Jihokorejcům došla trpělivost. Taky chtějí jaderné zbraně, ale ne od USA

Jako by už tak svět nebyl dost chaotický, severokorejský vůdce Kim Čong-un zintenzivňuje svou pravidelnou zálibu v testování raket a trpělivosti Jižní Koreje, Japonska i Spojených států. Naposledy došlo i na sérii varovných výstřelů mezi Severem a Jihem poté, co severokorejská obchodní loď překročila námořní hranici.

Nedávno Severní Korea k raketovým testům přidala i průlety bombardérů a stíhaček v blízkosti jihokorejského vzdušného prostoru.

Ještě v roce 2017 takové zprávy z KLDR plnily titulky světových médií. Dnes už je pro četnost severokorejských výstřelků bezpečnost v regionu palčivou otázkou hlavně pro země v nejbližším okolí a jejich spojence. Zejména pak pro Jižní Koreu.

Podle odborníků jsou neustálé raketové testy v KLDR důkazem, že se Sever cítí při síle i na další podzemní jaderný test. V Jižní Koreji tak přemýšlejí, jak se severokorejským provokacím bránit. V kombinaci s nevyzpytatelností Kim Čong-una tato otázka na Jihu zesílila volání po jaderném potenciálu. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění pořízení vlastních jaderných zbraní fandí 71 procent Jihokorejců.

Soul trvá na tom, že Severní Korea odstřelováním raket porušuje mezikorejské dohody z roku 2018 o snížení vojenského napětí podél hranice, která rozděluje poloostrov. KLDR odpálila víc než desítky balistických raket krátkého a středního doletu, včetně zbraně, o níž Pchjongjang tvrdí, že se jedná o novou vyspělou raketu schopnou přeletět nad severním Japonskem.

Ještě znepokojivější byly záběry severokorejského diktátora Kim Čong-una, jak dohlíží na cvičení, které má být „simulací“ jaderného útoku na Jižní Koreu a které je podle Pchjongjangu „varováním“ pro Soul a USA.

Stále častěji se k debatám o jaderném zbrojení přidávají jihokorejští představitelé. Ty navíc zajímá, zda by Jižní Koreji přišly v případě nouze na pomoc Spojené státy. Místopředseda Národního shromáždění a vysoce postavený člen vládnoucí Strany lidové moci (PPP) Čung Jin-suk 13. října vyzval k dalšímu posílení jihokorejsko-americké bezpečnostní aliance, včetně „jaderného deštníku“, který zaštiťuje Washington.

„Nemělo by se přehlížet, že nedávné severokorejské raketové provokace zahrnují nejen balistické rakety, ale také taktické jaderné simulace,“ řekl Čung Jin-suk. „Jediným řešením je posílení jihokorejsko-americké vojenské aliance jako železné zdi. Musíme dramaticky posílit jaderný deštník.“

Jak ale uvedl Lee Baek-soon, bývalý jihokorejský velvyslanec v Austrálii, „spolehlivost amerického jaderného deštníku je pochybná, protože Severní Korea disponuje mezikontinentálními balistickými raketami schopnými zasáhnout americkou pevninu“. Severokorejské rakety údajně dosáhnou do kteréhokoli amerického města.

Jiní jihokorejští politici a vojenští představitelé mají představy ještě jednoznačnější. „Buď bude americké rozšířené jaderné odstrašení hrozivé a důvěryhodné, nebo si Jižní Korea pořídí vlastní jaderné zbraně,“ řekl deníku Financial Times bývalý velitel jihokorejských speciálních sil Čun In-bum.

„Nikdy jsem nepochyboval o americkém vojákovi. Byl bych však blázen, kdybych svěřil bezpečnost svého národa do rukou amerického politika,“ dodal. Zdá se, že s tím souhlasí stále více západních analytiků i samotných Jihokorejců.

„Podle nedávných průzkumů se více než polovina lidí domnívá, že Jižní Korea potřebuje strategický jaderný potenciál, který by působil jako odstrašující prostředek vůči Severu,“ uvedl pro Deutsche Welle Ahn Yinhay, profesor mezinárodních vztahů na Korejské univerzitě v Soulu.

„Mnoho lidí věří v myšlenku ‚tit-for-tat‘, že pouze jaderný potenciál zde na Jihu bude stačit k odstrašení jiné jaderné mocnosti,“ dodal.

Studie, kterou v únoru zveřejnila Chicagská rada pro globální záležitosti, ukázala, že 71 % Jihokorejců je pro to, aby země měla vlastní jaderný zbrojní program.

Z podobného únorového průzkumu také vyšlo najevo, že Jihokorejci touží po „nezávislém arzenálu“ a větší autonomii v otázce, jak a kdy budou jaderné zbraně jejich jménem nasazeny.

