Jsem žena kvót a nestydím se za to, říká moldavská politička

Doina Ghermanová bývala inspektorkou celní správy, má tři děti a je jednou z vlivných političek vládnoucí liberální Strany akce a solidarity moldavské politické „superstar“, prezidentky Maii Sanduové.

Dnes má země v křehké geopolitické situaci – na hranicích s Ukrajinou, s ruskými vojáky na svém území a s nevlídnou ekonomickou situací – nejen prezidentku, ale také premiérku či ministryni vnitra.

V rozhovoru se Seznam Zprávami Ghermanová popisuje, jak k tomu došlo. Moldavští politici, převážně muži, za posledních třicet let podle ní zklamali, ženy do vysoké moldavské politiky ale přivedly hlavně v Česku nepopulární kvóty.

„Za posledních třicet let od získání nezávislosti jsme tu měli mnoho mužů, a ti byli méně odvážní, více zkorumpovaní a více se ohlíželi na osobní či skupinové zájmy. Bohužel pro naši zemi,“ říká Ghermanová. Sama letos získala od amerického ministerstva zahraničí cenu Žena odvahy, a to právě za prosazování rovného zastoupení žen a mužů v politice a za potírání sexuálního a domácího násilí.

Moldavsko v uplynulých dnech navštívila předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), která s moldavskými lídryněmi i mužskou „výjimkou potvrzující pravidlo“, šéfem parlamentu Igorem Grosuem, jednala v Kišiněvě o složité situaci v zemi.

Jaký význam pro vás má návštěva a podpora z Prahy? Vnímáte to jako podporu Evropy, když Česko předsedá Evropské unii?

Je to pro nás čest a vnímáme to jako podporu naší proevropské cesty a ambiciózních evropských plánů. Vážíme si dlouhodobé podpory ze strany Česka, doufáme, že vztahy budou ještě intenzivnější. Jsme malá země, ale patříme do velké evropské rodiny. Pro naši společnost je extrémně důležité vědět, že nejsme sami a jsme součástí rodiny.

V červnu Moldavsko získalo status kandidátské země EU. Jaké teď plníte domácí úkoly?

Evropská komise nám doporučila devět opatření, pět z nich se týká justice a boje s korupcí a posilování lidských práv. Jsem ráda, že v prvních sto dnech naší vlády jsme ratifikovali Istanbulskou úmluvu (úmluva, která odsuzuje domácí a sexuální násilí, která v Česku vzbuzuje kontroverze a dosud není ratifikovaná – pozn. red.), což je nepochybně i díky ženskému vedení země.

Máte prezidentku, premiérku, vy sama jste výrazná politička, kterou americké ministerstvo zahraničí ocenilo medailí pro ženy s odvahou. Je to celkem nevídané, třeba u nás v Česku. Zeptám se úplně jednoduše – jak se to stalo?

Píšeme historii tím, že jsme poprvé zvolili do čela země ženu, a to i když jsme nepochybně takzvaně patriarchální společností. I když jsme tolikrát slyšeli, že jako země nejsme připravení na ženu v čele státu.

Slýcháte to ve volebních kampaních? Není to tedy jen šťastný příběh samozřejmého úspěchu? V dostupných zdrojích jsem četla, že třeba prezidentka byla v kampaní oponenty označovaná za méněcennou, protože nemá manžela…

Ano, kampaň prezidentky Sanduové zejména ve finiši provázela hate speech (projevy nenávisti – pozn. red.), projevy misogynie a sexismu. Ale dokázali jsme to. Paní prezidentka prokázala, že jsme na ženu v čele země více než připravení. A šli jsme dál, máme premiérku, další členku vlády.

Na druhou stranu máme muže v pozici ministra práce a sociálních věcí, která je tradičně považovaná za ženskou doménu. A já jsme samozřejmě pyšná na to, že máme v parlamentu 40procentní zastoupení žen.

Byl to přirozený proces, šlo to samo?

Bohužel ne. V minulém složení parlamentu bylo jen 18 procent žen. A to i když jsme už v roce 2016 zavedli kvóty na minimálně 40procentní zastoupení obou pohlaví na kandidátních listinách. Jenže se stalo, že ženy sice byly zastoupené početněji, ale dávaly se na nižší pozice na těchto kandidátkách a to nefungovalo. Politické strany sice respektovaly literu zákona, ale ne jejího ducha.

A tak jsme se šli ještě dál. Jsem velmi pyšná na to, že jsem iniciovala novelu volebního kodexu, podle kterého se 40procentní zastoupení netýká celé listiny, ale každé desítky kandidátů na listině zvlášť. A to už funguje.

U nás v Česku jsou kvóty velmi problematické téma, vnímané velmi citlivě. Často se proti nim staví ženy samy. Jak to přijala moldavská společnost? Podílela se na tom paní Sanduová jako nezpochybnitelná lídryně současnosti?

Iniciativa vzešla z parlamentu, ale měli jsme podporu paní Sanduové, která byla v té době premiérkou. Ostatně i v její vládě bylo více žen než mužů. Já jsem žena kvót a nestydím se za to. Nejde o statistiku, ale o motivaci žen, dodání jim odvahy, aby se víc zapojily do politiky a rozhodování. Pokud chceme mít skutečnou demokracii, záleží nám na lidských právech a důstojnosti každého člověka, nejde to jinak.

