Článek
„S lidmi z Mariupolu už nemáme spojení. Dům, ve kterém bydlela babička, je napůl zbořený. Naši čtvrť obsadily síly takzvané DLR (Doněcká lidová republika),“ říká Marina, která se svojí maminkou Olgou, sestrou Lolou a třemi dětmi utekla před válkou až do severočeského Frýdlantu.
Do Česka se dostaly díky běloruské studentce Anně, která je na tuto možnost upozornila a sehnala jim také ubytování. Všechny ženy si z důvodu bezpečnosti svých blízkých přály nesdělovat příjmení, redakce je zná.
„Do České republiky jsme přijely z Terrnopilu ze západní Ukrajiny. Ani tam nebyl klid, sirény pořád ohlašovaly nálety, proto jsme se rozhodly přijet až sem,“ vypráví babička Olga. Její čtvrť bombardovali Rusové 14. a 15. března, v domech už nezůstala žádná okna, nefungoval ani vodovod, elektřina a plyn.
Marina a Olga utekly do Česka z jihoukrajinského přístavu Mariupol.
„Zatímco muži hledali v okolí dřevo, ženy venku před domem vařily. Naproti bydlela jedna žena stará asi jako moje dcery. Najednou začalo ostřelování, nestihla doběhnout šest sedm metrů a zasáhla ji střepina z rakety. Zůstaly po ní dvě děti, 12 a 3 roky. Muži ji položili na lavičku, zakryli plátnem a poté pohřbili. Její manžel říkal, že ani nemůže jejím rodičům říci, že jejich dcera už nežije,“ vzpomíná Olga na poslední dny v Rusy napadeném městě. Až při pobytu v Česku se pak Olga dozvěděla, že její muž se dostal za synem do Moskvy - rodina je tak nyní rozdělená.
V panelovém domě s fasádou zčernalou od ostřelování bydlela paní Olga.
Hledali tetování bojovníků Azova
Obrovský stres zažívala během útěku Lola, jejíž muž slouží v armádě. „Žila jsem v malé vesnici asi 15 kilometrů od Mariupolu. Když jsme v koloně odjížděli, Rusové ji ostřelovali Grady. Strašně jsme se bály o životy dětí i o sebe. Ukrajinci nemohli palbu opětovat, protože věděli, že mezi nimi a Rusy je kolona s uprchlíky. Děti chtěly na záchod, ale nemohly, hodinu a půl jsme čekaly, půda okolo mohla být zaminovaná. Když jsme pak dojeli k ukrajinským vojákům, usmívali se a pomohli nám,“ líčí Lola.
Fakt, že její muž bojuje v Mariupolu, pro ni skýtal obrovské nebezpečí. Cestou totiž auto míjelo ruský checkpoint: „Kadyrovci nám prohlíželi mobilní telefony, muži se museli svléknout do naha, hledali tetování. Bojovníci praporu Azov se obvykle tetují… řekly jsme, že tatínek odjel pracovat do Polska. Bála jsem se, že se moje čtyřletá dcera prořekne, je moc hrdá na to, že její táta brání Mariupol,“ vzpomíná Lola na těžké chvíle.
Její sestra Marina, která cestovala s babičkou, měla problém se z města dostat. Nakonec jim pomohl jeden známý, který našel zničený hasičský vůz, z něhož vyčerpal benzin a díky němu mohly ženy odjet.
Rusky mluvícím nikdo neubližoval
Ne všichni se k tomu ale odhodlali - někteří, zejména staří lidé, ve zničeném Mariupolu zůstávají. Lidé se bojí, že kdyby odešli, mohl by se do jejich domovů někdo nastěhovat a oni by přišli i o to málo, co mají.
Boje o Mariupol trvají déle než měsíc. Rusové na přístavní město zaútočili krátce po začátku invaze 24. února. V Mariupolu chybí voda, elektřina, plyn, jídlo… Na snímku z 12. dubna, který vznikl během cesty organizované ruskou armádou, hlídkuje ruský voják v činoherním divadle.
Obchody, lékárny a nemocnice jsou uzavřeny. Na snímku z 12. dubna je vidět ulice Mariupolu. Rovněž tato fotografie vznikla během cesty organizované ruskou armádou.
Agentura Unian připomněla, že v obklíčeném městě podle starosty přišlo o život až 21 tisíc civilistů, město opustilo 250 tisíc obyvatel a dalších 100 tisíc lidí stále čeká na evakuaci. (Snímek z 12. dubna.)
