Důsledky krize v Jižní Koreji může pocítit Ukrajina i Česko

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jižní Korea se během posledních let stala jedním z nejdůležitějších spojenců USA v celém regionu jihovýchodní Asie a bývalý americký prezident Joe Biden na ni vsadil jako na klíčového partnera v soupeření Washingtonu s Čínou o dominantní pozici globální mocnosti.

Součástí toho bylo i navázání bezpečnostní spolupráce Jižní Koreje s Japonskem v rámci trojaliance s USA v roce 2023, což představovalo velký zlom ve vztazích prodchnutých historickými křivdami.

V témže roce vyšlo najevo, že z Jižní Koreje do USA začaly už v roce 2022 proudit dělostřelecké granáty, jež umožnily Spojeným státům posílat víc vlastní munice na Ukrajinu. Jihokorejských granátů dle zjištění deníku Washington Post došlo do USA víc, než kolik Ukrajině poslaly všechny evropské země během celého roku.

Od té doby se spekuluje, že by Soul mohl přejít i k přímé zbraňové podpoře Ukrajiny, což přiživily i některé výroky nyní už zhroucené jihokorejské vlády a také sbližování Ruska se Severní Koreou, která zároveň stupňovala nepřátelství vůči Soulu.

Pro Česko je Jižní Korea - a její důležité místo ve světové geopolitické hře - důležitá i kvůli kontraktu s firmou KHNP na dostavbu nových jaderných bloků v elektrárně Dukovany.

V prosinci minulého roku se ale pozice Jižní Koreje otřásla, když se tamní prezident Jun Sok-jol pokusil o státní převrat, následně byl zbaven pravomocí parlamentem, zadržen a nyní v moci vyšetřovatelů čeká na verdikt ústavního soudu ve věci impeachmentu.

Co všechno se tím může ve výše popsaných bodech změnit?

„Zmařený pokus Jun Sok-jola o převrat a následný politický chaos v Soulu vyvolává pochybnosti, jestli udělal prezident Joe Biden dobře, když dal tak velkou důvěru vůdci, který nakonec podlomil demokratickou stabilitu vlastního národa,“ napsal na úvod článku rozebírajícího dopad krize na spojenectví Jižní Koreje s USA deník Washington Post (WP) s odkazem na analytiky.

Článek předjímá, že činy Jun Sok-jola vnášejí „nejistotu“ do budoucnosti spojenectví. A připomíná bizarní situaci, v níž se ocitl tehdejší ministr zahraničí Antony Blinken na návštěvě Jižní Koreje na začátku ledna. Zatímco totiž jednal s politiky z paralyzované vlády, do jeho hotelu pronikaly výkřiky podporovatelů Juna, kteří se snažili zabránit vstupu vyšetřovatelů a policie do prezidentské rezidence, v níž se Jun zatčení dlouhé dny úspěšně bránil i s pomocí prezidentské ochranky.

„Spojenectví bylo odolné - neskutečně odolné - ale teď se to určitě mění. Došlo k jedinečné události, která je bezprecedentní, a já si myslím, že zůstává hodně nezodpovězených otázek, jak to nakonec dopadne,“ řekla pro WP šéfka korejského programu amerického think tanku Stimson Center Jenny Townová.

S odstupem času se nicméně zdá být stále pravděpodobnější, že Jižní Korea se s krizí vypořádá bez hrubého násilí, prezident bude oficiálně zbaven funkce ústavním soudem a z pokusu o vzpouru se bude zpovídat i v rámci trestního řízení (podrobně jsme vnitrostátní situaci řešili v tomto rozhovoru).

Zatímco důvěra v samotného Jun Sok-jola je jistě v očích Washingtonu i dalších zahraničních partnerů podkopaná, o Jižní Koreji to při takovém scénáři platit nemusí, ba naopak. Pokud dojde k impeachmentu a bezproblémovým volbám, může Soulu tato krize pověst spíše vylepšit.

Jestli se totiž jakýkoliv státník domníval, že může Jižní Koreu považovat za stabilní demokracii západního typu s nulovým rizikem autokratických tendencí tamních vůdců, měl zkreslený pohled na realitu.

„Pokud tohle nikdo vůbec nečekal, pak byl naivní. Jižní Korea zažila už třetí pokus o převrat a předešlé dva byly úspěšné. Po japonské okupaci (1905-1945, pozn. red.) žila v nesvobodných režimech. Proces demokratizace začal až v roce 1987 a trval dlouho. Korea navíc neměla žádnou politickou kulturu, na kterou by mohla navázat. Země přešla z království do císařství a pak rovnou do japonské správy,“ připomněla v rozhovoru pro Seznam Zprávy koreanistka Miriam Lowensteinová působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Odolnost proti autokratům dle ní Jižní Korea svým způsobem potvrdila až teď, když Junovi neumožnila převrat. Obraz Jižní Koreje jakožto stabilního demokratického právního státu je tak dle koreanistky nyní díky krizi zaslouženější než před ní.

„Lidé, co vyšli do ulic, překonali strach a ukázali odvahu, kterou pak předali poslancům. Armáda sice prezidenta poslechla, ale nakonec pouštěla poslance do budovy Národního shromáždění. Nestřílela do lidí. To všechno dle mě nese i změnu do budoucna,“ vyzdvihla Lowensteinová. „Ukázalo se, že o převrat se nemá cenu pokoušet, že to může mít velké konsekvence. A lidé získali sebedůvěru, že se tomu dá zabránit,“ dodala.

