Výzvy ke genocidě Palestinců na sociálních sítích nikdo neřeší, říká expert

Napětí v Pásmu Gazy se stupňuje. Izrael vyzval do 24 hodin k evakuaci téměř poloviny obyvatel, a podle médií tak jde o další z náznaků, že izraelská pozemní invaze do oblasti je na spadnutí.

Mezitím dostává Hamás výslovnou podporu od Íránu, který varuje Tel Aviv před možným otevřením nové fronty. Klid nepanuje ani na severu země, kde dochází k potyčkám na izraelsko-libanonské hranici. Jak se téměř týden po zahájení útoků Hamásu proměňuje situace na mezinárodním poli i v Gaze, rozebírá v rozhovoru pro Seznam Zprávy expert na Blízký východ Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity v Praze.

„Taková operace bude mít poměrně jasná úskalí. Za prvé se dá očekávat, že bude obrovské množství mrtvých mezi Palestinci. A jak už to v případě podobných izraelských akcí v Gaze bývá, tak bude daleko více zabitých civilistů, včetně žen a dětí, než ozbrojenců nebo teroristů, kterými je to zdůvodňováno. Druhý rozměr zajímá spíše izraelskou veřejnost. Při pozemních operacích bývá daleko více mrtvých vojáků než při vzdušných útocích,“ říká k možné pozemní operaci do Gazy Tureček.

Izrael dnes vyzval k evakuaci téměř polovinu obyvatel Pásma Gazy, což média označují za předzvěst izraelské pozemní operace. Jak pravděpodobná taková akce nyní je a jaká úskalí by měla?

Nyní je samozřejmé, že na pozemní operaci dojde. Vnímám to jako poměrně logické. V podstatě v tuto chvíli, i kdyby neměla třeba jednoznačné vojenské opodstatnění, tak prostě nějakou ráznou akci tohoto druhu očekává izraelská veřejnost. Neumím si představit, že by teď armáda nebo politické vedení země řeklo, že se tanky zase vrátí od okolí Gazy na své základny, takže z tohoto důvodu k té akci dojde.

Taková operace bude mít poměrně jasná úskalí. Má to dvě roviny, aniž bych je zmiňoval podle nějaké priority. Za prvé se dá opět očekávat, že bude obrovské množství mrtvých mezi Palestinci, a jak už to v případě podobných izraelských akcí v Gaze bývá, tak bude daleko více zabitých civilistů, včetně žen a dětí, než ozbrojenců nebo teroristů, kterými je to zdůvodňováno.

To je jeden rozměr, který velice bedlivě sleduje mezinárodní společenství. Jde o to, aby se izraelská reakce na ten krvavý teror extremistů z Hamásu nezvrhla v krvavou odplatu, kdy se nebude brát ohled na civilisty.

Druhý rozměr zajímá spíše izraelskou veřejnost. Při pozemních operacích bývá daleko více mrtvých vojáků než při vzdušných útocích. Pokud Izrael zatím na Gazu pálí granáty z dělostřeleckých zbraní, z tanků a bombarduje ze vzduchu, tak nehrozí, že by kterýkoliv izraelský voják za to zaplatil životem. Ve chvíli, kdy ale armáda bude čelit ozbrojenému odporu při pronikání do Gazy, se to ale logicky samozřejmě změní.

Dá se nějak předvídat, jak bude takováhle akce úspěšná?

On není úplně zcela jednoznačně pořád stanoven její cíl, to jsou spíš takové deklarace politického rázu. To znamená zlikvidovat Hamás jako celek nebo zlikvidovat jeho vůdce.

I kdyby Izrael ale chtěl zlikvidovat všechny, kteří pracují pro Hamás, nejen jako ozbrojenci, ale i jako úředníci ve státní správě nebo učitelé na univerzitách, o kterých teď tvrdí, že školí teroristy, a někdo to bral jako přijatelné, tak se to podle mě stejně nepodaří.

Abychom tedy dokázali posoudit úspěšnost té akce, tak bychom museli znát jednoznačné cíle.

Přesunula bych se k mezinárodnímu hledisku. Íránský ministr zahraničí dnes řekl, že pokud Izrael neukončí blokádu Pásma Gazy, může Teherán otevřít novou frontu. Jak chápat takový výrok? Jaký postoj zastává Írán k Palestině dlouhodobě?

Íránský premiér dnes také jednal i s vůdcem Hizballáhu, který zase říká, že může zaútočit na Izrael, pokud nepřestane bombardovat civilisty nebo civilní domy bez varování. Obojí je ale jedna rovina.

Je to samozřejmě dlouhodobý postoj Íránu, který nepodporuje Palestince jako takové, ale podporuje v podstatě ty palestinské síly, které stojí proti urovnání vztahů s Izraelem, proti mírovému procesu. Proto Írán podporuje třeba hnutí Hamás přinejmenším politicky nebo Islámský džihád a zdaleka tolik nepodporuje vládu prezidenta Abbáse v Ramalláhu.

Druhá věc je - a to je otevřená otázka -, nakolik se to projeví v reálných krocích Teheránu. To, že podporují Hamás, neznamená automaticky, že se zapojí do té války.

To ukáže čas. Šířily se třeba zvěsti, že Írán určitě musel útoky Hamásu nařídit. Teď naopak máme údajné poznatky amerických zpravodajských služeb, že Teherán byl tím masakrem spáchaným Hamásem překvapený. Při posuzování role Íránu nesmíme zapomínat na jednu věc - Írán zcela jednoznačně stojí za těmito silami, ať už v Libanonu, nebo v Palestině.

