Kdo jednal v Džiddě: Zelenskyj vyslal nejtěžší váhu, Trump ministra

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byla to schůzka, která může ukázat, jestli se ještě vztahy mezi Kyjevem a Washingtonem dají zachránit.

Ukrajinská delegace se na schůzce v saúdskoarabské Džiddě snažila Američany přesvědčit, že stojí o mír s Ruskem, protože vláda Donalda Trumpa ji obviňuje z opaku.

„Setkání s americkým týmem začalo velmi konstruktivně, pracujeme na spravedlivém a trvalém míru,“ zhodnotil průběh zhruba v polovině rozhovorů na svém Telegramu šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak.

Po veřejné hádce prezidentů z konce února a následném rozhodnutí amerického prezidenta pozastavit vojenskou pomoc Ruskem napadené zemi a přestat s ní sdílet zpravodajské informace se Kyjev snaží naklonit si Washington zpět.

A zřejmě se mu to podařilo. Večer po asi osmihodinovém maratonu delegace oznámily, že Spojené státy obnovují spolupráci s Ukrajinou. Kyjev také přistoupil na americký návrh dočasného příměří s Ruskem.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na jednání s Američany do Saúdské Arábie vyslal mimo jiné trojici mužů pod vedením jednoho ze svých nejbližších důvěrníků. Trumpa u stolu zastupuje delegace ve stejném složení jako na nedávné schůzce s ruskou diplomacií.

Seznam Zprávy představují šestici vyjednavačů v krátkých medailoncích. První tři zmínění zastupují Ukrajinu, druhá trojice Spojené státy.

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak stojí po boku prezidenta Volodymyra Zelenského od počátku jeho politické kariéry. Občas se mluví o tom, že je dokonce mocnější než samotná hlava státu. „Říká se, že všechna klíčová rozhodnutí dělá Jermak a Zelenskyj ho jen poslouchá,“ řekl Seznam Zprávám známý ukrajinský novinář Ilja Ponomarenko.

Jermak je Zelenského důležitá spojka pro jednání s Rusy i Američany. Byl přítomný u schůzky v Bílém domě, při které se před kamerami Trump a jeho viceprezident J. D. Vance pohádali se Zelenským. S Trumpovým týmem jednal už krátce po amerických prezidentských volbách.

S rozhovory s Ruskem je pak přímo spjatý mocenský vzestup tohoto původní profesí filmového producenta. Když 7. září 2019 přistálo na Ukrajině letadlo, jež přivezlo domů ukrajinské zajatce a námořníky zadržované v ruském vězení, jako jeden z prvních z něj vystoupil právě Jermak.

„Od té chvíle bylo jasné, že právě on se ujme nejtěžšího úkolu, který Zelenskyj zdědil, a tím bylo jednání s Ruskem,“ říká Ponomarenko. Role Jermaka se tak postupně rozšířila z pouhého správního řízení prezidentské kanceláře na aktivní zapojení do diplomatických jednání, vztahů s mezinárodními partnery a strategických rozhodnutí v rámci vlády.

Z Jermaka se už po začátku ruské invaze v roce 2022 stal klíčový prostředník mezi Kyjevem a západními spojenci. Pomáhal například formulovat některé protiruské sankce a loni se podílel na organizaci mírového summitu ve Švýcarsku.

Ukrajinským ministrem zahraničí se Andrij Sybiha stal teprve v září minulého roku a ve funkci není příliš nápadný.

V posledních týdnech, kdy se vztahy mezi Ukrajinou a USA vyhrotily, opakuje prohlášení o nutnosti dosáhnout spravedlivého míru. „Nikdo nemůže nutit Ukrajinu, aby se vzdala. Budeme bránit naše právo na existenci,“ napsal v jednom z příspěvků. Pravidelně je také v kontaktu s evropskými spojenci i se svým americkým protějškem Marcem Rubiem.

Ministerstvo zahraničí ale v dobách války s Ruskem často hraje v zahraničněpolitických otázkách druhé housle. Platilo to už za Sybihova předchůdce Dmytra Kuleby. Důležitější jsou lidé přímo z prezidentské kanceláře, jako právě Jermak.

K němu má ale Sybiha blízko. Než se loni v dubnu stal náměstkem na ministerstvu zahraničí, působil přímo v Zelenského administrativě, kde zastával funkci Jermakova zástupce a dohlížel na zahraniční politiku a strategická partnerství.

Jde tedy o zkušeného diplomata, v letech 2016 až 2021 byl velvyslancem v Turecku, což je země, která se také často angažuje jako prostředník mezi Moskvou a Kyjevem. Působil také na ambasádě v Polsku, které patří k jedněm z nejhlasitějších podporovatelů Ukrajiny.

Také ukrajinský ministr obrany má už z doby války zkušenosti se zásadními diplomatickými jednáními. Rustem Umerov byl členem vyjednávací skupiny, která se pokoušela v prvních měsících po ruské invazi dojednat příměří, tehdy byl ještě poradcem v Zelenského kanceláři.

Na rozdíl od svého předchůdce v čele resortu Oleksije Reznikova je Umerov méně viditelný. Jedním z jeho nejdůležitějších úkolů na ministerstvu bylo zabránit dalším korupčním skandálům, přesto i jeho nedávno začal vyšetřovat protikorupční úřad. Údajnou korupci v ukrajinské armádě kritizuje i nová americká administrativa.

