Článek
Stupňující násilí vůči veřejným činitelům vedlo Parlamentní ochrannou službu (PPS), která dohlíží na bezpečnost zákonodárců v Ottawě, k tomu, že poslancům přidělila krizová tlačítka. Ta po zmáčknutí upozorní příslušníky místní policie nebo samotnou PPS a umožní jim rychlý zásah na místě incidentu.
Jak uvedla na svých webových stránkách kanadská stanice CBC, šéf služby Patrick McDonell doporučil poslancům, aby tlačítka měli stále u sebe. V rámci zvyšování ochrany nabídl McDonell zákonodárcům i kurz deeskalace pro případ setkání s agresivním útočníkem.
Kanadská média píší, že poslanci jeho návrh přijali velmi pozitivně, jelikož přináší úlevu od déle než rok trvajících výhrůžek. Za tu dobu dostali někteří členové parlamentu přes dvacet takových hrozeb – zejména přes sociální sítě. S násilným chováním se však setkávají i v reálném životě, kdy se ke slovním útokům přidává i fyzické obtěžování, dodává tamní veřejnoprávní rozhlas.
Situace se začala stupňovat v lednu tohoto roku, kdy v srdci Ottawy zaparkoval takzvaný Konvoj svobody. Skupina řidičů kamionů se tehdy vzbouřila proti vládním omezením zavedeným proti šíření covidu-19. Vadilo jim zejména opatření týkající se překračování americko-kanadské hranice. Vlády obou zemí totiž v lednu ukončily výjimku ze zákona, díky níž mohli řidiči kamionů hranice přejíždět i bez očkování. Řidiči se tak sešli v ulicích hlavního města a na několik týdnů se jim povedlo ho prakticky paralyzovat.
Právě v průběhu těchto protestů začali mít poslanci problémy s obtěžováním. Jedním z terčů protestujících byl totiž ottawský Parliament Hill, sídlo kanadského parlamentu. Zákonodárci se tak každodenně cestou do práce setkávali s urážkami a popichováním. Od té doby se situace jen zhoršuje.
„Situace se v posledních letech hodně změnila. Zvlášť po tom problému s konvojem se většina z nás necítila v bezpečí,“ svěřila se CBC poslankyně kanadské Liberální strany Judy Sgro.
Sama podle svých slov zpočátku nebrala hrozby dost vážně. Krizové tlačítko si však vzala poté, co ji někdo sledoval až domů. Zmínila také genderovou nevyrovnanost problému: „Myslím, že ženy jsou zranitelnější a že se také jako zranitelnější cítí.“
Poslanci mají strach nejen o sebe, ale také o své rodiny. I ty totiž obdržely výhrůžky.
„Pro mě je nejdůležitější brát ohled na svou rodinu; ujistit se, že jsou vždy v bezpečí a zajistit doma dostatečná bezpečnostní opatření, která nám sněmovna poskytuje,“ zdůvodnil liberální poslanec Yasir Naqvi, proč si krizové tlačítko vzal, přestože strach o vlastní bezpečí necítí.
Problém se netýká pouze vládních liberálních poslanců, pociťují ho zákonodárci napříč politickým spektrem.
„Tahle rétorika je až příliš silná… je o dost jiná, než byla před 10 nebo 15 lety,“ komentoval to konzervativní poslanec Ben Lobb.
Právě nálada společnosti, když jde o politiku, mnohé překvapila. Kanaďané totiž mají reputaci jako mírumilovný, klidný národ, který každého uvítá s otevřenou náručí.
Velkou roli v problému hraje také selhání ottawské policie. Tu ostře kritizoval šéf bezpečnostních složek parlamentu Patrick McDonnell, který uvedl, že byl „šokován“ její nečinností během dnů, kdy městu vládly kamiony. Údajně se opakovaně stalo, že policisté byli v dohledné vzdálenosti od místa incidentu a nijak nezakročili.
Tato selhání obranných složek vedla k tomu, že někteří poslanci pochybují i o účinnosti krizových tlačítek, díky kterým by v případě krize měla zasáhnout právě policie. Lobb dodává: „Řekl bych, že často pokud na vás už někdo zaútočil, je na stisknutí tlačítka pozdě.“
Účinnost krizových tlačítek ukáže čas. Už jen to, že je zákonodárci potřebují, je však důvodem ke znepokojení. Jako hrozbu pro vývoj společnosti to vnímá i premiér Justin Trudeau, který prohlásil že se vláda „soustředí na řešení nárůstu četnosti násilného chování“.
Mikuláš Škorpil
Autor je spolupracovník redakce
