Jednání ministrů Ukrajiny a Ruska je pro Moskvu porážka, říká bývalý diplomat

Pokusů zastavit ruskou agresi vůči Ukrajině bylo za dva týdny už nepočítaně. V Bělorusku se dokonce už třikrát sešli zástupci Kyjeva a Moskvy. Jestli se ale od nějakých jednání očekává aspoň nějaký posun, tak jsou to rozhovory plánované ve čtvrtek v turecké Antalyi.

Sejdou se tam šéfové diplomacií obou znepřátelených zemí – Ukrajinec Dmytro Kuleba a Rus Sergej Lavrov. Jde o první schůzku takhle vysoce postavených představitelů od začátku války.

Už to je průlom. Očekávání ještě zvýšily informace z Izraele, podle nichž obě strany projevily vůli k ústupkům (psali jsme zde). A i hostitel, turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, doufá, že jednání otevře dveře k trvalému příměří. Ostatně i pro něj je konání rozhovorů úspěch. K možnosti zprostředkovat mír se hlásí několik dalších států včetně Izraele, Indie nebo Spojených arabských emirátů.

Jednání na úrovni ministrů je samo o sobě velkým vítězstvím Ukrajiny a víceméně porážkou Ruska, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog a první český velvyslanec v Turecku Tomáš Laně.

Bývalý diplomat popisuje, jak Turecko před Ruskem omlouvá úspěšné nasazení svých bojových bezpilotních letounů Bayraktar na straně Ukrajiny, čím je na Rusku fakticky závislé nebo proč uzavření úžin Bospor a Dardanely pro válečné lodě Rusku nijak nevadí.

Proč chce být Turecko prostředníkem jednání mezi Ruskem a Ukrajinou?

Turecko má především snahu využívat příležitosti, aby se prodralo mezi regionální velmoci, na globální velmocenskou pozici samozřejmě nemá dostatečnou sílu. Je to jeden ze způsobů, jak využívat okna příležitosti a snažit se operovat ruskou kartou proti NATO a proti Západu.

Turecko se nepřidalo k západním sankcím. Jaké jsou vazby mezi Tureckem a Ruskem?

Ruskou kartu Turecko využilo už mnohokrát. Třeba tím, že s Ruskem uzavřelo smlouvu o dodávkách plynu, do Turecka proudí podmořským potrubím ruský plyn (Gazprom vlastní TurkStream, potrubí dodávající 40 % turecké spotřeby plynu, pozn. red.). V Turecku se staví ruská jaderná elektrárna.

Turecko kooperuje s Ruskem v Sýrii, za tichého souhlasu Ruska mohlo obsadit severní syrské pohraničí ve snaze vytlačit odtud Kurdy. Zároveň s Ruskem a s Íránem vytvořily kvazi mírovou skupinu, která měla jednat o nastolení míru v Sýrii, což se jim samozřejmě nepovedlo, protože jim chyběl hlavní hráč, a sice západní velmoci – Spojené státy a Evropská unie.

Zároveň Turecko nakoupilo z Ruska raketový systém S-400. To všechno se děje natruc Americe, aby Turci nějakým způsobem vyjádřili snahu o emancipaci vůči Západu a vytvoření neutrální pozice ve svém regionálním prostoru, v němž se v současné době stávají sice hegemonem, ale hegemonem velmi pochybným, protože spíš přilévají olej do ohně, než aby nastolili na Blízkém východě klid.

Proč Rusové souhlasili s jednáním právě na území Turecka?

Rusko využívá v tomto případě Turecko proti Západu. Velice se mu hodí, že člen NATO vystupuje tímto, dalo by se říci disidentským, způsobem. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan se nabídl jako prostředník v ukrajinsko-ruském sporu, protože má s Ukrajinou velmi přátelské vztahy.

Jaké jsou vazby mezi Tureckem a Ukrajinou?

Turecko dováží z Ukrajiny suroviny a na Ukrajinu vyváží a investuje. Obchodní bilance je zhruba 7,5 miliardy dolarů. S Ruskem je pětinásobná, s oběma stranami má ale korektní vztahy. Rusko, jak se zdá, to využilo. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu už minulý týden nabídl, aby se oba ministři zahraničí sešli na diplomatické konferenci v Antalyi a jak je vidět, přijala to nejen Ukrajina, ale také Rusko.

