Ještě horší, než se Kreml obával. Rusko vymírá mnohem rychleji

„Osud Ruska a jeho historické výhledy závisí na tom, kolik nás bude. Závisí na tom, kolik dětí se narodí v ruských rodinách za rok, za pět, za deset let, na tom, co z nich vyroste. Naší historickou povinností je na tuto výzvu reagovat,“ pronesl ruský prezident Vladimir Putin už před čtyřmi lety.

Predikce demografického vývoje Ruska nicméně ukazují, že se zatím režimu nedaří historickou povinnost naplnit – spíše naopak. Podle vůbec nejhorší předpovědi ruské statistické agentury Rosstat se má do roku 2046 snížit populace ze současných 146 na 130 milionů. Nejnovější prognóza OSN pak předpokládá, že Rusko bude mít v roce 2100 za průměrných podmínek 112,2 milionu obyvatel.

Oba výhledy nicméně naznačují, že demografický pokles Ruska, na nějž odborníci dlouhodobě upozorňují, bude mnohem hlubší, bude trvat déle a bude pro zemi náročnější, než Kreml kdy očekával.

O zvyšování porodnosti a zvrácení populačního poklesu se Putin zasazoval po celou dobu své 23leté vlády, ale nikdy ne víc než v posledních čtyřech letech. Během nich si ostatně pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině vybraly na ruské populaci krutou daň.

Během pandemie mělo Rusko podle studie zdravotnického časopisu The Lancet přijít o více než 1,1 milionu lidí nad svým průměrem. Vojenské ztráty od plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zahrnují podle amerických odhadů zveřejněných v srpnu až 120 tisíc mrtvých. Kromě toho zemi opustily v reakci na vyhlášení mobilizace statisíce Rusů.

Ačkoliv jde pro Rusko o papírově zanedbatelná čísla, v tomto případě přichází zejména o mladé lidi v produktivním věku.

Těch za normálního stavu jednak umírá výrazně méně, navíc s nimi země přichází i o mnoho jejich neprožitých let. Mobilizace a s ní spojená migrace tak Rusku ubírají hlavně ekonomicky a prohloubí už tak očekávaný pokles lidí v produktivním věku.

Válka také vytvořila kulisy extrémní nejistoty ohledně budoucnosti. To změnilo plánování rodiny: někteří lidé se rozhodují nemít děti, nebo odkládají založení rodiny či narození dalšího dítěte na psychicky a finančně stabilnější dobu. Ani militarizace života nepodněcuje lidi k rozšiřování rodin, upozornil v analýze pro Carnegie Endowment For International Peace odborník na Rusko Andrej Kolesnikov.

Válka může také podle ruského demografa Salavata Abylkalikova vést k poklesu imigrace, která dříve pomáhala vyrovnávat přirozený úbytek obyvatelstva země.

Odborníci se nicméně shodují, že se následky, které má válka na populaci, odhadují jen velmi těžko. Navzdory tomu – nebo naopak právě proto –, že jde pro Kreml o nesmírně důležité téma, své demografické údaje sděluje jen nárazově a neúplně. A této zásady se drží ještě několikanásobně více od začátku války na Ukrajině.

„Demografická situace v Rusku je velmi nepřehledná. Nejdříve covid a poslední dva roky válka a doprovodné jevy – značné migrační pohyby osob přes hranice oběma směry a nemalé válečné ztráty. Do statistiky obyvatelstva byl také vnesen významný šum změnou území státu anexí (přinejmenším dříve) hustě zalidněného východu Ukrajiny,“ vysvětlil demograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Kučera.

Současná demografická krize může na Rusko dopadnout na mnoha frontách. Menší počet obyvatel znamená nižší ekonomický potenciál, zmenšující se domácí trh, stárnutí populace a také pokles geopolitické moci země, poznamenal demograf Abylkalikov.

A to ve chvíli, kdy Kreml staví svou imperialistickou politiku i na tom, že jde o jednu z nejlidnatějších zemí, nevypadá pro Putina dobře. O to více, že dnešní situace vychází z dlouhodobého problému, který zemi sužuje od rozpadu Sovětského svazu, a Kremlu se jí nepodařilo zabránit ani přes četná opatření.

