Vyhlídky jihokorejského prezidenta: „Může dostat třeba 40 až 50 let vězení“

Vyšetřovatelé z jihokorejského Úřadu pro vyšetřování korupce ve středu napodruhé zadrželi prezidenta Jun Sok-jola. Ten se v prosinci pokusil o státní převrat, načež ho parlament zbavil pravomocí a nyní ho má čekat výslech kvůli obvinění z korupce a vzpoury.

Podle novináře Johna Leeho, který žije v Soulu a pracuje jako editor anglojazyčného webu specializující se na dění na korejském poloostrově Korea PRO, je pravděpodobné, že Jun Sok-jol bude ústavním soudem formálně zbaven úřadu, pak budou následovat volby a o několik měsíců později vyvrcholí i trestní řízení, které nejspíš dopadne vysokým trestem odnětí svobody.

„Je tu velmi vysoká šance, že prezident dostane velmi dlouhý trest. Nevím, jestli to bude doživotí, ale možná třeba 40 až 50 let, což se doživotí v podstatě rovná. Velmi těžkou otázkou je, jestli ho bude příští prezident ochotný omilostnit,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jun podle Leeho vyhlášením stanného práva „hodně lidí naštval“, ale jeho strana není v dalších volbách zdaleka odepsaná a ostatně i on sám si u části veřejnosti udržel přízeň.

Co se bude s prezidentem dít dál?

Jižní Korea má momentálně osm ústavních soudců. Má jich být devět, takže jedno křeslo je prázdné, ale i osm soudců je dost na to, aby se mohl konat proces, který rozhodne o impeachmentu.

Můžu se plést, ale myslím, že soud schválí rozhodnutí parlamentu a prezidenta úřadu zbaví. Předpokládám, že by se to mělo stát do února. Potom podle ústavních zákonů začne běžet 60denní lhůta do konání nových voleb.

Očekávám tedy, že Jižní Korea bude mít nového prezidenta už letos v dubnu.

Jun Sok-jolovi hrozí kvůli vyhlášení stanného práva doživotí až trest smrti. Jak moc je pravděpodobné, že dostane tak přísný trest?

Budou následovat dva různé soudní procesy. Prvním bude rozhodnutí ústavního soudu, o kterém jsem už mluvil. Teprve až ten dokončí impeachment, může začít trestní řízení na dalších soudech, které se budou týkat prezidentova vyhlášení stanného práva a dalších obvinění z korupce a zneužití moci.

Trestní řízení budou řešit spoustu detailů, budou potřeba svědectví, důkazy a další věci, což zabere nějaký čas. Odhaduji něco mezi šesti až osmi měsíci.

Je pravda, že Jižní Korea má možnost trestu smrti, který může být aplikován na vzpouru, ze které je Jun Sok-jol obviněn kvůli vyhlášení stanného práva. Trest smrti je nicméně v moratoriu od roku 1998, od kdy nikdy nebyl udělen.

Je tu nicméně velmi vysoká šance, že prezident dostane velmi dlouhý trest. Nevím, jestli to bude doživotí, ale možná třeba 40 až 50 let, což se doživotí v podstatě rovná.

Snímky ze zatýkání Jun Sok-jola:

Vážně se dá předpokládat, že stráví zbytek života ve vězení?

To je velká otázka. V historii naší země máme mnoho případů, kdy prezidenti museli po opuštění úřadu jít z různých důvodů do vězení, přestože tam ale nastoupili, neodpykali si celé tresty. Většinou dostali milost a většinou se tak stalo v rámci politického kompromisu a v zájmu spolupráce mezi stranami.

Naposledy se to stalo prezidentce Pak Kun-hje, která prošla impeachmentem kvůli korupci a pak strávila nějaký čas ve vězení. Po dvou až třech letech jí dal milost její nástupce Mun Če-in, protože se zrovna potřeboval na něčem shodnout s její stranou.

Je ale důležité zdůraznit, že teď je situace odlišná. Zatímco Pak Kun-hje byla shledána vinnou z korupce a zneužití moci, Jun Sok-jol čelí obvinění ze vzpoury, což se ještě nikdy žádnému prezidentovi nestalo. Je to o hodně vážnější zločin než zneužití moci nebo korupce. Bude příští prezident ochotný omilostnit Jun Sok-jola z tak vážného zločinu? To je velmi těžká otázka.

Dá se z průzkumů a vašeho sledování nálad ve společnosti říct, kdo má největší šanci se příštím prezidentem stát?

Těžko. Výsledky průzkumů se totiž pořád mění.

Pokud byste se mě na stejnou otázku zeptal ještě před týdnem (rozhovor vznikl koncem druhého lednového týdne, pozn. aut.), řekl bych, že průzkumy velmi jasně indikují, že je tu jeden favorit a jeho jméno je I Če-mjong, lídr hlavní opoziční Demokratické strany. Ještě před týdnem totiž průzkumy ukazovaly, že ho podporuje 41 % voličů a Demokratickou stranu téměř 50 %.

Teď ale nové průzkumy ukazují rychlou změnu a skok v podpoře vládní (a Junovy domovské) konzervativní Strany lidové moci (PPP), která rychle dohání Demokratickou stranu s rozdílem pouhých dvou procentních bodů.

Máte nějaké vysvětlení, jak je tak rychlá změna možná?

Lidé podle mě pociťují dvě hlavní věci. Zaprvé je to únava celým procesem impeachmentu. Už to trvá moc dlouho. Pořád je to ve zprávách a parlament po celou dobu nic jiného neřeší. Všichni mluví jen o impeachmentu a vyšetřování, zatímco otázky ekonomiky a zahraniční politiky nechávají stranou, což frustruje velkou část voličů natolik, že přecházejí k vládní straně.