Turecko má úzké vztahy i se svými soukmenovci, kteří byli kdysi vládci Krymu, a to krymskými Tatary. To je právě ta linka osmanského vlivu na severním pobřeží Černého moře. Až do doby, kdy carevna Kateřina obsadila Krym, vládla na Krymu jakási lenní krymskotatarská muslimská dynastie, která byla pod protektorátem Osmanské říše. Celý jih Ukrajiny a Krym spadal až do 18. století pod Osmanskou říši.

Platformu pro mírová jednání nabízí víc zemí – Izrael, Spojené arabské emiráty nebo Indie. Co z toho mají? Proč je pro ně důležité být zprostředkovatelem jednání? Jde především o prestiž, nebo to má i nějaké konkrétní dopady?

Určitě je to prestiž. Z hlediska Turecka je to posílení regionálního vlivu, ale bezpochyby také vnitropolitického vlivu. Erdoğanova vnitropolitická pozice kvůli ekonomické krizi slábne. Nevidím do vnitropolitické situace v Indii ani v Emirátech, ale i pro ně to může mít kromě prestiže i nějaké vnitropolitické a regionální důvody. Pro Indii určitě regionální, protože Indie je soupeřem Číny v asijsko-pacifickém prostoru, takže pozice prostředníka by pozici Indie myslím posílila.

Řekněme, že se na jednání v Antalyi dojedná mír. Posílí to vztahy Turecka s oběma stranami konfliktu?

Bezpochyby. Turecko má vůči Ukrajině dlouhodobě kladné vztahy jakožto k zemi, která kdysi částečně patřila do osmanské sféry. V Rusku má velké investice, proudí odtud suroviny i turisté. Z Ruska i z Ukrajiny přijíždí významná část turistů do Turecka, obě tyto země potřebuje.

Jak do toho zapadají bezpilotní letouny Bayraktar, které se staly možná až symbolem úspěšné obrany Ukrajinců proti ruské invazi? Turecko posílá Ukrajině další a další dodávky těchto dronů…

To je velice zajímavá věc. Turecko se snaží, pokud možno, když ne úplně osamostatnit, tak zvýšit podíl zbrojní výroby z domácího trhu. Bezpilotní letouny Bayraktar, jak je vidět, jsou toho ukázkou. Byly využity už v Sýrii, v Libyi, na Kavkaze v podstatě rozhodly válku ve prospěch Ázerbájdžánu proti Arménii. Jsou to velice úspěšné stroje, jsou na poměry vojenské techniky levné.

Turecko tím získává velkou prestiž. Kdyby nedošlo k válce, tak by Turecko možná dokonce postavilo výrobní závod na tyto drony na Ukrajině. Jedná se o značku Bayraktar, je to soukromá firma. Její majitel je starším bratrem Erdoğanova zetě, takže je tam napojení i na „sultánskou“ rodinu.

Není to problém pro vztah Turecka s Ruskem?

Samozřejmě, že se turecké ministerstvo zahraničí ohradilo proti spojování Turecka s obranou Ukrajiny vůči Rusku s tím, že se jedná o soukromou firmu, která si prodává vojenský materiál, komu chce. A vláda, že se do toho nemíchá. Že to ostatně prodává i do jiných zemí a jiné země to využívají, takže vláda do toho takzvaně nemá co mluvit. Byla to snaha vyvinit se vůči Rusku z toho, že ty veleúspěšné drony ničí ruskou vojenskou techniku.

Turecko se nepřidalo k sankcím proti Rusku…

Turecko se nikdy nepřidalo k sankcím proti Rusku. Odsoudilo samozřejmě agresi proti Ukrajině jako nepřijatelnou, protiprávní a porušující integritu země. Totéž učinilo ostatně už v případě Krymu a v případě separatistických území na jihovýchodě Ukrajiny.

Proč ale Turecko uzavřelo Bospor a Dardanely pro ruské válečné lodě?

Zaprvé má Rusko základny v Černém moři. Největší vojenskou základnou Ruska je Sevastopol, to byl také jeden z hlavních důvodů, proč Rusko anektovalo Krym. Pokud už tam ty válečné lodě nemělo, pokud byly rozeseté někde po Středozemním moři, například v obří námořní základně Tartús v Sýrii, tak je Rusko dopravilo zpátky předtím, než napadlo Ukrajinu.

To byl stav míru, kdy si litorální, čili pobřežní země mohou proplouvat úžinami všemi druhy lodí, včetně vojenských. Uzavření, které žádala Ukrajina, přišlo až s křížkem po funuse, pět minut po dvanácté. Rusové už tam stejně všechny lodě měli, a navíc ty, které tam ještě neměli, se tam klidně mohly vracet, protože se vracely do domovských přístavů. Na země, které mají domovské přístavy v Černém moři, se dohoda z Montreux nevztahuje.

