Reportáž ze Španělska: Poprvé se bojíme, že nesklidíme vůbec nic

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našich zvláštních zpravodajů/

„Děláme, co můžeme. Nechceme to zabalit, je to naše živobytí, které jsme pracně vybudovali. Pokud ale nezačne pršet, nebo nám vláda neposkytne větší pomoc, nebudeme mít na výběr,“ zoufá si Albert Grassot, zatímco společně procházíme pozemky obklopující jeho rodinnou farmu nedaleko středověkého městečka Pals na katalánském pobřeží.

Katalánsko, region na severovýchodě Španělska, který dlouhodobě usiluje o nezávislost, zažívá historické sucho. Pořádně nepršelo tři roky, a všude kolem nás to je znát.

Rodina pana Grassota pěstuje v oblasti už po pět generací rýži. Dříve plodiny přeprodávala velkým firmám, pak ale rýžová pole převzal Albert a jeho manželka Mari a založili vlastní značku - Arròs L’Estany de Pals. Za dvacet let si firma získala renomé u místních restaurací, které momentálně tvoří většinu její klientely. Zakládá si na kvalitě i udržitelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí.

Až dosud se Grassotovým navzdory postupně tenčícím se zásobám vody a čím dál přísnějším restrikcím dařilo každý rok sklízet rýži. Letos se obávají, že budou poprvé úplně bez úrody.

„Jsme na samém dně,“ vysvětluje nám Albert, který se účastnil nedávných zemědělských demonstrací v Katalánsku. Dalším farmářům přímo na silnici, kde s traktory protestovali, vařil pokrmy z vlastní vypěstované rýže.

Farmáři se bouří napříč Evropou, vadí jim zemědělská politika Evropské unie. V hlavním městě Madridu si už v neděli stovky zemědělců stěžovaly na rozsáhlou unijní byrokracii i opatření zaměřená na ochranu životního prostředí. Katalánští rolníci jsou navíc nespokojení i kvůli tři roky trvajícímu suchu.

Katalánsko v současné době zažívá nejhorší sucho od počátku měření v roce 1916. Vydatnější déšť už region nezažil zhruba tři roky a úroveň vody v systému nádrží, které zásobují vodou Barcelonu a okolní města, klesla už koncem ledna pod 16 % kapacity.

Regionální vláda v únoru vyhlásila stav nouze, který se dotkl šesti milionů lidí, včetně turisty oblíbené katalánské metropole Barcelony.

Úřady omezily denní spotřebu vody na člověka na 200 litrů, vypustily vodu z okrasných fontán, vypnuly sprchy na plážích a výrazně omezily zavlažování parků. Lidé, které potkáváme v ulicích Barcelony, ale nemají pocit, že by vládní restrikce nějak příliš ovlivňovaly jejich život.

To zemědělci opatření už teď vnímají velmi silně. Například chovatelé skotu mohou využívat jen polovinu vody, kterou normálně spotřebují. Rostlinná výroba je na tom ještě hůř, musí si vystačit s 20 procenty.

„V prvním roce sucha snížili spotřebu vody o 20 procent, to se ještě dalo tak nějak zvládat. Když ji snížili o 50 procent, říkali jsme si ‚dobře, ještě to zkusíme, ale možná to bude náš poslední rok‘. A teď? Vypadá to, že budeme muset zavřít. Jak máme pěstovat rýži téměř bez vody?“ dodává Albertova dcera Marina, která by měla jednou rodinný byznys převzít.

Podle Grassotových i dalších farmářů, kteří v oblasti působí, není jediným problémem nedostatek srážek, ale i přístup regionální vlády.

„Léta věděla, že taková situace přijde, a nepřijala žádná opatření, aby tomu předešla,“ domnívá se Albert a připomíná, že Katalánsko potrápilo dlouhé období sucha už v letech 2007 a 2008. Tamní politici to podle něj měli brát jako varování.