Další důvod spočívá v osobě I Če-mjonga. Ten je totiž sám rovněž velmi kontroverzní osobou s bohatou historií problémů se zákonem. Čelil obvinění z vyvádění peněz do Severní Koreje, z volebního podvodu a křivé přísahy. Posledního obvinění už byl zproštěn, ale ty další případy běží.

I proto se Demokratická strana snaží tlačit na to, aby impeachment stávajícího prezidenta prošel co nejrychleji. Chtějí, aby byly volby co nejdřív a I Če-mjong měl co největší šanci na vítězství. Hrozí mu totiž, že jestli on sám bude uznán vinným ještě před volbami, přijde o status poslance a nebude moci kandidovat na prezidenta.

Co se teď děje ve vládnoucí PPP? Bojují proti sobě nadále tábory odpůrců a podporovatelů Jun Sok-jola?

Tohle se dělo, ale už to skončilo. Frakci stavící se proti Jun Sok-jolovi vedl dnes už bývalý lídr strany, který v prosinci rezignoval, protože se ukázalo, že nemá žádný vliv a nikdo ho neposlouchá.

Nyní tedy vůči prezidentovi v PPP není žádná frakce. Jun Sok-jol mezitím nejspíš iluzorně věří, že se mu nějak podaří impeachment ustát a vrátit se. Strana ale tento pohled nutně nesdílí. Hodně z poslanců věří, že impeachment prezidenta úřadu zbaví, takže se od něj, a od toho, co udělal, snaží distancovat, zachránit svou stranu a nejspíš i najít mezi sebou nového kandidáta do voleb.

Už jste vysvětlil, proč lidé nadále podporují PPP, ale nějaké podporovatele má i po pokusu o převrat sám Jun Sok-jol. Co je to za lidi?

Pestrá skupina skládající se z několika různých podskupin.

Část podporovatelů věří, že vyhlášení stanného práva bylo oprávněné a v pořádku. To jsou většinou lidé, kteří patří ke krajní pravici. Hodně z nich jsou starší lidé přes 60, 70, 80 let. Jsou velmi oddaní a část z nich tvořila ten menší shluk lidí, kteří bránili prezidenta před zatčením v prezidentské rezidenci.

Pak je tu skupina mladších lidí, řekněme dvacátníků a třicátníků, které jsme mohli vidět na protestech na podporu Junk Sok-jola. Řekl bych, že u nich je to o tom, že nutně nemusí mít rádi prezidenta, ale jsou velmi proti agendě opozice, takže je pro ně Jun Sok-jol pořád lepší. Silným tématem jsou v tomto ohledu práva mužů a negativní postoj těchto lidí k feminismu. To je vidět i ze složení zástupců pohlaví při protestech. Mezi podporovateli prezidenta je víc mladých mužů, mezi odpůrci víc žen.

Pak je tu ještě další skupina lidí, která rovněž nemusí mít zrovna v lásce Jun Sok-jola, ale opravdu hodně nemá ráda opozičního lídra I Če-mjonga. Ti třeba mohou nesnášet prezidenta, ale jsou toho názoru, že I Če-mjong by byl ještě horší.

Hodně lidí na Západě vidí Jižní Koreu jako vyspělý stát se stabilní demokracií. Pokus o převrat byl pro ně šokem a jistě je pro ně i těžké pochopit, jak někdo může strůjce převratu nadále podporovat. Můžete zkusit přiblížit, v čem může být takový pohled lidí z venku zkreslený a jak se liší od pohledu Jihokorejců?

Když se podíváte například na jihokorejskou kulturu, tedy filmy, hudbu, literaturu a všechno tohle, vidíte, že Jižní Korea je zjevně kulturně vyspělou zemí. To samé platí i po ekonomické stránce. V obou případech se Jižní Korea stala globální silou a hodně lidí z venku ji tak vnímá. Co už ale většina lidí z venku nevidí, je korejská politika, která je za vším ostatním stále pozadu. Všechno je už supermoderní a globalizované, ale politika je nadále velmi lokální a do velké míry definovaná studenou a druhou světovou válkou.

Když se podíváte na konzervativce, tak ti říkají, že jejich autoritářští předchůdci možná byli autoritářští, ale byli to oni, kdo dali Jižní Koreji ekonomický rozmach. Progresivisté jsou podle nich příliš proseverokorejští a pročínští, mohou zničit jihokorejskou demokracii a ekonomiku. Progresivisté na druhou stranu tvrdí, že jsou konzervativci příliš proautoritářští, moc projaponští a že jejich verze demokracie tuto zemi zničí.

Na tomto ústředním narativu se nic nezměnilo a je tak silný, že nenechává žádné místo pro kompromis.

Řekl byste, že kvůli tomu bylo vyhlášení stanného práva pro Jihokorejce méně šokující než pro lidi ze zahraničí?

Určitě bylo šokující i pro místní. Naposledy k vyhlášení stanného práva v Jižní Koreji došlo v roce 1979, kdy tady ještě vládla autoritářská junta. Teď to přišlo v době, kdy už máme desítky let demokracii a důvody prezidenta pro vyhlášení byly prostě tak nesmyslné…

Naštvalo to opravdu hodně lidí a myslím si, že je pravděpodobné, že teď volby vyhraje někdo z opoziční Demokratické strany. Nevím, jestli to bude přímo lídr I Če-mjong, ale někdo z té strany se podle mě stane prezidentem.