Umerov pochází z krymskotatarské rodiny deportované do střední Asie během sovětské éry. Než se stal ministrem obrany, řídil ukrajinský Fond státního majetku. Mezi Zelenského spolupracovníky je jedním z mála, kdo byl do parlamentu zvolen za jinou stranu, než je ta prezidentova.

Před nástupem do čela americké diplomacie platil Marco Rubio za jednoho z největších zastánců Ukrajiny mezi republikánskými senátory. Ostře vystupoval nejen vůči Rusku, ale i vůči dalším americkým konkurentům, jako jsou Čína, Írán nebo Venezuela.

I díky tomu si v Senátu při posuzování jeho nominace na post ministra zahraničí vysloužil jednomyslnou podporu, což je v časech polarizovaných vztahů mezi demokraty a republikány krajně neobvyklé. Několik demokratických senátorů dalo později najevo, že svého hlasu litují.

Coby šéf diplomacie Rubio vůči Ukrajině drží kritickou linku nastavenou prezidentem Donaldem Trumpem. Byl přítomný také u již zmíněné schůzky Trumpa se Zelenským.

V následujících dnech byl součástí mediální ofenzivy Bílého domu v amerických médiích s cílem roztržku prezentovat jako Trumpův úspěch. V rozhovoru pro stanici ABC prohlásil, že Zelenskyj se „nedokázal udržet“ a snažil se Američany poučovat, Rubio zároveň vysvětloval, že vláda se „snaží Ukrajině pomoci“.

O víkendu se Rubio zapojil do slovní přestřelky na síti X mezi Trumpovým důvěrníkem a miliardářem Elonem Muskem s polským ministrem zahraničí Radosławem Sikorským o budoucí podpoře komunikační sítě Starlink pro Ukrajinu. Rubio Poláka vyzval, aby poděkoval, protože „bez Starlinku by Ukrajina dávno válku prohrála a Rusové by byli na hranicích s Polskem“.

Rubio nicméně od počátku upozorňoval, že bude ve funkci realizovat vize prezidenta. Navíc už před Trumpovým vítězstvím dával najevo svůj pragmatismus. „Nejsem na straně Ruska –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale bohužel realita je taková, že válka na Ukrajině skončí dohodou,“ řekl loni v září.

Rubio vedl už americkou delegaci na prvním přímém osobním jednání s ruskými diplomaty od ruské invaze na Ukrajinu, které se konalo 18. února také v Saúdské Arábii.

I Mike Waltz ještě v roli republikánského kongresmana z Floridy podporoval pokračování vojenské pomoci Ukrajině. Už tehdy ale zároveň vyzýval k větší kontrole peněz, které Washington do Kyjeva posílá.

Trumpův poradce pro národní bezpečnost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ což je v americké administrativě tradičně poměrně významná funkce –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ještě před nástupem do funkce v článku pro The Economist načrtl svou vizi americké strategie vůči Rusku: Buď nabídkou zmírnění sankcí, nebo pohrůžku větší pomoci Kyjevu.

Poznamenal, že nechce, aby Moskva mohla své akce na Ukrajině prohlásit za vítězství. Místo toho prosazoval strategii, ve které Putin přijme dohodu, podle níž Ukrajina zůstane nezávislým státem úzce svázaným se Západem. Později ale přiznal i to, že není reálné, aby Ukrajina očekávala, že vyžene Rusko z celého svého území.

I armádní veterán a bývalý příslušník elitních zelených baretů (první, který se dostal do Kongresu) byl po roztržce v Bílém domě jedním z těch, kdo pak hájil americkou pozici v médiích. V rozhovoru pro CNN naznačil, že Zelenskyj by mohl být překážkou míru.

„Pokud bude zřejmé, že osobní nebo politické motivace prezidenta Zelenského se odchylují od snahy ukončit boje v jeho zemi, pak máme myslím na stole skutečný problém,“ prohlásil Waltz minulý týden. Později řekl, že Američané musí na obou stranách vidět ochotu jednat o míru a mluvil také o nutnosti znovu vybudovat důvěru ve vztazích s Ukrajinci.

Muž bez předchozích zkušeností z diplomacie je v Trumpově týmu stále více vidět. Oficiálně je zvláštním vyslancem pro Blízký východ, je jednou z klíčových postav lednového příměří mezi palestinským teroristickým hnutím Hamás a Izraelem, ke kterému přispěl i jeho tlak na izraelskou vládu, k níž má jinak Trump velmi blízko.

V praxi se Steve Witkoff silně angažuje i v jednáních s Ruskem a Ukrajinou.

„Steve bude neúprosným hlasem pro mír a všichni budeme hrdí,“ chválil ho Trump po svém zvolení. Witkoff je jeho blízký přítel z byznysu i golfového hřiště, stejně jako prezident se desítky let pohyboval na newyorském trhu s realitami.

Britská veřejnoprávní stanice BBC připomíná, že Witkoffovy schopnosti uzavírat dohody jsme mohli vidět už loni během prezidentské kampaně, kdy pomohl uvolnit napětí mezi Trumpem a jeho poraženým republikánským protikandidátem z primárek, floridským guvernérem Ronem DeSantisem.

V únoru Witkoff nečekaně přijel do Moskvy a pomohl usnadnit dohodu o americko-ruské výměně vězňů. Návštěva v ruské metropoli nicméně posloužila i k tomu, aby se sešel s ruským diktátorem Putinem, a to jen několik dní před oním setkáním s Rusy v Rijádu.