Hlavní důsledky krize pro spojenectví s USA tak vůbec nemusí spočívat v pošramocené pověsti z politického skandálu. Větší vliv mohou nakonec mít až výsledky dalších voleb (ty mají přijít do 60 dní od impeachmentu). Možná největší vliv pak bude mít také těžko předvídatelný postoj nového amerického prezidenta Donalda Trumpa.

„Zahraniční politika Jun Sok-jola byla velmi prozápadní. Nyní je pravděpodobné, že volby vyhraje někdo z Demokratické strany, což by znamenalo jisté změny. Ty ale nebudou tak drastické - a to hlavně proto, že Jižní Korea nedrží svou zahraniční politiku zcela kontrolovaně ve svých rukou, protože se musí přizpůsobovat politice jiných, mnohem větších zemí,“ řekl k tomu pro Seznam Zprávy John Lee, novinář žijící v Soulu a editor anglojazyčného webu specializujícího se na dění na korejském poloostrově Korea PRO.

Jedna z citelnějších změn, kterou by případné vítězství Demokratické strany mohlo světu přinést, dle něj souvisí s jejím postojem k Rusku a tedy i v Evropě ostře sledovaným možným vlivem Soulu na vývoj války na Ukrajině.

„Popravdě si nejsem jistý, jestli bylo dodání zbraní Ukrajině Jižní Koreou realistické i s Jun Sok-jolem v prezidentském úřadě. On o tom nicméně přinejmenším pravidelně hovořil, zejména poté, co Severní Korea podepsala s Ruskem smlouvu o vzájemné obraně. Demokratická strana byla každopádně k Rusku tradičně velmi přátelská,“ naznačil Lee, že šance na změnu postoje v otázce dodávání zbraní Ukrajině se může snížit.

„Jižní Korea od Ruska brala hodně energií a měla v Rusku své továrny na výrobu automobilů. Když se dostane Demokratická strana k moci, nepřeruší kvůli tomuto západní sankce, ale bude se snažit uplatnit svůj vliv na to, aby se ve válce na Ukrajině dospělo k mírové dohodě, sankce se zrušily a Soul se mohl vrátit k obchodu s Ruskem,“ dodal novinář.

Podobná je situace ve věci vztahů s Japonskem.

„Japonsko se obává o to, kdo vyhraje volby, pokud dojde k impeachmentu. Politické momentum získané progresivisty v Soulu vzbuzuje obavy před možným obratem v posunu jihokorejsko-japonských vztahů, jehož bylo dosaženo v posledních letech,“ napsal pro Atlantic Council bezpečnostní expert Ryo Hinata-Yamaguchi z Tokijské univerzity.

Tyto obavy dle Leeho plynou - stejně jako v případě postojů k Rusku a Ukrajině - z tradičních hodnot progresivní Demokratické strany. Lee však namítá, že to rozhodně nemusí znamenat zásadní obrat nebo konec spolupráce, což ostatně vyzdvihuje i Yamaguchi, dle něhož jsou mechanismy spolupráce obou zemí spolu s USA dopředu nastaveny tak, aby byly odolné vůči budoucím změnám v politické sféře.

Severní Korea na politickou bouři u svých jižních sousedů reagovala opatrně; nic nenasvědčuje tomu, že by se paralýzu jihokorejské vlády snažila aktivně využít.

Dle experta na KLDR s bohatou dřívější zkušeností z prostředí amerických zpravodajských služeb Markuse Garlauskase se zdá, že KLDR vyčkává na výsledek rozhodnutí ústavního soudu o impeachmentu i na to, až vyloží karty nová hlava USA Donald Trump.

Jihokorejská Demokratická strana tradičně usilovala o zlepšení vztahů s KLDR, což ale v současné situaci, kdy diktátor Kim Čong-un Jihokorejce označuje za úhlavní nepřátele a avizuje, že se Soulem jednat nechce, ať už mu bude vládnout kdokoliv, postrádá významu.

Znepokojení je kvůli možnému vítězství Demokratické strany ve volbách dle Leeho „možná na místě“ i v Česku kvůli kontraktu s jihokorejskou firmou KHNP na dostavbu jaderných bloků v elektrárně v Dukovanech.

Progresivisté totiž jádru nefandí a chtějí prosazovat obnovitelné zdroje

„Jaderná dohoda přežije, ale takové dohody bývají na dlouho a časem se může ukázat, že je potřeba na ni navázat a doručit víc technologií. Jednou z priorit Demokratické strany pro domácí politiku přitom je odklon od jádra a přechod na obnovitelné zdroje. Kdyby to během let došlo tak daleko, že Jižní Korea nebude mít dostatečnou kapacitu výroby v tomto oboru, mohlo by to způsobit problémy i v České republice,“ řekl novinář.

Nakonec je potřeba zdůraznit, že vítězství Demokratické strany ve volbách není vůbec jisté.

Zatímco těsně po Junově pokusu o převrat se jeho konzervativní Strana lidové moci (PPP) v průzkumech popularity hluboce propadla, postupem času začala Demokratickou stranu dohánět a v posledním průzkumu je dokonce těsně před ní.

Za rychlé změny v náladách může dle Leeho především únava veřejnosti z táhnoucí se krize a částečně i problematická pozice lídra progresivistů I Če-mjonga, který má sám na krku kriminální obvinění.