„Přijde nám, jak kdyby na nás zapomněli. Nechtějí nás vyslyšet, chovají se, jak kdybychom je našimi požadavky otravovali,“ dodává Albert, který stojí v čele organizace farmářů, jež v oblasti působí. Katalánská vláda, se kterou coby jejich zástupce pravidelně vyjednává, podle něj jednoduše nedělá dost, aby jim v těžké situaci ulehčila.

„Vláda nedělá nic, aby nám pomohla,“ přitakává mu zemědělec Guilhelm, kterého potkávám v jedenáctitisícovém městě Ripoll zhruba sto kilometrů od katalánské metropole, kde provozuje obchod s farmářskými sýry. I on přiznává, že tři roky trvající sucho si na jeho podnikání vybralo svou daň, zemědělských protestů se ovšem neúčastní.

Nejen farmáři, ale i mnozí další Katalánci, kteří mají dopady sucha neustále před očima, si stěžují, že politici se místo, aby hledali řešení čím dál palčivějšího problému, vrací k vleklým debatám o nezávislosti regionu (psali jsme zde).

Regionální parlament jednal minulý týden o návrhu rozpočtu, jehož součástí měla být i miliarda eur na boj proti suchu. Peníze měly putovat zejména na pomoc zemědělcům. Rozpočet ovšem neprošel a region čekají předčasné volby.

„Myslím, že lze bezpečně říct, že přijetí tohoto návrhu rozpočtu by mělo v nadcházejícím roce pozitivní dopady na situaci v Katalánsku. To, že nakonec nebyl přijat, je velmi špatné,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy španělský politolog Marc-Guinjoan Cesena s tím, že tamní politici se při hlasování nechali příliš ovlivnit malichernými politickými neshodami.

Španělská novinářka María Ramírezová v textu pro deník The Guardian varuje, že pocitu nespravedlnosti a toho, že mainstreamoví politici problémy farmářů přehlíží, by mohly využít populistické a krajně pravicové strany. Stejně jako se o to snaží i v dalších evropských zemích.

Cesena se ovšem domnívá, že v případě Katalánska se jim to nepodaří. „Tamní zemědělci téměř nezmiňují agendu 2020 (Zelená dohoda EU, na kterou si stěžují farmáři napříč Evropou i ve zbytku Španělska, pozn. red.). Protestují opravdu hlavně proti extrémně závažnému suchu. Není zde vidět napojení na extrémní pravici,“ tvrdí.

Pocit nespokojenosti je ovšem mezi tamními farmáři znatelně cítit. „Nejde jen o to, že neprší, ale že všechnu vodu pro sebe bere Barcelona, a nikdo s tím nic nedělá. To nás štve,“ vysvětluje Albertova dcera Marina.

Připomíná, že než nechal diktátor Francisco Franco vybudovat systém potrubí, který vodu z tamní řeky Ter odklání do Barcelony, byla oblast přirozeně zavlažovaná. Až pak ji museli začít speciálně zavlažovat. „Až doteď s tím problém příliš nebyl, s příchodem sucha se to ale změnilo,“ dodává Marina.

Podobný sentiment vůči metropoli je cítit i mezi návštěvníky nedaleké přehrady Sau, což je zásobárna vody pro Barcelonu. Po třech letech historického sucha je ovšem téměř bez vody. Podle skupinky starších mužů, kterou potkáváme nedaleko kostela tyčícího se nad vyschlou nádrží, může za to, že je oblast bez vody, i to, že ji pijí lidé z Barcelony.

Grassotovi doufají, že vláda si brzy uvědomí závažnost situace a farmářům pomůže. Mezitím ale proti suchu zkoušejí bojovat sami. Na polích testují speciální zavlažovací systémy a v průběhu let se jim tak prý podařilo ušetřit už miliardy litrů vody.

„My jsme svou část práce udělali, teď je řada na vládě,“ vzkazuje Albert s tím, že pokud vláda farmářům v oblasti nepomůže, bude to mít dalekosáhlé dopady, a to nejen na rýžový byznys.

Jejich pole totiž leží nedaleko pobřeží a zabraňují tomu, aby slaná voda kontaminovala pitnou vodu. V přírodní rezervaci, kde rýži pěstují, také žije řada ohrožených zvířecích druhů.