Pronukleární Jihokorejci považují zbrojení za způsob, jak zvýšit prestiž země v mezinárodním společenství. Když byly respondentům předloženy potenciální důsledky jaderného programu – například mezinárodní sankce nebo stažení amerických vojsk z Jižní Koreje, názor těchto lidí se nezměnil.

„Chtějí udělat další krok na mezinárodní scéně,“ řekl dle Washington Postu Karl Friedhoff, odborník na asijskou politiku v Chicagské radě pro globální záležitosti a expert na průzkumy veřejného mínění působící v Jižní Koreji, který se podílel na vypracování zprávy. „Lidé, kteří podporují zbraně, je v podstatě podporují bez ohledu na cokoli.“

Průzkum dále ukázal, že Jihokorejci stále více považují za dlouhodobou hrozbu Čínu. Japonsko považují za menší vojenskou hrozbu než své dva jaderné sousedy.

Jižní Korea v roce 1992 prohlásila, že na znamení svého závazku k politice bezjaderného poloostrova nechá ze svého území stáhnout americké jaderné zbraně. Vstřícný krok byl však jen jednostranný a na severokorejský režim očekávaný dopad neměl. Naopak, Pchjongjang vývoj jaderného programu nevzdal a v dubnu roku 2003 oznámil, že od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní odstupuje.

Všechny argumenty podporující pořízení jaderných zbraní pro Jižní Koreu se však opírají o historické příklady jaderného odstrašování z jiného místa i období – chápání bezpečnostní dynamiky Evropy za studené války.

Jak píše server Foreign Policy, při bližším pohledu se spíš ukazuje, že Jižní Korea vlastní arzenál nepotřebuje, jak upozorňuje Zachary Keck, obranný analytik a bývalý pracovník zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů USA. Dodává, že jeho získání by v dlouhodobém i krátkodobém horizontu poškodilo zájmy USA.

Zastánci jaderné Jižní Koreje tvrdí, že se země nachází v podobné situaci jako Spojené státy a Evropa za studené války. Když Sovětský svaz získal jaderné rakety dlouhého doletu, evropští představitelé začali zpochybňovat ochotu Spojených států bránit je.

Jak v roce 1961 slavně poznamenal francouzský prezident Charles de Gaulle na adresu amerického prezidenta Johna F. Kennedyho – opravdu by byly Spojené státy ochotny vyměnit New York za Paříž? „Stejná logika dnes funguje ve východní Asii. Spojené státy neobětují ‚Los Angeles za Soul‘,“ říká pro FP analytik Robert E. Kelly.

Dnešní situace na Korejském poloostrově je však zcela jiná. Spojené státy i Jižní Korea mají nad severokorejskou armádou konvenční převahu. Jen Soul vydává na armádu přibližně desetkrát více než Pchjongjang a technologický rozdíl je ještě větší. Na rozdíl od Evropy za studené války by americké a jihokorejské síly mohly odrazit čistě konvenční invazi.

„Otázky ohledně důvěryhodnosti USA proto vycházejí ze dvou podmínek. Zaprvé, pokud Severní Korea podnikne invazi, budou Spojené státy bránit Jižní Koreu konvenčními zbraněmi s vědomím, že by Kim mohl použít jaderné zbraně, aby zabránil porážce na bojišti? Za druhé, byly by Spojené státy ochotny použít jaderné zbraně v odvetě za severokorejský jaderný útok na Jižní Koreu?“ ptá se Zachary Keck.

Návrat taktických jaderných zbraní se zdál být po mnoho let nedosažitelný, debata se však stále vrací na stůl. V roce 2016 tehdejší jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje údajně požádala Spojené státy o opětovné rozmístění taktických zbraní, ale byla odmítnuta. V současné době má Soul ambice na ponorku s jaderným pohonem.

„Jihokorejci, jihokorejská veřejnost, si velmi dobře uvědomují nestabilní regionální bezpečnostní prostředí, ve kterém žijeme, a jadernou hrozbu ze strany Severní Koreje, které čelíme,“ řekl S. Paul Choi, bývalý jihokorejský vojenský důstojník. „S tímto vědomím stále více podporují domácí jaderný program, nebo jsou mu otevření, ale věří, že o něj budou usilovat v rámci silného spojenectví mezi USA a Koreou,“ řekl.

„Pro mě jako Jihokorejce by bylo znepokojující, kdybychom tuto debatu nevedli. Vzhledem k prostředí, ve kterém žijeme, musíme prozkoumat, přezkoumat a zvážit všechny možnosti a rozhodnout, která z nich nejúčinněji podporuje naše bezpečnostní zájmy,“ dodal Choi.