„Ruští demografové to nazývají ozvěnou devadesátek. Šlo v zásadě o to, že už někdy na konci 80. let začala klesat natalita. A potom o pár let později v první polovině 90. let se začala zvyšovat i mortalita,“ popsal Jakub Andrle z katedry východoevropských studií Univerzity Karlovy. „Výsledkem obou trendů bylo, že se rodilo málo dětí a dnes se to odráží v nedostatku žen v reproduktivním věku. Tím, že tohle trvá už nějakou dobu, se dá říct, že je pro Rusko ta situace katastrofální,“ dodal.

Mezitím poválečné generace z 50. a 60. let, které se řadí mezi ty početnější, stárnou a blíží se odchodu do důchodu.

„Hlavním důsledkem bude stárnutí populace. Nynější procesy v Rusku nasvědčují, že stárnutí bude mnohem rychlejší v porovnání s ostatními zeměmi, kde k němu také dochází, například u nás,“ vysvětlila Markéta Majerová z katedry demografie VŠE.

Demografická krize ovšem nedopadá na všechny ruské regiony stejně. „Muslimské oblasti mají většinou pozitivní demografický trend a všechny regiony, které jsou převážně ruské etnicky, ho mají negativní. To samozřejmě mění do budoucna velmi výrazně i etnické a náboženské složení Ruska,“ upozorňuje Andrle.

S tím souhlasí i Paul Goble, odborník na etnické menšiny z think tanku Jamestown Foundation, podle kterého úbytek obyvatelstva bude znamenat úpadek dominance etnických Rusů.

Už od nástupu k moci se ovšem Putin snaží o zavedení opatření, která by mohla krizi zvrátit. Jedním ze způsobů, jak na papíře zvednout statistiky, je i připojení nových území. Právě demografickou krizi tak někteří odborníci považují za jeden z důvodů, proč se ruský prezident rozhodl novou pro dobyvačnou válku.

I s tím má totiž režim své zkušenosti. Po anexi Krymu v roce 2014 si připsal do svých statistik obyvatele tohoto ukrajinského poloostrova, kterých je podle ruských údajů asi 2,4 milionu.

V oblastech, které Moskva nezákonně anektovala, žilo před válkou podle odhadů OSN asi 8,6 milionu lidí. Mnoho z nich ale zemřelo, uprchlo, nebo bylo deportováno do Ruska, a tak je těžké odhadnout, jak se toto odrazí ve statistikách.

Vrásky režimu nedělá jen již zmíněný nedostatek žen v reprodukčním věku, ale i změna jejich postoje k zakládání rodiny. Průměrný věk, v němž ženy rodí děti, se totiž v modernizovaných, městských a vzdělaných populacích neustále zvyšuje.

Režim tak volí pro něj již osvědčenou propagandu a rétorickou rovinu, na které zvelebuje budování tradiční rodiny a porod vícero dětí.

„Vzpomeňme si, že v ruských rodinách měly mnohé naše babičky a prababičky rodinu s osmi a více dětmi. Zachovávejme a oživujme tyto krásné tradice. Mít mnoho dětí a velkou rodinu by se mělo stát normou, způsobem života všech ruských národů,“ pronesl ruský prezident v listopadu.

Blahořečení početných rodin se ale neodráží jen v rétorice, úřady plození dětí dokonce oceňují i finančně a formou bizarních vyznamenání. Matky deseti a více dětí tak dostanou od režimu řád „Matka hrdinka“, který se udílel za dob Sovětského svazu.

Naopak ženy, které se rozhodnou nemít dítě, čelí stále větším komplikacím. Regionálně se utahují pravidla pro provedení interrupcí, na veřejných klinikách je stále více doprovází odrazování lékařů a snaha o oddalování zákroku. To přitom může vést až k jeho znemožnění, protože lékař smí podle ruských zákonů potrat provést pouze do určité lhůty.

Po válce by pak mohla přijít pro Moskvu alespoň krátkodobá vzpruha, předpovídá demografka Majerová. „Uvidíme analogii toho, co se stalo po konci první i druhé světové války, kdy se kompenzačně zvýšila porodnost v nějaké víře v lepší budoucnost a v naději v obnovu země,“ uzavírá.