Rozhýbal „zkamenělou“ zbrojní výrobu. Hvězdný ministr bude blíž Zelenskému

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velká rošáda v ukrajinské vládě z minulého týdne odhalila dvě kategorie odcházejících politiků. Některé změny byly sice motivovány nespokojeností prezidenta Volodymyra Zelenského s dotyčnými ministry, v jiných případech se to tak dá chápat jen těžko.

Do druhé skupiny zřejmě spadá i muž, který byl jednou z „hvězd“ dosavadního kabinetu: Oleksandr Kamyšin. Dosavadní ministr pro strategický průmysl, tedy fakticky produkci zbraní, se přemístil ještě blíž k Zelenskému. V jeho kanceláři dostane čtyřicetiletý politik na starosti právě zbraňovou výrobu a také infrastrukturu.

Novým ministrem pro strategický průmysl má být 34letý Herman Smetanin, který od června 2023 působil jako šéf ukrajinského státního konglomerátu obranné výroby Ukroboronprom. Jinak řečeno, nejde o žádného outsidera, nýbrž muže, který stál v čele největšího ukrajinského zbrojního podniku. I to by mohlo naznačovat, že Zelenskyj je s výkony strategických podniků spokojen.

Jaké jsou ale skutečně Kamyšinovy výsledky?

Zda ke spokojenosti jsou skutečně objektivní důvody či nikoliv, je ve válečném stavu těžké posoudit. Podle oficiálních ukrajinských údajů jsou skutečně výsledky ukrajinského válečného průmyslu v poslední době poměrně dobré.

Pochlubil se jimi mimo jiné i samotný Kamyšin na sociálních sítích při příležitosti svého odchodu z funkce. Podle něj se objem výroby v roce 2023 ztrojnásobil a k září 2024 znovu zdvojnásobil. Celkem tedy měl za poslední necelé dva roky vzrůst zhruba šestinásobně.

Co je na tom pravdy, nelze posoudit bez údajů, které nejsou ve veřejném prostoru k dispozici. Jsou pochopitelně tajné. Faktem ovšem je, že šestinásobný růst se nezdá být nemožný – a to díky tomu, že laťka byla původně nastavená velmi nízko.

Po desetiletích nekompetentního vedení, korupce a nedostatečných reforem byly ukrajinské zbrojní továrny, které kdysi tvořily důležitou součást sovětského vojenského komplexu, v žalostném stavu.

Výroba byla minimální a infrastruktura zastaralá, částečně také proto, že od rozpadu Sovětského svazu závisely ukrajinské zbrojní podniky na prodeji svých produktů do Ruska. Vztah byl po ruské invazi na Krym v roce 2014 zcela přerušen, což způsobilo dramatický propad v příjmech a produkci.

Pokusy reformovat sektor však narážely na vnitřní odpor a nedostatek politické vůle. Mladí reformátoři, kteří se snažili přizpůsobit obranný průmysl západním standardům, naráželi na zakořeněnou byrokracii z dob Sovětského svazu, která nebyla ochotna ke změně. Politici se rozhodli do něj radši nesahat.

V roce 2018 se dostal na světlo velký korupční skandál, který nepochybně pomohl Zelenskému ke zvolení. Když vstupoval do politiky, reforma obranného sektoru byla jednou z jeho priorit.

Ale jakmile došlo na konkrétní návrhy zásadních změn, včetně výrazného snížení počtu zaměstnanců, opatření rychle ztratilo na popularitě. Zelenskyj začal couvat – sektor byl příliš velký, zaměstnával asi 56 tisíc lidí a řada ukrajinských oblastí na něm závisela. Místo propouštění se tak nový prezident rozhodl vytvořit nové ministerstvo, ministerstvo pro strategický průmysl, které mělo celý obranný sektor řídit. Cíl už nebyl škrtat pracovní místa, ale naopak vytvářet nová.

Když pak přišla ruská invaze, ukrajinský vojenský průmysl byl tedy v podstatě „zkamenělý a nedokázal příliš pružně reagovat na akutní potřeby armády. Továrny neprodukovaly zbraně ani munici v takových množstvích, v jakých by bylo zapotřebí, a v únoru 2023 dokonce došlo k bankrotu státem vlastněného podniku na výrobu výbušnin.

Kamyšin byl v té době šéf ukrajinských drah. V této pozici si získal poměrně velký respekt. Ukrajinské vlaky fungovaly navzdory ruským úderům během prvních dvou let války poměrně spolehlivě a přesně. V březnu 2023 tak i díky své dobré pověsti v 38 letech přešel na pozici ministra pro utrápený strategický průmysl.

Těžko říci, do jaké míry je to vše jen jeho zásluhou, ale řada údajů nasvědčuje tomu, že skutečně došlo alespoň k částečnému obratu k lepšímu. Největší ukrajinský zbrojní závod Ukroboronprom (název je dědictvím SSSR, jak jste asi poznali) změnil jméno, a především se stal akciovou společností, aby se usnadnil vstup dalších subjektů.

