Jsme zdrogovaní ruským plynem, závislosti se musíme zbavit, říká europoslanec

Evropská unie se dohodla, že uvalí na Rusko kvůli invazi na Ukrajinu sankce. Sice je ještě neznáme do detailu, jsou ale podle vás dostatečné?

Dobře je, že přišly rychle. V Evropě vždy bývalo složité najít shodu na sankcích, proto si myslím, že rychlost je důležitá. Všechno ale záleží na tom, jak ty sankce bereme – pokud je to první várka a po ní přijdou další, je to krok dobrým směrem. Pokud si ale myslíme, že těmito sankcemi Vladimira Putina zablokujeme, dostatečné samozřejmě nejsou.

Já jsem byl vždy velice kritický k naivitě Evropanů a jejich neschopnosti se vůči Putinovi ukázat jako mocnost. Teď tu máme teprve první balíček sankcí, ale přesto už jde o reakci. Je to proces, který je v běhu, evropští lídři o tom diskutují.

První důležité opatření přišlo z Německa, přitom Německo představovalo až dosud problém – zvolilo si závislost na ruském plynu a rozhodlo se pro politiku blízkou Moskvě a po dlouhá léta plnou ústupků. Zastavení certifikace plynovodu Nord Stream 2 je ale silné gesto.

Tentokrát se zdá, že už je v Evropě opravdu vůle k potrestání ruských oligarchů. Často se mluví o London Gradu, jaká je ale situace ve Francii? Dovedu si představit, že třeba na Azurovém pobřeží to s ruskými majetky nebude jiné…

Nejdříve je třeba říci, že sankce uvalené Brity jsou velice slabé. Není přece možné sankcionovat pouhé tři jednotlivce, to proniknutí ruského majetku do Londýna je velkým britským fiaskem. Premiér Boris Johnson používal v posledních dnech na Putinovu adresu velmi silná slova, ale sankce jsou nakonec slabé. Doufám, že jde také jenom o první balíček. Místo, kde se dnes koncentrují peníze ruských kleptokratů, je právě Londýn.

Putinův režim dnes představují bezpečnostní struktury i oligarchové. Dohoda mezi nimi říká, že lze vést násilnou a expanzionistickou politiku a zároveň si v zahraničí užívat miliardy, které ukradli ruskému lidu. Putinovu režimu je proto třeba vzkázat, že tato dohoda nefunguje. Ruští miliardáři patří ve světě k těm, kteří mají vůbec nejvíce majetku v zahraničí. Oni si nekupují vily v Rusku, investují v Evropě. Více než polovina jejich majetku je u nás, na to je potřeba udeřit.

Ptal jste se ale na Francii. Například mluvčí Kremlu Peskov vlastní byty a restaurace v nejluxusnějších pařížských čtvrtích. Všichni pak mají vily na Azurovém pobřeží, paláce v Yvelines a chaty v Courchevelu. Máme tu tedy šanci zaútočit na jejich peněženky a zároveň se tak v jejich očích stát důvěryhodnými.

Ti lidé mluví o zkaženém a dekadentním Západu, zároveň si v něm ale užívají výhod liberální demokracie. Je třeba jim ukázat, že takhle to dál nepůjde a že jejich chování bude mít dopady na jejich život a existenci.

Francie teď předsedá Evropské unii. Klíčovou roli při prosazování sankcí by tak měl hrát prezident Emmanuel Macron. Očekáváte od něj tvrdý postup vůči Kremlu?

Doufám v něj. V tuto chvíli vládne atmosféra nahrávající tvrdému postupu, bojím se ale, že to nemusí trvat dlouho, mohou přijít jiné věci a priority. Je proto potřeba ukázat kontinuitu a soudržnost a být tvrdý i ve střednědobém horizontu, nejen v tom krátkodobém.

Myslím, že naši lídři začínají střízlivět. Když nastupoval Macron do Elysejského paláce, snažil se navázat s Putinem bilaterální vztah, sešli se v pevnosti Brégançon, v Ermitáži nebo ve Versaille. Ta myšlenka byla ale hluboce iluzorní, řekl bych až trochu hloupá.

Macron tak udělal stejnou chybu, jaké se už v minulosti dopustili Nicolas Sarkozy nebo Jacques Chirac. Dnes už chápe, že vztah s Ruskem nefunguje.

Je tedy zklamaný, po všem tom úsilí?

Myslím, že ano. Nechápu ale, proč zahájil mandát touhle iluzí. Teď už vládne mezi evropskými politiky jistá střízlivost a doufám, že potrvá. V posledních dnech mě zaujal jeden symbolický moment – když Sergej Lavrov (ruský ministr zahraničí – pozn. red.) poslal evropským ministrům dopis, každému zvlášť, a pak mu přišla společná odpověď. Ruskému režimu je potřeba vnutit to, aby už nemluvil s Paříží nebo Berlínem, ale s Evropou. Protože individuálně bude proti Rusku každý národ malý, kolektivně ale můžeme využít výhodu a postupovat z pozice síly.