Jiné údaje uvádí samospráva dosazená Kremlem. Nový starosta Mariupolu Konstantin Ivaščenko oznámil, že bylo zničeno až 70 procent bytového fondu města a zabito bylo pět tisíc obyvatel. (Na snímku z 12. dubna jsou vidět trosky mariupolského divadla, které bylo bombardované 16. března. Na místě tehdy zemřelo na 300 lidí. Vedle divadla byl velkým písmem napsán varovný nápis „DĚTI“.)
Fronta na teplé jídlo z polní kuchyně v mariupolském městském obvodě Livobereznyj, 12. dubna.
Pes u zničených domů v Mariupolu, 12. dubna.
Místní obyvatelka připravuje jídlo ve sklepě v Mariupolu, 12. března.
Snímek pořízený 12. dubna během návštěvy organizované ruskou armádou ukazuje ruského vojáka uvnitř zničeného činoherního divadla v Mariupolu na Ukrajině.
Jiný pohled na divadlo, 12. dubna. Ruská správa opakuje ničím nedoložené tvrzení, že divadlo vyhodili do vzduchu příslušníci ukrajinského bojového praporu Azov.
Mariupolští stojí ve frontě při distribuci humanitární pomoci. Snímek byl pořízen během návštěvy Mariupolu organizované ruskou armádou 12. dubna.
Čekání na pitnou vodu, 12. dubna. Ukrajinský odpor v pondělí na sociálních sítích zveřejnil informaci, že několik vojáků zasáhla neznámá chemická látka. Útok chemickými zbraněmi v Mariupolu nebyl potvrzen a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj připustil, že v obléhaném městě v tuto chvíli nelze provést řádné vyšetřování.
Na snímku pořízeném během návštěvy Mariupolu organizované ruskou armádou je vidět třída Mira v centru Mariupolu, 12. dubna.
Místní před zničenými domy v Mariupolu, 12. dubna.
Hroby obyvatel, kteří byli zabiti při ostřelování na ulici v centru Mariupolu. Snímek z 12. dubna.
Snímek pořízený během návštěvy Mariupolu organizované ruskou armádou, 12. dubna.
Snímek z Mariupolu pořízený během návštěvy organizované ruskou armádou ukazuje, jak milice samozvané Doněcké lidové republiky (DLR) distribuují chléb místním lidem.
Oprava běhounu tanku v mariupolském městském obvodě Livobereznyj, 12. dubna.
Žena stojí před vraky vozidel v mariupolském městském obvodě Livobereznyj, 12. dubna.
Civilisté se shromažďují před protileteckým krytem v mariupolském městském obvodě Livobereznyj, 12. dubna.
V Mariupolu boje stále pokračují. Podle generálního štábu ukrajinské armády ruské síly pokračují v náletech na město a útočí na ocelárnu Azovstal a námořní přístav, kde se stále drží ukrajinské jednotky. V útrobách obrovského průmyslového areálu se odehrávají prudké boje, silně bráněná oblast je jedním z posledních zbývajících míst odporu v Mariupolu. Letecký snímek Mariupolu pořízený 12. dubna.
Ukrajinský starosta obléhaného přístavního města Vadym Bojčenko uvedl, že o odchod z Mariupolu žádá více než 100 tisíc lidí, ruská armáda ale už čtvrtý den v řadě evakuacím brání. Na snímku z 6. dubna přijíždí mariupolská dívka do centra pro uprchlíky v Záporoží, asi 200 kilometrů severozápadně od Mariupolu.
Všechny tři ženy nechápou, proč vlastně Rusko na Ukrajinu útočí: „Mariupol byl kvetoucím městem s teplým mořem, žili jsme tu úplně normálně, lidé chodili do práce, děti do škol a školek, na nikoho jsme neútočili, žádní banderovci tu nebyli. Rusové říkají, že nás chtějí osvobodit… Ale od koho,“ kroutí hlavou Olga.
Ona i její dcery zdůrazňují, že nikdy nezažily, aby byl někdo agresivní vůči někomu dalšímu kvůli tomu, že by mluvil rusky. Naopak, ruštinou se lidé ve městě běžně dorozumívali.
Na otázku, co plánuje v Česku, Lola odpovídá, že zatím neví: „Přijela jsem včera, tři dny nespala. Musím si odpočinout, pak uvidíme.“
„Moc děkujeme Čechům za podporu, bydlení, věci, všechno,“ říká třesoucím se hlasem Olga. „Naším snem je ale vrátit se domů a začít obnovovat život v Mariupolu, až naši vojáci vyženou ty hrozné lidi.“ Zároveň ale připouští, že v některých případech už nebude kam se vrátit.
