Žena, která umí naštvat Rusko. Do vedení EU jde s delším seznamem hrozeb

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

I z její důležité přednosti se stala věc, kterou je třeba vysvětlovat. Někdejší estonská premiérka Kaja Kallasová v úterý stanula před europoslanci, kteří posuzují, jestli je schopna v nové Evropské komisi vést zahraniční politiku sedmadvacítky.

Pobaltská politička si uznání v mezinárodní politice získala díky svému ostrému postoji k Rusku, jedním z jejích hlavních úkolů je snaha udržet podporu Ukrajiny ve chvíli, kdy sílí únava členských zemí EU. Teď ale musí zdůrazňovat, že se nebude věnovat jen Rusku.

První minuty svého projevu věnovala také Číně, Severní Koreji a Íránu jako státům, které usilují o změnu „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“.

Obavy některých europoslanců z přílišného zaměření na Rusko rozptylovala už v týdnech před tzv. grilováním. „V násilném, nestabilním a nebezpečném světě, kde jsou demokracie, právní stát a lidská práva neustále ohroženy, musí hrát Evropská unie mimořádně důležitou roli bojovníka za tyto hodnoty a ochránce mezinárodního řádu,“ vzkázala před časem.

Přesto bylo nakonec i při bruselském slyšení hlavním tématem Rusko. Mluvila o zvyšování výdajů na obranu a volala po ukrajinském vítězství. Do Spojených států vzkázala, že se nemohou soustředit jen na Čínu, což mohla být narážka na to, že zvolený prezident Donald Trump do svého týmu zatím často povolává právě politiky velmi kritické vůči Pekingu. Americké výdaje na obranu Ukrajiny chce naopak omezit.

Kallasová tak plní, co se od ní očekávalo. „Musíme vzít v úvahu, že jako vysoká představitelka bude mít poměrně málo pravomocí. Nicméně určitě bude prosazovat to, aby Ukrajina dostávala dostatečnou vojenskou, finanční i politickou pomoc, aby mohla pokračovat v boji proti Rusku,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy estonský novinář Meinhard Pulk, jenž působí v estonském deníku Postimees.

Pod jejím vedením se z Estonska s 1,4 milionu obyvatel stal jeden z největších vojenských podporovatelů napadené země (v přepočtu na obyvatele). Také na poli mezinárodních organizací, jako je EU i NATO, prosazovala nekompromisní podporu Kyjeva. Svým neústupným přístupem vůči Rusku si také získala přezdívku „nová železná lady Evropy“.

Snahy o odklon Unie od Ruska prosazovala Kallasová už před invazí, kdy varovala další evropské státy před hrozbou, jakou režim Vladimira Putina představuje. Apelovala pak také na posílení vojenské přítomnosti NATO na východním okraji Evropy nebo se vyslovovala pro ukončení evropské závislosti na ruské energii.

Dlouhodobě také prosazovala téma zvýšení výdajů na obranu nejen své země. I v tom by mohla Unii přinést novou perspektivu, myslí si Pulk.

„Další politikou, kde by mohla převzít iniciační roli, je požadavek na státy, aby přispěly více do své obrany. Už dříve Estonsko požadovalo splnění povinností v NATO, kde má každý stát vyčlenit 2,5 procenta svého HDP na obranu,“ popsal.

Válka totiž odhalila slabší stránky EU, co se týče obrany, včetně nedostatečné výroby munice a mezer v technologiích. Kallasová už navrhla, že by si Unie mohla vzít společnou půjčku na financování rozšíření obranných kapacit.

Zatímco ale francouzský prezident Emmanuel Macron myšlenku podpořil, bude pro ni těžší přesvědčit fiskálně obezřetné státy, jako je třeba Německo.

Vyhraněný postoj vůči Rusku sice získal Kallasové silnou pozici v mezinárodní politice, vyvolává ale také obavy, zda jde o správnou osobu pro sjednocení bloku ve chvíli, kdy se členské země o přístup k Ukrajině přou.