Takže to bylo jen gesto vůči Západu?

Bylo to víceméně jen gesto. Dokonce to ani žádnou ruskou loď nepostihlo, protože se mohou vracet do svých domovských přístavů. Nesmějí vyplouvat, jakmile se uzavřou Úžiny, tak ani pobřežní země nemohou se svými vojenskými plavidly ven, ale zpátky domů můžou.

Jak mírové jednání ovlivní pozici Turecka v NATO?

Nebude to nic proti ničemu. Lze jen těžko něco namítat proti mírovému zprostředkování ze strany Turecka. Na druhé straně to Turecku pomůže v další emancipaci vůči Spojeným státům a vůči NATO. Kdyby došlo k pokračování války a další separaci Ruska, tak by Turecko znovu váhalo, na kterou stranu je pro něj výhodné se přidat.

Jaká je teď pozice Turecka v NATO? Vyhovuje mu členství, nemluví se o odchodu z aliance?

Je to pro něj stále bezpečnostní kotva, jelikož Ruska se bojí. Turecko se Ruska vždy bálo a bojí se ho i nadále, i když se snaží jako provokaci vůči Západu k Rusku směřovat. Nikdy si není jisto jeho úmysly, v NATO má bezpečnostní kotvu. I výzbroj turecké armády je převážně západní, kromě těch raket, které stejně nepoužívají. Oni je sice instalovali, ale nepoužili, je to taková chytrá horákyně: „Máme sice rakety, ale nepoužíváme je.“ Američané jim kvůli tomu zastavili dodávku nejmodernějších stíhaček F-35. Turecko to hraje na obě strany.

Vzhledem k velikosti turecké armády asi nezaznívají ani výzvy k vyloučení Turecka ze strany NATO…

Myslím, že ani na jedné straně tato snaha není. Turecko je tak strategicky významné a jeho vyloučení z NATO by vedlo k jeho absolutnímu odcizení. Je to podobné jako uprchlická otázka. Turecko bohužel nelze díky jeho strategické poloze nikdy pominout, v žádné geopolitické záležitosti. A Turecko toho využívá.

Sledujete plánované jednání v Antalyi s optimismem?

Slyšel jsem o možných kompromisech, ale je to spíš úvaha, která nemusí mít se skutečností nic společného. Myslím, že to vyslovil Jan Šír z Institutu mezinárodních studií FSV Univerzity Karlovy. Krym by mohl dostat nějaký mezinárodní statut a východní území nějakou autonomii. Ale je to samozřejmě věc, která nemusí vyhovovat ani jedné straně. Uvidíme.

Musí jednání proběhnout na území třetí země? Ať už v Bělorusku, nebo v Turecku…

Bělorusko není neutrální půda, Bělorusko je agresor. Tam si to chtělo nadiktovat Rusko. Turecko je neutrální půda.

Musí se válka uzavřít na neutrální půdě, pokud nedopadne drtivým vítězstvím jedné strany?

Už jenom to, že Rusko souhlasilo s jednáním se současným ministrem zahraničí Ukrajiny, je velký úspěch Ukrajiny. Jak známo, Putin chtěl takzvaně denacifikovat Ukrajinu. Představoval si, že během několika dnů Ukrajinu obsadí a dosadí tam loutkovou vládu. To se mu nepovedlo. Už to, že musí jednat s ukrajinským ministrem zahraničí, je víceméně porážka Ruska a velký úspěch Ukrajiny.

To ostatní už může být založené na nějakých kompromisech. Pokud ovšem Rusko toto zkousne, Rusové nejsou zvyklí prohrávat.

Je pravděpodobné, že zrovna Turecko bude správným prostředníkem pro dojednání míru? Může to být třeba Izrael nebo jiné místo?

Turecko je trošku vhodnější, protože Izrael je velice spojen se Západem. Turecko je z hlediska Ruska v tomto směru neutrálnější. Turecko válku slovně odsoudilo, Erdoğan sám to slovně odsoudil, byly demonstrace u ruského konzulátu v Istanbulu, ale to je tak asi všechno. K žádným sankcím nedojde, to si nemohou dovolit. Jak už jsem říkal – Rusko jim buduje jadernou elektrárnu, jsou závislí na ruském plynu, ruských turistech a hlavně ruském exportu a importu, což je pro Turecko velmi důležité.