Článek
Nehoda lodi s migranty, ke které došlo u řeckého pobřeží, už si vyžádala nejméně 79 obětí. Plavidlo údajně pašovalo až 750 lidí, na palubě zřejmě bylo na 100 dětí. Záchranáři stále ve Středozemním moři pátrají po stovkách pohřešovaných lidí.
Seznam Zprávy se spojily s Tomášem Bendlem, manažerem komunikace Lékařů bez hranic. Ten přiblížil, jaká situace panuje na „jedné z nejsmrtelnějších uprchlických tras na světě“, kde se podobných tragédií, jako je ta středeční, stal už „bezpočet“.
Proč je trasa, na které ve středu ztroskotal rybářský člun, stále tak nebezpečná?
Jen od ledna 2023 zemřelo v oblasti centrálního Středozemního moře přes 1160 lidí. Jde o nejtragičtější dvě čtvrtletí za posledních šest let. Celkově vzato zůstává tento region stále jednou z nejsmrtelnějších uprchlických tras na světě.
Důvodem je především přístup některých evropských států. Nejenže se často angažují ve zcela nelegitimní kriminalizaci a šikaně humanitárních organizací (například zabavováním záchranných lodí), ale jejich vrcholní představitelé zároveň dlouhodobě podporují hluboce cynickou migrační politiku nucených návratů uprchlíků zpět do Libye, kde se pak stávají terčem vykořisťování, brutálního násilí, dokonce i mučení.
Motivace těchto vlád je přitom čistě sobecká až oportunistická: méně přijatých běženců pro ně zkrátka znamená více politických bodů. Současná krize by proto neměla být vnímaná jako nějaká člověkem nezpůsobená přírodní katastrofa; je výsledkem vědomých, promyšlených rozhodnutí státních úředníků.
Více o nehodě člunu u Řecka zde:
U poloostrova Peloponés, asi 75 kilometrů jihozápadně od města Pylos, ztroskotal ve středu rybářský člun. Podle lidí, které se podařilo zachránit, mohlo být na palubě až 750 osob.
Jak se zajišťuje bezpečnost lidí, které tyto lodě přepravují?
Hodně jich utíká ze zemí sužovaných ozbrojenými konflikty nebo chudobou a pro získaní šance na lepší život jsou ochotni obětovat všechno. Není proto neobvyklé, že veškeré své úspory dají pašerákům, kteří jim jako jediní naslibují vidinu bezpečnější budoucnosti kdesi v Evropě.
Následně je do Itálie nebo Řecka vyšlou v přeplněných a polorozpadlých gumových či dřevěných člunech bez adekvátního zázemí. Osud pak mají do velké míry zpečetěný: Buď narazí na nějakou záchrannou loď a přežijí, nebo ve vlnách utonou.
V čem je tragédie, ke které došlo na jihu Řecka, mimořádná?
Ona bohužel zas tak mimořádná není. Oblast centrálního Středozemního moře je jednou z nejsmrtelnějších uprchlických tras světa už od roku 2015. Podobných tragédií se tam stal bezpočet, byť už jim většinou není věnována taková mediální pozornost.
Jak se k případu staví Řecko?
Nemáme od tamní vlády žádné speciální stanovisko. Známe pouze její vyjádření z médií, a to žádnou změnu v přístupu k migrační politice nepředesílá.
Kdo nese za nehodu odpovědnost?
Zásadní problém je, že evropské vlády podporují už od roku 2016 prostřednictvím operace EUNAVFOR MED Sophia libyjskou pobřežní stráž v zadržování a nucených návratech uprchlíků zpět na sever Afriky.
Historická dohoda v EU o migrantech
Většina zástupců zemí Evropské unie se minulý týden dohodla na přelomové reformě, která by měla pomoci lépe regulovat příliv uprchlíků.
Dohoda řeší oba hlavní dlouhodobě sporné body – rychlejší vyřizování žádostí o azyl už na hranicích EU a pomoc těm členským zemím, které jsou nejvíce zatížené návalem uprchlíků. Podle původních návrhů se počítalo jak s přerozdělováním migrantů, tak s jinými formami solidarity.
Jen do konce minulého roku díky tomu dokázali Libyjci zadržet přes 23 600 lidí a vrátit je zpět do svých detenčních center. Pokud nám alespoň trochu záleží na životech druhých, tahle praxe by měla co nejrychleji přestat.
Řecko zároveň nedávno omezilo „dostupnost“ azylového řízení pro osoby ze Sýrie, Somálska, Bangladéše, Afghánistánu a Pákistánu. To znamená, že když jsou žádosti těchto národností zamítnuty, ale zároveň se ti lidé již nachází na řeckých ostrovech, jsou de facto ponecháni v limbu a hrozí jim zadržení, bezdomovectví nebo bída. Proto se musejí dát z donucení znovu na útěk a hledat bezpečí, což samozřejmě celou situaci na jihu Evropy zhoršuje.
Odkud tyto lodě nejčastěji vyjíždí? Jakým podmínkám lidé na cestách musí čelit?
Čluny nejčastěji vyplouvají z Libye. Co se ale týče národností, mluvíme především o Syřanech, Afgháncích, Íráncích a Iráčanech, potažmo lidech ze subsaharské Afriky.
Podmínky, kterým musejí na cestě v nevyhovujících plavidlech čelit, jsou na otevřeném moři skutečně extrémně náročné, což ostatně dokládá i ten samotný fakt, že jenom letos už jich v oblasti přes tisíc zemřelo, například v důsledku utonutí nebo v agonii kvůli popáleninám vzniklým po kontaktu směsice mořské soli a benzinu z motorových člunů s kůží.
Jsou nějaké nové trendy v tom, jak na těchto trasách fungují pašeráci lidí?
Žádné neevidujeme. Je to bohužel už roky stejná písnička.
Co se dá dělat, aby se těmto tragédiím do budoucna dalo předcházet?
Evropské státy musejí zajistit, aby se mohli lidé na útěku k jejich hranicím dostat bezpečně a způsobem, který respektuje jejich základní lidská práva, včetně toho na podání žádosti o azyl.
Každému, kdo utíká před ozbrojeným konfliktem nebo hledá bezpečný domov pro sebe a svoji rodinu, by se mělo dostat důstojného zacházení.
