Jsou na tom špatně, ale žijí. Nikaragujský režim po roce ukázal politické vězně

Nikaragujští političtí vězni se po více než 400 dnech věznění poprvé ukázali na veřejnosti. Na většině vězňů byla patrná bledost a podvýživa. Některým, jako například bývalé velitelce sandinistických partyzánů Doře Maríi Téllezové, dle vlastních slov vadilo světlo. Téllezová byla totiž po dobu delší než rok zavřená ve tmě, uvedl web El País.

Političtí vězni se na veřejnosti objevili značně nečekaně, byli totiž předvedeni k soudnímu jednání v Managui. Došlo k tomu 30. srpna, den poté, co jejich příbuzní na tiskové konferenci uvedli, že „příděly jídla v El Chipote byly sníženy do extrémů neslučitelných se životem“.

Policejní zdroje sdělily deníku El País, že do hladovky vězně úřady nutí od 19. srpna. Média tehdy tvrdila, že u některých politických vězňů došlo k úbytku hmotnosti asi o 27 kilogramů.

Nikaragujské centrum pro lidská práva (Cenidh) toto předvedení politických vězňů kritizovalo a odsoudilo jej jako další zneužití síly režimu proti odpůrcům a jejich rodinám.

„Všem těmto politickým vězňům již bylo oznámeno jejich odsouzení, které bylo ratifikováno odvolacím soudem… jedná se pouze o další zneužití ze strany režimu a další zločin ze strany soudců a soudkyň,“ uvedlo centrum.

Místní právník Gonzalo Carrión, který v současné době žije v exilu na Kostarice, uvedl, že hlavním účelem šíření fotografií politických vězňů je diskreditace stížností jejich příbuzných. Fotografie tak podle něj měly vyvolat ohlas převážně za hranicemi Nikaraguy.

„Někteří z nich jsou na tom fyzicky zjevně špatně…, ale režim chce jednoduše ukázat, že političtí vězni jsou naživu,“ uvedl Carrión. Podle webu Detail Zero někteří vězni, jako politický komentátor Jaime Arellano, za posledních 400 dní ztratili až 40 kilogramů váhy. Další, například finanční poradce Walter Gómez nebo politolog José Antonio Peraza, zhubli každý o asi 25 kilogramů.

Věznice El Chipote se oficiálně nazývá Dirección de Auxilio Judicial, ve skutečnosti je to podle webu El País „pekelné místo, kde jsou odpůrci nikaragujského prezidenta Daniela Ortegy drženi mimo dosah společnosti“. Ve vězení je momentálně drženo 36 hlavních představitelů nikaragujské opozice.

Příbuzní, kterým se podařilo věznici navštívit, hlásí, že v ní panuje podvýživa, špatné zacházení a přísně omezený přístup k právníkům.

Sedmdesátiletá Violeta Granerová přišla o několik zubů, protože skromná strava, kterou dostává, je velmi tvrdá. Tvář opoziční vůdkyně je kvůli nedostatku slunečního světla pokryta červenými skvrnami. Na betonové desce, která jí slouží jako postel, nemá žádné prostěradlo ani přikrývku.

Ortega, který vydal příkaz k jejich zatčení, zahájil v lednu své čtvrté funkční období ve funkci prezidenta Nikaraguy. Zvítězil ve volbách, které se vyznačovaly absencí opozičních osobností, jako je právě Granerová.

Před jejich konáním totiž bylo zadrženo několik desítek Ortegových odpůrců. Největší šance porazit Ortegu měla Cristiana Chamorrová, která letos v březnu dostala trest osm let vězení.

Volby kritizovaly jako neférové a nesvobodné také Spojené státy, Evropská unie a řada západních zemí. Později USA uvalily na nikaragujské představitele sankce, prezident Joe Biden volby dokonce označil za komedii.

Reyes je od 22. listopadu 2021 držen na samotce. Čas tedy tráví v cele o rozměrech dva na dva metry. „Ztrácím paměť,“ řekl politický vězeň své manželce během bezprecedentní návštěvy, kterou režim povolil letos na Nový rok.

Věznice El Chipote se stala základním kamenem represí, které Ortegu vynesly do čtvrtého funkčního období. V nedávných veřejných prohlášeních se Ortega a Murillo pokusili zacházení se svými odpůrci ospravedlnit.

Oba používají termín „osnovatelé převratu“, na který se odvolávají od protestů v roce 2018, které ohrožovaly jejich uchopení moci, a zadržené také označují za „osoby bez státní příslušnosti“. „Měli by být odvezeni do Spojených států, už to nejsou Nikaragujci. Nemají žádnou vlast,“ řekl Ortega 8. listopadu.

„Tyto fotografie vedle sebe jasně ilustrují kruté represe Daniela Ortegy v Nikaragui. Novinář Miguel Mendoza je zadržován od června 2021 – tento týden byl konečně spatřen v soudní síni. V únoru byl odsouzen za šíření „falešných zpráv“ a podkopávání národní integrity – obvinění je nesmyslné,“ napsal na twitteru novinář ABC News Conor Finnegan.