Vždycky se mluví o tom, jak jsou důležité tyto pozitivní vzory ve společnosti, projevuje se to už nějak? Cítíte větší zájem ze strany žen o politiku, kandidovat, vstupovat do politických stran?

Jsem přesvědčená, že ano. A to nejen v politice, ale politické lídryně mohou ženy inspirovat, aby usilovaly o vedoucí posty v byznysu či společenském životě. Moldavsko je nyní na 29. místě politického globálního genderového indexu. Doufáme, že se to projeví v komunálních volbách, které nás čekají v příštím roce. Tam máme deficit – jen 25 procent starostů jsou ženy, doufáme, že se to zvedne také ke 40 procentům. Cítím, že by volba žen mohla být faktorem i v těchto volbách.

Nakolik je tato „ženská revoluce“ spjatá se specifickou situací Moldavska, země, která čelí mnoha hrozbám? Osciluje posledních třicet let mezi Západem a Ruskem, patří k nejchudším zemím, dlouhodobě ji trápí organizovaný zločin, korupce. Není to trochu efekt skleněného útesu, že ženy se dostanou do vedení, až když je nejhůř a není tak moc o co stát?

Vždy říkám, naše země je v dobrých rukou – ženských rukou. Ženy tu jsou opravdu odvážné. Bohužel za posledních třicet let od získání nezávislosti jsme tu měli mnoho mužů, a ti byli méně odvážní, více zkorumpovaní a více se ohlíželi na osobní či skupinové zájmy. Bohužel pro naši zemi. Teď vidíme jinou situaci. Naše ženské lídryně ukazují solidaritu a empatii během uprchlické krize. Vidíme nový přístup, který vychází ze srdce, a společnost to vnímá.

Země ale čelí svým způsobem plynové válce z Kremlu, roste inflace, rostou ceny energií, vláda čelí protestům. Čeká vás těžká zima.

Energetická a plynová krize jsou samozřejmě tou největší výzvou. Máme za sebou rok vlády, ale ti před námi udělali vše pro to, abychom byli stoprocentně závislí na plynu z Ruska. Uděláme všechno pro to, abychom měli větší nezávislost v energetice, ale to bude trvat roky. Snažíme se najít nejlepší řešení pro naše občany.

Rusko vás vydírá možností vypnutí plynu. Může se to stát, čekáte, že se to stane?

Každý den se obáváme, že se to stane. A říkáme si, bude to dnes, nebo zítra? My máme alternativy, ale problém je jejich cena, je příliš vysoká. Pro naše občany je nemožné přežít zimu s tak vysokými cenami. Naše vláda už proto začala s národním programem kompenzací za elektřinu a plyn. A samozřejmě nám tuto zimu pomáhá přežít EU, abychom mohli být solidární s každým občanem naší země.

Před pár dny narušily moldavský prostor ruské rakety vystřelené z Černého moře a namířené na Ukrajinu. Obáváte se, že se konflikt přelije do Moldavska, kde jsou na území separatistického Podněstří trvale ruští vojáci? Nebo vás ten poslední vývoj na Ukrajině trochu uklidnil?

Máme válku sedmdesát kilometrů od našich hranic. Všem musí být jasné, že nejsme v bezpečí. Každá eskalace v Podněstří či v Oděse je pro nás hrozbou. A také každý den vidíme pokusy o destabilizaci naší společnosti přímo u nás doma. Nebezpečím nejsou jen rakety, ale také propaganda, dezinformace a organizované síly, které se snaží naši zemi destabilizovat.

Známe dezinformace i z Česka. V Moldavsku musí být situace o to vážnější, že je zde mnoho rusky mluvících občanů, ruština je běžná, tedy prostupnost ruských státních médií větší. Jakou máte z první linie radu, jak se postavit nepřátelské propagandě?

Třicet procent našich obyvatel je rusky mluvících, jejich děti chodí do rusky mluvících škol, sledují ruskou televizi nebo zdejší soukromé kanály, které mají obskurní finanční zdroje a je celkem zjevné, odkud tyto zdroje pocházejí.

Co je pro nás jako pro vládnoucí stranu zásadní, je nerozdělovat společnost na základě jazykových či etnických kritérií. Nezáleží na jazyku, ale na hodnotách. Buď si vybereme proevropskou a demokratickou cestu, nebo autokracii, válku a smrt. Tak to je.

Speciálně po 24. únoru tu nejsou žádné jiné barvy, jen černá a bílá. Musíme to tak chápat. Samozřejmě propaganda nespí, je velmi agresivní, zejména na sociálních sítích, postavili jsme se tomu a zavedli zákon, který umožňuje zavřít tajným službám takové servery, které publikují propagandu nebo vznikají za účelem šíření dezinformací.

To je ale velmi citlivý zákon, na hraně cenzury. Tuto debatu jsme v České republice také vedli.

My nyní máme vyhlášený nouzový stav. Nemáme jinou volbu, když máme válku na hranicích a máme v zemi tolik uprchlíků, na které je namířená hate speech. Jsou zneužívaní proti vládě, když lidé slyší, že se vláda stará spíše o uprchlíky než o své občany.