Zároveň ale máme politické složky v Izraeli i na Západě, které automaticky chtějí Írán s těmi událostmi spojit, aby to třeba ospravedlnilo nějaké další razantní akce proti teheránskému režimu, ať už nové sankce, nebo i třeba vojenské operace. I to pak mnohdy připomíná rétoriku, kterou má Írán.

Kdykoliv se stane něco neblahého v Íránu, nějaký teroristický útok zaměřený proti obyvatelům nebo režimu, nebo nějaké nepokoje a protirežimní demonstrace, tak Írán také automaticky říká, že za tím stojí Američané. Proto si myslím, že by všichni měli být při posuzování jeho role střízliví, protože eskalace typu zapojení Íránu do války, to si myslím, že by bylo něco, co si asi těžko umíme představit.

Mluví se také o možném útoku Hizballáhu ze severu, v pondělí došlo k přestřelkám na izraelsko-libanonské hranici. Lze očekávat od libanonského hnutí větší podpora Hamásu, nebo dokonce úder?

Palestinci zdůvodňují svůj boj někdy vedený zcela mírovými prostředky, někdy guerillovým bojem proti izraelským okupačním vojákům, někdy terorem proti izraelským civilistům, jako jsme to viděli minulý týden. Palestinci ho vysvětlují jako boj proti okupaci a Hizballáh to má podobně.

Je to tedy velice komplikované, ale Hizballáh třeba poukazuje na to, že Izrael stále okupuje nějaké části libanonského území. Jedná se o takzvané farmy Šibá, které leží na pomezí Libanonu a Sýrie a Izraelci tam jsou v rámci okupace syrských Golanských výšin.

Izrael tedy tvrdí, že okupuje Sýrii, a nikoliv Libanon, naopak Hizballáh tvrdí, že farmy Šibá jsou ve skutečnosti libanonským územím. Tím pak právě často argumentuje v ozbrojených potyčkách. Někdy jde o argument věcný, někdy je to pouze záminka. Samozřejmě, že k tomu ještě potom Hizballáh, byť má s Palestinci společné jenom něco, argumentuje tím, že stojí na jejich straně v boji proti sionistické okupaci.

To jsme slyšeli i teď. Když v sobotu útoky začaly, Hizballáh vypálil několik minometných granátů, nikoliv do Izraele, ale právě na farmy Šibá, a zdůvodnil to tím, že jde o výraz solidarity s Palestinci.

Kdyby ale Hizballáh chtěl opravdu zaútočit, tak by samozřejmě vytáhl ze skladů své dalekonosné rakety a začal by tvrdě bombardovat izraelská města, jako to dělal třeba v roce 2006. Já z toho vyvozuji, že zatím není zájem Íránu ani Hizballáhu se do konfliktu naplno zapojovat.

Napovídá něco v uplynulých dnech tomu, že by se konflikt mohl přelít i na Západní břeh?

Zatímco se upíná pozornost ke Gaze a jejímu okolí, na Západním břehu mezitím také dochází k jednotlivým incidentům a střetům mezi palestinskými povstalci a izraelskými okupačními vojáky. Před pár dny zde třeba došlo k tomu, že židovští osadníci, židovští teroristé - pokud jsou Palestinci teroristé, tak tito židé musejí být také - zaútočili na smuteční palestinské shromáždění a zabili tam čtyři lidi.

Každá z těchto věcí se samozřejmě může proměnit v rozbušku a z hlediska Izraele je to o to nebezpečnější, že zatímco Gazu lze shora bombardovat a izolovat, jak jsme viděli v uplynulých dnech, kdy se mrtví sčítají na stovky a uprchlíci na statisíce, tak na Západním břehu takovouto taktiku použít nejde. Navíc tam Izrael má asi půl milionu civilistů, kteří tam dobrovolně žijí v židovských osadách za hranicemi Izraele a samozřejmě jsou velmi zranitelní.

Tyto osady se i v minulosti stávaly terčem palestinských útoků, a pokud by se násilí v plné síle přeneslo i na Západní břeh, tak by bylo pro Izrael velmi problematické tyto své civilisty jakýmkoliv způsobem chránit.

Jaký má zahájení útoku Hamásu zatím vliv na vnímání Palestiny v zahraničí? Propalestinské demonstrace byly například zakázány ve Francii.

Pro palestinskou věc je toto naprostá PR katastrofa. Dneska se jakékoliv shromáždění, teď třeba i to v Praze, nevnímá jako akce lidí, kteří s Hamásem prokazatelně nemají nic společného a jde jim o palestinskou věc a o osudy Palestinců bombardovaných v Gaze. Okamžitě tomu kdokoliv může dát nálepku, že je to shromáždění pro Hamás, pro teroristy, proti Izraeli a tak dále.

Problém je o to horší, že v západní Evropě jsme viděli, že demonstrace takového ražení tam skutečně probíhaly. Nebyly to demonstrace pro Palestinu, ale primárně proti Izraeli, často s velice antisemitským nebo protiizraelským nábojem. Takže na Západě je v tuto chvíli velmi těžké pro úřady tyto věci rozlišovat a samozřejmě tomu nepomáhá ani veřejné mínění, které je mnohdy naprosto rasistické.

A když se třeba podíváme na veřejný prostor i na sociální sítě v České republice, vidíme jednoznačně výzvy ke genocidě Palestinců v Gaze, srovnat ji se zemí nebo vyhnat lidi do pouště, což říkají i politici.

Problém je, že tyto věci se tady stávají přijatelnou normou, úřady to evidentně úplně ignorují a já říkám, kdyby toto někdo říkal o Izraeli, tak už je v klepetech. Tady se děsivé věci říkají o Arabech, ne o teroristech, ale o běžných palestinských civilistech, a úřady to naprosto ignorují.