V červnu režim Daniela Ortegy pozval do středoamerické země za účelem „prosazování práva, humanitární pomoci, záchranných a pátracích misí při mimořádných událostech nebo přírodních katastrofách“ ruské vojáky.

Nikaragujská vláda povolením k působení ruských vojenských sil v zemi připomněla Spojeným státům a celé polokouli, že diktátorský režim Daniela Ortegy nejenže nadále porušuje práva vlastního lidu na demokratickou volbu nebo svobodu projevu a další základní lidská práva, ale také slouží jako vstupní bod do regionu pro země, jako jsou Rusko, Írán nebo Čínská lidová republika.

Nikaragujský prezident Daniel Ortega, bývalý marxistický partyzán, se stal jedním z prvních světových lídrů, kteří v únoru podpořili postoj Ruska k Ukrajině a prohlásili, že prezident Vladimir Putin má pravdu, když uznal dva regiony ovládané Moskvou podporovanými separatisty za nezávislé.

„Jsem si jistý, že pokud udělají referendum podobné tomu, které se uskutečnilo na Krymu, lidé budou hlasovat pro připojení těchto území k Rusku,“ řekl Ortega, dlouholetý odpůrce amerického vlivu ve Střední Americe.

Ortega rovněž uvedl, že snaha Ukrajiny vstoupit do Severoatlantické aliance (NATO) představuje pro Rusko hrozbu. „Pokud Ukrajina vstoupí do NATO, řekne Rusku: ‚Pojďme do války,‘ a to vysvětluje, proč se Rusko takto chová. Rusko se prostě brání,“ řekl.

Daniel Ortega se narodil v roce 1945, ve vězení byl poprvé v 15 letech. Autoritářský prezident Daniel Ortega byl nejprve prezidentem mezi lety 1985 a 1990. Další volby prohrál, k moci se vrátil až v roce 2007. 

Z demokratického státu se začala stávat prozatím „měkká diktatura“, kde Ortega, jeho rodina a blízcí ovládali rozhodující posty nejenom ve vládě, ale i v armádě, justici a policii. A vlastnili v podstatě všechna vlivná média.

Do velké míry mu to procházelo bez protestů. Byl ikonou revoluce a lidem se v Nikaragui žilo relativně dobře. Na rozdíl od většiny ostatních zemí v Latinské Americe zažívala ekonomický růst, neměla problémy s drogovými kartely, byla bezpečným místem pro zahraniční investice i turisty.

V roce 2018 se z nesmlouvavého, přísného, ale stále ještě také laskavého a přejícího kmotra stal krutý a nelítostný diktátor. V zemi vzniklo masové protivládní hnutí proti reformám sociálního zabezpečení, které měly způsobit zvýšení daní.

Na Den nikaragujských matek vyšlo v zemi do ulic na 300 tisíc lidí. Aby uctili památku zabitých studentů. Státní síly pokojné protesty potlačily násilím a represemi. Policie tehdy 18 lidí zavraždila, 88 zranila.

Podle Freedom House při protestech zemřelo nejméně 325 osob, některé z nevládních organizací, které v zemi působily, dokonce hovořily o mučení. Ortega od té doby upevňuje svou moc rozsáhlým zatýkáním svých politických odpůrců a také podle organizace Freedom House zapříčinil, že do exilu utekly tisíce Nikaragujců.

V rámci volební kampaně v roce 2021 nechal Ortega uvěznit opoziční kandidáty. I kritiky, kteří na jeho vkus mluvili příliš veřejně, odvážně a nepohodlně. Cenzura tvrdě dopadla na ta média, která nebyla pod jeho vlivem.

Podle organizace Reportéři bez hranic v Nikaragui „prakticky neexistují nezávislá média v důsledku silné vlny represí, kterou režim Daniela Ortegy v květnu 2021 zahájil proti opozičním politikům, občanským organizacím a nezávislým médiím“.

Soud v Nikaragui letos v dubnu poslal na devět let do vězení šéfa vydavatelství nejstaršího deníku v zemi La Prensa. Juana Lorenza Holmanna Chamorra shledal vinným z praní špinavých peněz, což podnikatel odmítá. Soud zabavil také sídlo a tiskárnu deníku, jak uvedla agentura Reuters.

Místopředseda Meziamerické komise pro lidská práva (IACHR) Edgar Stuardo Ralón nedávno použil termín, který se v Nikaragui dosud neobjevil: „bílé mučení“. Ralón obvinil Ortegu z toho, že vězně podrobuje právě tomuto mučení.

„Tento termín se používá v případě, že ve vězeňském režimu panuje extrémní izolace. Cílem je zbavit mučenou osobu duševního zdraví a identity,“ uvedl Ralón. To se často kombinuje právě s nedostatečným příjmem stravy.

„Bílé mučení“ je poměrně moderní metoda mučení, kterou podle zpráv organizací na ochranu lidských práv používají mimo jiné země jako Írán, Izrael, Spojené státy, Venezuela nebo Kuba.