Když Putin masakroval Čečence, vysvětlovalo se to jako problém Čečenců, když provedl invazi do Gruzie, byl to problém Gruzínců, když anektoval Krym, byl to problém Krymu, když ničil Aleppo, byl to problém Syřanů. Evropané měli problém pochopit, že útokem na každý z jeho terčů útočil na nás a vyhledával konfrontaci s námi. Jediné, co nyní potřebujeme, je politická vůle a jistá odvaha. Pro evropské vůdce jde nyní o historický test.

V dubnu si budou Francouzi volit nového prezidenta. Myslíte, že volby nějak ovlivní francouzskou politiku během této krize?

Nevím, jak je to u vás v Česku, ve Francii je ale společnost velmi rozdělená, a stejně tak politické elity. Veřejnost je vůči Putinovi spíše nepřátelská, část kandidátů v prezidentských volbách je ale k němu extrémně smířlivá a vnímá ho jako svého patrona. To jsou nacionalisté, kteří pořád mluví o rozvracení Evropy migrací. Zajímavé je, že čím více jsou nacionalističtí, tím více slouží zahraničním zájmům. Je fascinující, jak si vybrali být během krize na straně Vladimira Putina, místo toho být na straně Evropy a Francie. Myslím, že se to před volbami určitě stane součástí debaty.

Když se Putin vysmívá francouzskému prezidentovi, vidíte, jak jsou Eric Zemmour a Marine Le Penová potěšení. Jejich ideologické spojení s putinismem je silnější než jejich věrnost vlasti a jejím institucím.

Všichni ti, kteří nám vysvětlují, jak je Brusel diktatura, která nám pořád něco vnucuje a ničí naši národní identitu, teď oslavují Putinův útok na ukrajinskou suverenitu a samotného Putina považují za hrdinu.

Zmínil jste už zastavený plynovod Nord Stream 2. Ruský expremiér Medveděv už hrozí růstem cen plynu. Věříte, že EU necouvne ani s příchodem příští zimy?

To je moje velká obava. Zda jsme schopní vystupovat z pozice síly v delším horizontu. To také znamená zaplatit za ten postoj nějakou cenu, která bude mít důsledky pro každého z nás. Musíme se rozhodnout, jestli chceme být objektem ruského vydírání, anebo chceme být suverénními státy schopnými vystupovat jako mocnost. Touto etapou si musíme projít.

Jsme zdrogovaní ruským plynem a této závislosti je potřeba se zbavit. Dá se toho docílit společnou energetickou politikou, rozvojem alternativních zdrojů energie a přijetím toho, že za to něco zaplatíme. To je cena za svobodu a suverenitu, jinak se z nás stanou vazalové. To samé platí i pro vztahy s Čínou.

Trochu tak už odpovídáte na můj další dotaz: nepřispěje nakonec Putinova agrese k většímu sjednocení EU, když máme takového nepřítele hned za hranicemi?

Všechno záleží na nás. Myslím si, že politika, která má být mocná, vždy potřebuje protivníka. Jeho existence upevňuje naši identitu a společnou obranu. Ano, pokud Vladimira Putina za takového protivníka pokládáme, je to příležitost k vybudování Evropy mnohem silnější, než je nyní. Když dosud nějaký estonský politik přijel do Paříže nebo Berlína a mluvil o tom, jakou představuje Putin hrozbu, západní politici se jen ironicky usmívali. Dnes s tím už přestali.

Vladimir Putin vsadil na to, že západní státy dají přednost jistému pohodlí před tím, než by uznaly hrozbu, které čelí. Nakonec může Putin pomoci k tomu, aby nás spojil. Když překonáme společně tuto překážku, staneme se silnějšími a odpovědnějšími. To je otázka společné evropské bezpečnosti, ale i společné energetiky, která nám umožní zbavit se závislosti. Stejně jako vždy v historii, je vše otázka politické vůle.

Rusové sázejí na to, že Němci jsou posedlí svými ohledy na zájem průmyslníků, že pro Francouze je hlavní antiamerikanismus atd. Třeba mají pravdu, a pak se jejich agrese nemusí zastavit jen na Ukrajině. Myslím, že jen stačí poslouchat co říkají, to vysvětluji už dvacet let.

Když posloucháte projev Putina, vidíte, že útok na Ukrajinu nemá nic společného s NATO, problémem pro něj je prostě existence Ukrajiny. On zpochybňuje existenci všech postsovětských republik. Jejich vznik byla pro něj chyba, katastrofa, označuje je za umělé výtvory. Když tyranský režim začne s takovýmto historickým revizionismem, nikdy se nezastaví. Proto je potřeba ho zastavit. Jestli ho nezastavíme nyní, zaplatíme za to v budoucnu cenu mnohem vyšší.

Jak vůbec odhadujete další vývoj na Ukrajině?

Mám obavy z toho, že bezpečnost Evropy může být závislá na jednom jediném muži, u něhož nikdo neví, co udělá. Putin byl dříve mnoha západními politiky pokládán za tvrdého hráče, který je ale pragmatický a svým způsobem představuje stabilitu. Teď se ale ukazuje, že je naopak faktorem permanentní nestability. A to nejenom pro Evropu, ale i pro Afriku, kde působí Vágnerovci, nebo na Blízkém východě. Vize jeho světa je v přímém rozporu s mezinárodní stabilitou. Stability s Putinem můžeme dosáhnout jen tehdy, pokud k němu budeme přistupovat z pozice síly.