Článek
Ve snaze udržet masové protesty pod kontrolou vypnula kazašská vláda 5. ledna internet. Od té doby jej lidem dávkuje jen sporadicky a v určitých regionech. Největší město v zemi, Almaty, odřízla od světa kompletně.
Ani takto extrémní opatření v Kazachstánu není problém – díky vládnímu monopolu na telekomunikační infrastrukturu.
V počátku se demonstrantům blokování sociálních sítí dařilo obcházet pomocí jednoduché VPN. Způsob, jak obejít úplný výpadek internetu, ale neexistuje, vysvětluje pro The Diplomat koordinátor expertní skupiny Centra pro výzkum právní politiky v Kazachstánu Arsen Aubakirov.
Stejně jako mnoho autoritářských zemí, i kazašský režim spoléhá na jednoduchou společenskou smlouvu: nestarejte se o politiku a my vám zajistíme všechny výhody globální ekonomiky. Jenže zvýšením cen LPG vláda tuto společenskou dohodu (už poněkolikáté) porušila. Vypnutím internetu urážku Kazachů jen korunovala.
Internet nad zlato
Internet používá 86 procent Kazachů, procentuálně přibližně stejně jako lidé v Evropské unii. Více než 60 procent celkové populace včetně dětí a lidí ve venkovských oblastech používá sociální média. Kazašská vláda investovala do rozvoje digitální ekonomiky značnou energii, takže téměř veškerá interakce mezi občany a vládou – od registrace do školek, po placení daní – se odehrává skrze úhledná digitální rozhraní, která byla většinu minulého týdne nefunkční.
Závislost na internetu je u mnohých tak silná, že lidé podle svědectví měli problém nakoupit si i jídlo – během blokace internetu jsou nespolehlivé i online platební metody a spousta lidí u sebe hotovost běžně nenosí.
Kazaši nebudou tolerovat, že přichází o pojivo jejich každodenního života, míní Aubakirov a dodává, že „většina je pobouřena a nikdo toto rozhodnutí vlády neospravedlňuje“.
Odblokování internetu a obnovení neomezeného přístupu k informacím se okamžitě stalo klíčovým požadavkem organizátorů protestů a aktivistů za lidská práva.
Pokud má režim zájem o fungující ekonomiku, nemůže internet vypínat na dlouho, podotýká ve zmiňovaném článku v The Diplomatu Wolfgang Drechsler, estonský expert na digitální vládu a bývalý poradce kazašské vlády.
Blokování sociálních sítí a přísliby potlačení pokusů organizovat protesty skrze internet však v konečném důsledku na ukončení nepokojů stačit nemusí.
Když se přístup k internetu pokoušel omezit běloruský diktátor Alexander Lukašenko v srpnu 2020, v dobách masových protestů proti zfalšovaným volbám, miliony lidí se nadále připojovaly ke kanálům sdružujícím demonstranty (např. Telegram). Navzdory násilným represím do ulic dál vycházely tisíce lidí.
Své obyvatele od přístupu k sociálním sítím odřízl 3. listopadu loňského roku Uzbekistán. Veřejnost to pobouřilo natolik, že prezident Šavkat Mirzijojev do druhého dne svolil vyhodit ministra pro informační technologie a další zaměstnance za „chybné kroky“.
Kazašský prezident Kasym-Žomart Tokajev už odvolal celou vládu.
Podle režimu je účelem blokování internetu potlačit teroristy, nikoli omezovat běžné občany. Efekt však byl zcela opačný.
5. leden, kdy úřady začaly blokovat přístup k internetu, byl bodem obratu od primárně pokojných protestů k nepokojům. Informační výpadek sice – prozatím – běžné občany odradil, je ale zjevné, že násilným skupinám v organizaci nezabránil.
Skutečným účelem vypnutí internetu proto není zastavení násilí. Naopak se zdá, že vypínání internetu agresi jen přiživuje tím, že rozmělňuje podíl pokojných demonstrantů v ulicích. Cílem režimu je tak spíš potlačit šíření informací, domnívá se Aubakirov.
Přístup k informacím je postrachem režimu dlouhodobě, a to i ve chvílích, kdy se stavějí do rolí fandů celosvětového propojení. George Krol, bývalý americký velvyslanec v Kazachstánu v letech 2015–2018, řekl, že se na ministerstvu zahraničí pokoušel prosadit rozšíření používání sociálních médií. „Nazvali jsme to prvkem demokratizace, ale oni to považovali za prvek k destabilizaci,“ řekl pro The Diplomat.
Ruští agenti
Do celého informačního chaosu pak přispívá další proměnná přiživující Tokajevova tvrzení, že zkázu v Almaty způsobili teroristé vycvičení v zahraničí. Tisková mluvčí Bílého domu Jen Psakiová připsala internetová obvinění, že za protesty stojí Spojené státy, ruským dezinformacím.
Že na scénu naplno nastoupila ruská informační operace, věří někteří Kazaši i vzhledem k tomu, že Tokajeva podporují prostřednictvím rozmístění svých jednotek země Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB).
Pochvaly pro Tokajeva za jeho reakci proti násilným demonstrantům se shromažďují například na sociální síti v Vkontakte ve skupině „Jsem svědkem dění v Almaty“ čítající více než 200 tisíc členů. Někteří přispěvatelé sítě zřejmě skuteční jsou, většina je však považována za ruské boty nebo agenty FSB.
Režim opakovaně proti dezinformacím vystupuje a slíbil potrestat ty, kteří na internetu šíří „nepravdy a fámy“. Šéf ministerstva vnitra v Almaty Kanat Taymerdenov lidem doporučil spoléhat se na oficiální zdroje. Vládní zpravodajské weby jako Khabar24 jsou však často nedostupné, a to i ze zemí mimo Kazachstán.
Mezitím vláda přiživuje těžko uvěřitelné fámy o stínání hlav a hromadném znásilňování. Místo toho, aby se tyto historky snažila ukočírovat, naopak zasévá spíše zmatek.
Informační chaos režimu pomáhá, protože nedostatek zpráv v reálném čase „skutečně ztěžuje rekonstrukci událostí posledních několika dní,“ míní Aubakirov. Policie proti dříve pokojným demonstrantům používala násilí včetně slzného plynu a omračujících granátů.
Podle Aubakirova se násilí, které v ulicích nastalo po zablokování internetu, a nikdo tak o něm nemohl informovat online, bude zpětně prokazovat jen těžko.
V Bělorusku videa policejní brutality rozdmýchala protesty, takže jejich skrývání může být ze strany režimu chytrým krokem, alespoň z krátkodobého hlediska.
Z dlouhodobého hlediska způsobí vypnutí internetu škody daleko rozsáhlejší. Krol pro The Diplomat vysvětlil, že mezinárodní investoři včetně ropných a plynárenských společností, na které kazašská vláda spoléhá jako na jistotu příjmu do státní kasy, blokace jen odradí.
Ještě důležitější je, že kazašská veřejnost ví, že vláda je schopna a ochotna rozbít jejich digitálně podporovaný ekonomický a sociální život jen proto, aby si udržela moc.
Vzhledem k tomu, že Kazaši ztrácejí důvěru ve vládní příslib moderní digitální společnosti, může se země dostat do negativní spirály, kde blokování internetu nespokojenost jen prohlubuje.
