Kabelka od Diora a nekončící konflikty. Proč prezident sáhl po stanném právu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jun Sok-jol prý tušil, že mu vyhlášení stanného práva vzhledem k opoziční většině v parlamentu nevyjde.

Přesto jihokorejský prezident, jak tvrdí jeho spolupracovník citovaný východoasijskou zpravodajkou deníku The Washington Post, cítil potřebu vyslat zákonodárcům zprávu. Udělal to pozdě v noci, prý aby minimalizoval dopady na ekonomiku a životy běžných lidí.

Zákonodárci zprávu dostali a zastavili ho. „Právě spáchal politickou sebevraždu, která ovlivní nejen jeho, ale i vládnoucí stranu,“ podotkl pro server The Korea Times politolog Park Chang-hwan. Poslanci hned ve středu zahájili proces, který může vést k prezidentovu odvolání.

Proti třiašedesátileté hlavě státu se postavili i někteří zástupci jeho konzervativní Strany lidové moci (PPP).

„Myslím si, že tady jde opravdu především o to, že se Jun Sok-jol přepočítal. O tom, že nepatří mezi nejchytřejší politiky, se mluví už dlouho a sám jsem to od několika jihokorejských zdrojů slyšel,“ zhodnotil v rozhovoru pro Seznam Zprávy expert na východní Asii Michal Kolmaš.

Junova pozice byla složitá už od doby, kdy byl v březnu 2022 zvolen. Do čela Jižní Koreje se dostal nejtěsněji ze všech demokratických prezidentů země, když svého soupeře porazil rozdílem menším než jeden procentní bod.

Před nástupem do úřadu navíc neměl politické zkušenosti. Jihokorejci ho znali hlavně jako neoblomného prokurátora, který dostal za mříže prezidentku Pak Kun-hje a jejího předchůdce I Mjong-baka.

Voliči si ho vybrali zejména proto, že nepatřil k předchozí vládě. „Zvolením Juna chtěli lidé potrestat Mun Če-inovu vládu, kterou považovali za neschopnou a pokryteckou, a požadovali spravedlivější společnost,“ řekl tehdy pro americký deník The New York Times An Byong-jin, politolog z univerzity Kyung Hee v Soulu.

Jeho voliče tenkrát rozlítila zejména neschopnost omezit prudce rostoucí ceny bydlení, kauzy spojované s hnutím MeToo a také korupční skandály spojenců tehdejšího prezidenta. Ale i nedostatečná reakce na severokorejský program jaderných zbraní, prezident Mun Če-in zastával vůči KLDR relativně smířlivou politiku.

Do toho vstoupil Jun Sok-jol a slíbil řešit bytovou krizi daňovými úlevami, podporu drobným podnikům, tvrdší přístup vůči Pchjongjangu.

Navíc se projevoval jako zarytý antifeminista, čímž oslovil mladé muže, a vedl silnou negativní kampaň, ve které soupeře obvinil i z využívání taktiky Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho.

Ještě v inauguračním projevu sliboval „proměnu této skvělé země“ v „takovou, která skutečně patří lidu“. Už tou dobou nebyl na nastupujícího prezidenta příliš populární, což se v dalších letech jen zhoršovalo.

Vláda Jun Sok-jola od počátku nedržela většinu v parlamentu. Prezident měl potíže se jmenováním některých ministrů a nedokázal prosazovat ani zákony. K začátku letošního roku kabinet prohnal parlamentem jen 29 procent svých návrhů, vypočítává list Financial Times.

Jun reagoval shazováním zákonů, které prosadila opozice. Vetoval víc norem, než kdokoli z jeho předchůdců od konce vojenské vlády v roce 1987.

Tragické byly i jeho vztahy s médii. V počátku mandátu po příjezdu do práce neformálně odpovídal na otázky novinářů, ale později se pouštěl do kritických žurnalistů a proti autorům a vydavatelům údajných „fake news“ zasahovaly policie i prokuratura.

V zahraničí si sice získal přízeň nejdůležitějšího spojence Jižní Koreje (důkazem budiž jeho hudební číslo v Bílém domě), ale ani tam se neukázal pouze v pozitivním světle. Kamery zachytily, jak nazývá americké zákonodárce korejským výrazem, který se dá přeložit jako idioti či ještě horším způsobem.

Čínu, největšího obchodního partnera své země, popudil rozšířením vojenské spolupráce s Japonskem a právě USA. A severokorejský diktátor Kim Čong-un pak na Junův tvrdší přístup odpověděl zvýšením počtu raketových testů, sérií provokací a ústavním označením Soulu za úhlavního nepřítele Pchjongjangu.

Podtržením prezidentovy neoblíbenosti byly parlamentní volby letos v dubnu, ve kterých opoziční Demokratická strana získala ještě výraznější většinu. Lidé Junově administrativě kladli za vinu zdražování potravin nebo omezování svobody slova, zhodnotila agentura AFP.

Na propadu Junova tábora se ale podepsaly i skandály první dámy Kim Kon-hi, připomíná americký deník The New York Times. Jihokorejská média žila kauzou jejího údajného plagiátorství v akademických pracích nebo podezřením, že se podílela na manipulaci s akciemi v hodnotě více než 60 milionů dolarů (skoro 1,5 miliardy korun).

Nejvýraznější kauzou se ale stal údajný úplatek ve formě luxusní kabelky značky Dior a dalších doplňků. „Proč mi pořád tyhle věci nosíte?“ ptala se Kim na záznamu pořízeném skrytou kamerou pastora, který jí kabelku donesl. Dar ale přijala.

Jeden z poslanců první dámu kvůli skandálu přirovnal k francouzské královně Marii Antoinettě, proslulé prostopášným životem. Oficiální vyšetřování nezjistilo, že by Kim za dárky poskytovala nějaké protislužby, ale aférami se chtěli zabývat i zákonodárci.

Jun se v listopadu sice za chování manželky omluvil, zároveň ale prohlásil, že ji jeho političtí soupeři „démonizují“, a další vyšetřování zarazil. Ve vězení kvůli falšování finančních výkazů mimochodem skončila i jeho tchyně.

Prezident tak zklamal naděje, které do něj voliči vkládali. „Kdo Juna volil, věřil, že nová vláda pod Junem se bude držet hodnot, jako jsou principy, transparentnost a efektivita,“ podotkl pro britskou BBC profesor veřejné správy Don S. Lee na jihokorejské Sungkyunkwan University.

Vztahy prezidenta s opozicí letos akcelerovaly i v čistě politické rovině. Parlament chystal odvolání několika Junových spojenců a odmítl schválit rozpočet jeho vlády. Místo toho prosazoval vlastní, který ale Jun kritizoval kvůli velkým škrtům v oblasti prevence katastrof a péče o děti.

V úterý se Jun odhodlal k zoufalému kroku, jak si udržet moc, a vyhlásil stanné právo. Opozici obvinil ze sympatií vůči KLDR a mluvil o hrozbě ze strany „komunistických sil ze Severní Koreje“, aniž by předložil důkazy. Do parlamentu poslal armádu, poslanci ale vše zastavili.

Už předtím žádala Junův konec petice, která byla natolik populární, že kvůli ní zaznamenával parlamentní web výpadky. Parlament přesto v té době žádné oficiální kroky nezahájil.

„Když se někdo v posledních letech ptal, jestli prezidentovi hrozí impeachment, vždycky jsme říkali, že opozice na to nemá dost velkou páku,“ vysvětlila novinářka Jeongmin Kim v podcastu Korea Pro. Teď už se Jun u moci udrží jen stěží.