Kamyšin se velmi soustředil na to, aby umožnil zahraniční investice do ukrajinského zbrojního průmyslu, a obecně na mezinárodní spolupráci, včetně například získávání zahraničních licencí na zbraně, jejich komponenty či třeba opravy. Vydělali na tom i čeští dodavatelé v tomto oboru.

Ministr a jeho tým se snažili mimo jiného přesvědčit obor o tom, že vstup do ukrajinského zbrojního průmyslu je i otázkou reputace. Firmy, které se chtějí profilovat jako špička, musí být součástí války, která přitahuje globální pozornost.

Ministerstvo se také snažilo prezentovat Ukrajinu jako ideální místo pro investice díky levné a motivované pracovní síle, flexibilním regulacím a možnostem rychlého testování nových zbraní přímo v bojových podmínkách. Dodejme, že velkou nevýhodou přímého vstupu na ukrajinský trh je riziko ruského bombardování zbrojních závodů, které představují legitimní vojenské cíle bez ohledu na to, kdo je vlastní. Velká část výroby i ukrajinských firem tak probíhá jinde než na Ukrajině.

Údajně tak stoupá výroba prakticky ve všech segmentech od běžných zbraní přes granáty do děl i minometů po drony nebo celé houfnice. Ukrajinský průmysl dokáže údajně v současné době vyrábět více než 10 samohybných houfnic Bohdana (která se mimo jiného vyrábí i ve variantě na podvozku Tatra).

Za změnou nejsou žádné čáry, tvrdí Kamyšin. Snažil se údajně hlavně o to, aby objevil a odstranil nedostatky a řídil se „tvrdými daty“. Přičemž tento výraz ve válce nabírá výrazně zlověstnější odstíny než obvykle.

Kamyšin je údajně jedním z hlavních hybatelů ukrajinského plánu na výrobu milionu dronů během roku 2024 (plánu, který se zřejmě podaří naplnit). Jeho zájem o tyto zbraně má přitom mít svůj původ do značné míry v jednoduché rozvaze.

Byť to možná „zní nudně“, cena za likvidaci jednoho ruského vojáka drony je prostě nízká, řekl reportérovi časopisu Time.

Například jedna řízená protitanková střela Stugna zabije v průměru tři nepřátelské vojáky, každého za průměrnou cenu 4613 dolarů (tj. cca 104 tisíc korun), říká Kamyšin. Drony řízené z pohledu první osoby (FPV drony) jsou „nákladově efektivnější“, protože v průměru způsobí jednu smrt vojáka protivníka za 1650 dolarů (cca 37 tisíc korun).

Kamyšin tak dospěl k jednoduchému závěru: „Do dronů je nutné napumpovat maximální množství peněz, jaké je možné,“ jak řekl pro americký časopis.

V loňském roce tak Ukrajina investovala do svého domácího programu dronů přibližně miliardu dolarů a v roce 2024 to má být zhruba dvojnásobek. Drony pro armádu nyní na Ukrajině vyrábí asi dvě stovky firem, od startupů až po velké závody ze sovětské éry.

Nejde přitom jen o FPV drony použitelné přímo na frontě nebo v jejím okolí. Země na ně spoléhá také ve snaze alespoň částečně kompenzovat ohromnou převahu útočníka v počtu zbraní s velkým dosahem. K tomu je ovšem zapotřebí vyrobit jich velké množství: strategií přitom není vytvořit dokonalou zbraň, ale vyrobit jich dost, aby ani tradičně velmi početná ruská protivzdušná obrana nedokázala pokrýt všechny důležité cíle v jejich dosahu.

Pro Ukrajinu jde o klíčový úkol, protože pokud Rusko nebude nijak platit za bombardování ukrajinských cílů za frontou, jako jsou elektrárny, život v zemi bude výrazně narušený. A Kreml bude mít značnou strategickou výhodu.

Neznamená to, že by ukrajinská výroba stačila potřebám války, to v žádném případě. Nic takového snad ani není možné: zbraní, a především munice může být prakticky vždy ještě více a vojáci pro ně využití najdou.

Kamyšin ve svém rozloučení s funkcí tvrdí, že Ukrajina se stále přibližuje kýženému stavu, kdy značnou část svých potřeb dokáže pokrýt její vlastní obranný průmysl. To, co v současné chvíli údajně chybí, jsou jednoduše peníze. „V minulém roce byly hlavním problémem výrobní kapacity,“ napsal: „Dnes je to zajištění prostředků na nákup.“

Pokud má pravdu, tak proti začátku války jde o zásadní změnu. A z tohoto pohledu i přes neradostnou situaci na některých částech fronty, není ukrajinská pozice rozhodně beznadějná, protože výrobní kapacity jsou v „opotřebovávací“ válce, jaká dnes na Ukrajině probíhá, naprosto klíčovým faktorem.