„Kanaďana ze mě dělá, že nejsem Američan!“ Liberály zachránil Bílý dům

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šokující obrat. Historický triumf. Ohromující comeback. Superlativů jako by dnes v Kanadě po vyhlášení výsledků tamních voleb nebylo dost.

Tak, jak předpovídaly průzkumy, se vítězství dočkali liberálové. Ještě v lednu je přitom každý odepisoval, na konzervativce tehdy ztráceli propastných 25 procent. Nakonec je ale porazili o nejméně dva procentní body.

Seznam Zprávy přinášejí pět nejdůležitějších momentů, které tyto volby rozhodly.

Po sečtení 99 procent okrsků přitom liberálům chyběla jen čtyři křesla k získání většiny.

Nelze začít jinde než v Bílém domě. Obrovský návrat na výsluní liberálů totiž započal americký prezident. Donald Trump v březnu prohlásil, že by se Kanada měla stát 51. státem unie. Někdejšího kanadského premiéra Justina Trudeaua přitom začal označovat za „guvernéra“.

„To hodně lidí velmi urazilo a začal sílit nevídaný odboj,“ řekl Seznam Zprávám Jacques Rivard, rodák z Montrealu v provincii Québec. Popsal, jak Kanaďané začali ve velkém bojkotovat americké zboží, v průzkumech se s daleko větší vášní a pýchou hlásili ke kanadské národnosti a nakonec se začali přiklánět k novému lídrovi liberálů Marku Carneymu.

„Trump nás vyděsil, ale také semknul. Nebýt jeho, liberálové by dnes dostali výprask,“ dodal Rivard.

Za poraženého večera se přitom může považovat právě lídr konzervativců Pierre Marcel Poilievre. Nejenže se nestal premiérem země, ale dokonce po dvaceti letech ztratil své křeslo v parlamentu. V okrese Carleton v Ontariu Poilievre prohrál o pět procent. Jeho rival - liberál a budoucí premiér Carney - naopak obstál. V sousedním okrese Nepean zvítězil rozdílem třiceti procent.

Ve svém vítězném projevu Carney před svými příznivci neopomněl zmínit Donalda Trumpa, když řekl: „Prezident Trump se nás snaží zlomit, aby nás Amerika mohla vlastnit - to se nikdy nestane!“

Pierre Marcel Poilievre ještě před třemi měsíci Donalda Trumpa obhajoval a v některých ohledech i napodoboval jeho politiku a styl. Například se nedávno vyjádřil, že po vzoru amerického prezidenta rovněž odepře některým univerzitám federální peníze. I proto se Poilievreovi začalo říkat „Trump z Alberty“ v narážce na jeho rodnou provincii.

Nicméně ve chvíli, kdy Trump uvalil na Kanadu svá cla, začal o ní lhát a přišel s prohlášením, že by se měla připojit k USA, musel i Poilievre otočit a začít se od Trumpa distancovat.

„Prezident Trump bodl svého nejlepšího přítele do zad. Můj vzkaz prezidentovi je následující: Kanada se bude bránit,“ prohlásil při jedné příležitosti Poilievre, aby v dalších projevech řekl, že se Kanada „nikdy 51. státem USA nestane“.

Nálepky „Trumpa z Alberty“ se mu ale zjevně nepodařilo zbavit. Naopak, Mark Carney se profiloval jako jediný z kanadských lídrů, který se dokáže (nepopulárnímu) Trumpovi postavit. Odkazoval přitom na svoje minulé posty v čele Kanadské a Britské centrální banky. Jeho smysl pro byznys a včasný odpor vůči Trumpovi mu tak nakonec vyhrál většinu kanadských voličů.

Poilievre byl každopádně stále daleko populárnější než liberální premiér Justin Trudeau. Ten ale v lednu po téměř 10 letech v čele země odstoupil a přenechal své místo Marku Carneymu. Byl to dobrý tah.

Trudeau zaznamenal propad oblíbenosti až na 20 procent a stahoval i liberály. Téměř dva roky Liberální strana na své konzervativní konkurenty průzkum od průzkumu ztrácela.

Kanaďané vyjadřovali nespokojenost s vysokou inflací a bytovou krizí. Změna v čele dodala liberálům novou krev do žil a jejich preference začaly stoupat. Trudeau nakonec nehrál ani žádnou roli během kampaně. Liberálové usilující o vítězství ve svých okresech po celé Kanadě jeho zmizení podle časopisu Politico „s nadšením přivítali“.

Nebyli to jen konzervativci, kdo sledoval klesající volební preference. Podobně špatně dopadli i separatisté z uskupení Bloc Québécois, který je tradičně dominantní ve frankofonní provincii Québec.

Letos jim ale tuto baštu liberálové uzmuli. A jelikož vyhráli i v sousedním Ontariu, katapultovalo je to k vítězství. Právě tyto dvě provincie mají totiž v kanadském parlamentu největší zastoupení.

Výmluvné byly reakce některých voličů na otázku reportérů listu The New York Times, co to znamená být Kanaďanem. Jeden z respondentů bez váhání odpověděl: „Nebýt Američanem.“

Jak ukázaly volební výsledky, mnozí frankofonní Kanaďané potlačili svou touhu získat na Kanadě nezávislost a naopak „objali“ vlajku javorového listu.

Místní média výsledek voleb popsala jako „kolaps“ Blocku Québécois. Jeho postavení je i tak nicméně poměrně silné, protože s ním liberálové budou muset jít do koalice, aby měli ke svému vládnutí většinu.

Nedá se říci, že by konzervativci zcela propadli. Oproti volbám z roku 2021 si dokonce polepšili. Před čtyřmi roky získali 119 křesel, letos se jejich zisk odhaduje na 144 postů. Liberálové ale také posílili, když získali o nejméně 11 křesel více.

Carneyho strana dominovala ve velkých městech jako Vancouver, Toronto a Montreal a jejich příslušných předměstích. Velké zisky v těchto aglomeracích tak liberálům stačily na odvrácení oblíbenosti konzervativců ve venkovských oblastech či v provinciích jako Alberta a Saskatchewan.