Článek
Ahoj, mohl by ses prosím na úvod představit?
Jmenuju se Ramiro a jsem Argentinec. Žiju v Mendoze, to je město na západě, v podhůří And. Do Santiago de Chile (hlavní město sousedního Chile, pozn. red.) takových šest hodin cesty, takže relativně blízko. Živím se jako průvodce v horách.
Taky studuju turistiku a audiovizuální tvorbu. Mám rád umění, psaní a rád tvořím. Určitý čas jsem taky studoval ve Španělsku.
Jak se ti v Argentině žije?
To je hezká otázka, protože svůj život miluju. Miluju lidi kolem sebe, svoji rodinu, kamarády, lidi, se kterými pracuju. To ale neznamená, že je to v Argentině pro mladý snadné. Máme to tu těžký kvůli ekonomický situaci. Přežíváme ze dne na den.
Můj životní styl je skvělý, ale rád bych měl větší jistotu v tom, že můžu dělat i jiné věci. Vím, že je to teď komplikovaný všude po světě, ale my to tu máme těžší.
Například, nemůžeme si našetřit, protože tu máme vysokou inflaci, a tím pádem každý den nejistotu. Když jdeš do práce, nemáš jistotu, že dostaneš stejné peníze a ve všech sektorech máme nízké platy – ať jsi doktor, nebo průvodce.
Seriál: Voices of Youth
- Je jim -cet, někdy i -náct. Žijí v různých částech světa, a pokud na sebe někdy narazí, stane se tak pravděpodobně ve virtuálním prostředí sociálních sítí, s nimiž prožili a dále prožívají velkou část života.
- Jak se jim v dnešním světě žije? A jak se do jejich jednotlivých životů promítá skutečnost, kde se narodili? Je tato mladá generace, která žije v době, kterou provázejí globální politické, společenské i technologické změny, něčím odlišná od těch předchozích?
Není jednoduché si najít práci za dobré peníze. Takže ano, miluju svůj život, ale mohlo by to být lepší.
Musíme na tom ale pracovat jako komunita, jako argentinská společnost.
Je někdo, kdo tě v argentinském veřejném prostoru inspiruje a měli bychom ho znát i v Česku?
Tolik lidí mě inspiruje. Máme tu národní hrdiny, hudebníky, kteří vytvořili krásné věci. Taky spisovatele. Já mám moc rád Julia Cortázara nebo Jorgeho Luise Borgese. Mají takový latinskoamerický způsob vyjadřování. A taky mám rád zpěvačku Mercedes Sosa, tu si poslechni, krásně zpívá.
První díl seriálu Voices of Youth:
Kdybys měl Argentinu popsat třemi hashtagy, které by to byly?
#vášeň, protože ji dáváme do všeho – fotbalu, politiky i umění. Pak #multikulturalismus, protože naše rodiny jsou směsí Evropanů, Afričanů, Asiatů a původních obyvatel. My Argentinci si ze všeho bereme něco, a tak vzniká naše kultura. A jako třetí bych řekl #odpor. I přes všechny krize, politiku, inflaci a podmínky se pořád snažíme a usmíváme se.
Vždycky se snažím ptát i na něco aktuálního. Potýkáte se s rekordní až 60procentní inflací. Rostou ceny a kvůli nedávnému odstoupení ministra pro hospodářství Martina Guzmana je vaše vláda v krizi. Jak tuto situaci vnímáš? Dotýká se tě to?
V posledních týdnech cítím, že jsme kvůli odchodu Guzmana v problémech. Nedokázal si totiž poradit s inflací, a tak rezignoval.
Lidi tady proto blázní a zažívají úzkost. Podle mě jsme země, kde má každý psychologa, protože jeho pomoc potřebujeme. (smích) Jinak bychom se zbláznili.
Dám ti konkrétní příklad. Jeden den jdu na trh a maso stojí určitou cenu. Pak jdu druhý den a jeho cena je dvojnásobná.
Hodně mých kamarádů proto z Argentiny odchází – do Evropy, do Ameriky, do Austrálie – za lepšími podmínkami. Miluju svůj život tady, miluju, že můžu lidem ukazovat, jak žiju, ale jestli tu chceš žít, musíš milovat to, co děláš. Jinak radši odjeď. Peníze tu dobré nejsou.
Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?
Mám rád WhatsApp. Usnadňuje mi život a práci. Jsem blíž lidem, co jsou daleko a můžu s nimi být denně v kontaktu.