Na rozkol v zahraniční politice Unie opakovaně ukazuje Maďarsko, které pod vedením premiéra Viktora Orbána nyní drží až do konce roku předsednictví EU.

Budapešť přitom opakovaně zdržovala schvalování ukrajinské pomoci a naopak vyzývala k obnovení vztahů s Ruskem. Sám Orbán se pak také netají udržováním přátelských vztahů s Moskvou. Ruského diktátora ostatně v létě navštívil, a to jen krátce poté, co se poprvé od začátku války vydal na Ukrajinu.

Návštěvy maďarského premiéra souvisely také s rostoucím tlakem na vznik mírové dohody. Požadavky obou stran se nicméně míjí, protože zatímco Rusko požaduje ponechání okupovaných území, Ukrajina chce vrátit hranice do období před rokem 2014.

S postojem Kyjeva v tomto souhlasí i Kallasová, která odmítla, že by si Moskva měla nechat jakákoliv území získaná silou.

„Konec války nastane, až se Rusko vrátí zpět na ruské území,“ popsala pro RFE/RL. Za svůj razantní postoj vůči Moskvě i na poli domácí politiky, kde se rozhodla odstranit sovětské památky, se také stala první evropskou lídryní, na kterou kremelský režim vydal zatykač.

Zatímco v případě války na Ukrajině je tak postoj Kallasové zřejmý, k jiným zahraničním oblastem se politička vyjadřuje jen zřídka. Otazník tak visí například nad tím, jak by se nová šéfka Evropy vypořádala s migrací přes Středozemní moře či další probíhající válkou v Gaze.

Estonsko sice udržuje přátelské vztahy s Izraelem, v květnu ale hlasovalo pro rezoluci Valného shromáždění OSN, která povýšila status Palestiny na samostatný stát. Už dříve pak estonská premiérka zdůrazňovala, že „vedle podpory Izraele je zásadní i pomoc civilnímu obyvatelstvu Gazy“.

„Přístup Kallasové v dalších otázkách bude následovat mainstream. Neočekával bych od ní nějaké překvapivé projevy, co se týče Blízkého východu nebo migrace. Ve většině zahraničních politik, jako třeba té vůči Íránu, naváže už na existující vlnu,“ míní estonský novinář Meinhard Pulk s tím, že ve všech případech se bude politička ohlížet také na pozici Ruska v těchto problematikách.

Na nové šéfce diplomacie budou totiž stát i snahy o posílení globální role Unie, zatímco Rusko a Čína se snaží získat co nejvíce spojenců. Už dříve tak Kallasová vyjádřila touhu prohloubit vztahy se státy globálního Jihu.

Stále více unijních diplomatů se také podle serveru Euractiv domnívá, že oproti svým předchůdcům by mohla mít Kallasová v diplomacii s těmito státy výhodu v tom, že nepochází z koloniální země.

V neposlední řadě pak Unie bude řešit i své rozšiřování. Kromě podpory ukrajinského členství v bloku se Kallasová pozitivně vyjadřuje i vůči balkánským zemím. S těmi jakožto estonská premiérka v posledních letech prohlubovala vztahy, ale připomínala tamním vládám nutnost reforem a protikorupčního úsilí, jakož i vyřešení sporů o uznání, které se týkají zejména Kosova, jak upozornila stanice Svobodná Evropa.

Kallasová se stane pátým zástupcem EU pro zahraniční věci od chvíle, kdy tato funkce v roce 1999 vznikla. Půjde ale o první lídryni z postkomunistické země a všeobecně prvního občana Pobaltí, který se dostane do nejvyšších pater Unie.

Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a současně také místopředseda Evropské komise předsedá pravidelným zasedáním 27 ministrů zahraničních věcí a obrany.

Kritici však tvrdí, že navzdory velkolepému názvu má tato funkce v praxi jen malé pravomoci. Zatímco ministři zahraničních věcí členských států hrají často klíčovou roli, EU se při vyřizování záležitostí méně spoléhá na vysokého představitele a místo toho se opírá o znovuzvolenou předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou.