Překvapivý PR vítěz Prigožinovy rebelie po dlouhé době vykoukl z pozice podřízeného

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kolem dohody zprostředkované běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem, která ukončila vzpouru žoldnéřů vedenou Jevgenijem Prigožinem, panuje nadále mnoho nejasností. Někteří běloruští analytici upozorňují, že v ní Lukašenko ve skutečnosti ani nemusel sehrát výraznou roli.

Ať už je to ale jak chce, běloruský autoritář za její sjednání dostal veřejně kredit. A už jen to pro něj znamená plusové body.

„V tuto chvíli nevíme, proč to Prigožin vlastně všechno udělal. Prostým faktem ale je, že alespoň z vnějšího pohledu to byl Lukašenko, kdo zastavil postup (vagnerovců) na Moskvu, což znamená, že z pohledu ruské byrokracie už Putin není na vrcholu. V komunikaci s Prigožinem je závislý na Lukašenkovi. To znamená, že Putin, který ráno označil Prigožina za zrádce, najednou začal s tímto zrádcem vyjednávat skrze prostředníka, který byl vždy považován za jeho podřízeného spojence,“ řekl k tomu v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa vlivný ruský analytik a novinář Konstantin Eggert.

Za překvapivého „vítěze“ celé události v oblasti PR označuje Lukašenka deník New York Times (NYT) a na možné posílení Lukašenka ve vztahu s Putinem pukazuje v analýze i britský Guardian.

Běloruská státní agentura Belta v sobotu ráno uváděla, že prezident Putin „čelí nejakutnější fázi situace v Rusku“ a po telefonu se obrací na svůj protějšek v Minsku. Po uzavření dohody pokračovalo velebení a vyobrazování diktátora jako suverénního aktéra, který zařídil zklidnění situace v sousední zemi.

Například v hojně sdíleném rozhovoru běloruského propagandisty Vadima Gigina s prokremelskými médii zaznělo, že „Putin byl ohledně možnosti vyjednávání s Prigožinem skeptický a pochyboval, že by mu Prigožin vůbec zvednul telefon, protože vůdce vagnerovců v té době odmítal s kýmkoliv mluvit“.

Nakonec ale Putin souhlasil, že s Prigožinem bude jednat běloruský prezident, a když došlo na hovor, šéf vagnerovců údajně Lukašenkovi „okamžitě zvedl mobil “, načež měl následovat „velmi náročný rozhovor“.

„Hned se přešlo k tak vulgárním věcem, které by rozplakaly jakoukoliv matku. Bylo mi řečeno že konverzace byla tvrdá a maskulinní,“ řekl Gigin.

Chvála na adresu Lukašenka nešla jen od běloruských novinářů, ale i přímo z Kremlu. „Pravděpodobně se mě budete ptát - proč Lukašenko? Pravdou je, že Alexandr Grigorjevič zná Prigožina osobně asi dvacet let. Byl to osobní návrh, který byl schválen po konzultaci s panem prezidentem Putinem. Za tuto snahu jsme prezidentovi Běloruska vděční,“ řekl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Podle Guardianu se Lukašenko v ruském tisku těší pověsti „hrdiny okamžiku“ a „muže, který zachránil Moskvu“. Dosud byl přitom Lukašenko vnímán spíš jako Putinův podřízený.

Do spárů ruského vlivu běloruský diktátor a celá jeho země víc než dřív spadla po ruské podpoře Lukašenkova režimu při masivních protestech proti výsledkům posledních prezidentských voleb v roce 2020. Pozici vazalského státu Lukašenkovo Bělorusko potvrdilo a dále prohloubilo loni, když poskytlo ruským vojskům vlastní území k útoku na Ukrajinu, čímž si zadělalo na ještě větší izolaci od ostatních zemí a ještě přísnější západní sankce.

Jestli jsou v tomto ohledu plusové body pro Lukašenka plynoucí z jeho proklamované role v těžkém vyjednávání jen symbolické, nebo jestli mohou znamenat skutečné posílení jeho pozice ve vztahu s Ruskem, není jasné.

CNN píše, že jeho silná role ve vyjednávání působí „nevěrohodně“ a přináší víc otázek než odpovědí. I běloruští analytici oslovení Guardianem jsou k oficiální verzi průběhu vyjednávání skeptičtí a domnívají se, že ve skutečnosti ani tak výraznou roli nesehrál.

Alespoň z toho, co je dosud známo, je Lukašenko ale i přesto jediným z trojice aktérů jednání, který během posledních dní viditelně alespoň něco získal.

Pro Putina totiž přenechání (ať už skutečné nebo jen zdánlivé) řešení vzpoury na vlastním území Lukašenkovi znamená především oslabení vlastní pozice.

Prigožin mezitím nadále představuje velkou neznámou. Neví se, jestli kromě oficiálně oznámených záruk dostal i něco jiného. Deklarované body dohody jsou navíc velmi neurčité a nelze z nich vyčíst, co bude s Prigožinem dál.

Podle pondělní zprávy ruského listu Kommersant odvolávajícího se na nejmenovaný zdroj ho má nadále vyšetřovat ruská tajná služba FSB kvůli „organizování ozbrojené vzpoury“

„Prigožin teď možná bude mít strach napít se z šálku čaje, který si sám dopředu nezkontroloval. Neočekávám, že by se teď mohl cítit kdekoliv bezpečně,“ řekl k otázce, zda bude Prigožin v Bělorusku v bezpečí Arťom Shraibman z think tanku Carnegie.

Dosud také není s jistotou známo, kde se Prigožin nachází. Podle severu Vjorstka se v Bělorusku už údajně začínají stavět tábory pro ubytování tisíců vagnerovců.

Z dlouhodobého hlediska nicméně vývoj posledních dní podle Shraibmana znamená svým způsobem varovný signál i pro samotného Lukašenka. „Jasně vidíme, že Kreml není tak pevný, jak si mnozí mysleli. Lukašenko by měl mít trochu obavy, jestli Putin a jeho lidé přežijí tuto válku,“ řekl Shraibman.

Lukašenkův režim je totiž podle něj na Putinovi nadále závislý a konec Putina by běloruský diktátor nemusel ustát.