Pak Instagram. To je síť, kterou v Argentině používají všichni, aby měli aktuální informace. Někdy ho ale vnímám jako zbraň, která buď pomáhá, nebo ne. Občas totiž dokáže vyvolat pocit, že si jsme s někým blízcí, ale vlastně nejsme.
Taky mám rád YouTube, kam chodím za zábavou a kvůli audiovizuální tvorbě.
Co pro tebe znamenají sociální sítě? Dokážeš si představit žít bez nich?
WhatsApp mi usnadňuje život, ale dokážu si představit být bez něj. Myslím, že máme obecně hodně způsobů, jak bez sociálních sítí žít, takže ano, dokážu si to představit.
Ono je pro každého snazší sednout za počítač nebo vzít telefon a někomu zavolat nebo napsat. Můžeme se ale potkávat i osobně.
Druhý díl seriálu Voices of Youth:
Čeho se v dnešním světe nejvíc obáváš?
(Město) Mendoza je taková oáza uprostřed pouště. V létě tu bývá nouzový stav, protože nemáme vodu. Musíme na ni dávat pozor. Proto mě děsí měnící se klima.
Bohužel s tím ale nic neděláme. V Argentině jíme strašně moc masa, tím jsme známí. Já jsem ale vegetarián, protože tím bojuju proti systému. Jelikož opravdu musíme (ohledně klimatické krize) změnit naši mentalitu. Pokud ji nezměníme, tak nás to dostane. Navíc nemáme moc času.
Jak by měl naopak podle tebe vypadat svět, kde by sis přál žít?
Každý by v něm měl mít přístup k základním potravinám a užívat si svou zemi. Taky bych zastavil stupidní války a korupci. Protože máme dost jiných věcí na práci. Taky si představuju místo, kde si lidé užívají, ale bez toho, aby působili škodu.
Co je tvým snem?
Aby lidé znali moji uměleckou tvorbu. Taky hodně psát. Zkrátka žít život a ukazovat lidem moje knihy a filmy. Rád bych s lidmi sdílel věci kolem mě – hory, víno – a rád bych byl celý život sám sebou, užíval si a sdílel to s lidmi ze svého okolí.
Co pro tebe znamená úspěch?
Synonymum pro mírumilovnost. Být v pohodě sám se sebou. Zajistit, aby se lidi kolem mě měli stejně dobře jako já. A užívat si věci, co dělám.
Jak bys popsal typického zástupce argentinské mladé generace?
My mladí rádi tancujeme, hodně času trávíme venku, rádi sdílíme s ostatními jídlo a pití a taky v sobě máme latinskoamerickou krev.
Jelikož jsou naše univerzity zdarma, a navíc kvalitní, je tu hodně mladých profesionálů, kteří nicméně mají těžkou práci. Máme právníky, doktory, inženýry, kteří ale bohužel odcházejí do zahraničí, protože tu nemají dobré podmínky. A někteří zkrátka nemají ani motivaci tu zůstat.
Ale jsme velká země, takže od severu na jih, od západu na východ se perspektivy liší. Řekl bych, že je to různorodé.
Co tě nejvíc v poslední době inspirovalo?
Přednáška Lucrecie Martelové (argentinská režisérka, pozn. red.) . Řekla nám, že jestli chceme někomu ukázat život, musíme tak udělat po svém. Nekopírovat Netflix a další platformy, ale ukázat to vlastníma očima.
Jaký je podle tebe největší mýtus nebo stereotyp o Argentině?
Asi že všichni jíme maso, protože ho tu máme nejlepší. Že ho všichni milujeme a věčně děláme barbecue. Přitom tady v Jižní Americe máme hodně zeleniny a ovoce a taky pokrmy, co nejsou jen o mase.
A pak fotbal. Že tu každý hraje fotbal. Já ho třeba nehraju, jen ho sleduju. (smích)
Slyšel jsi někdy o České republice?
Jo, dokonce jsem tu byl. Jak se to vaše hlavní město jmenuje?
Praha.
Jo, byl jsem v Praze.
Co by sis přál, aby Češi o Argentině věděli, nebo radši nevěděli?
Všichni pocházíme odjinud, takže nemáme modrou krev. Jsou tu lidé z Německa, Itálie, zkrátka odevšud. Jsme velká komunita lidí z celého světa.
Rád bych proto řekl, že Argentina je pro každého, kdo sem chce přijet. Každý tu má otevřené dveře. Miluju to tady. Jestli chcete přijet, užívat si, co tu máme, a pomoct, je tu pro vás místo.
