Byli úplně rozbití a zamrzlí, říká terapeutka těch, co přežili masakr Hamásu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Sedmého a osmého října jsem se ptala sama sebe, kdo se stará o ty, kteří přežili masakr. Uvědomila jsem si, že nikdo. Lidé z kibuců mají své komunity, ale na festivalu byli návštěvníci odevšad, z celého světa,“ vysvětluje terapeutka Lia Naorová svoji motivaci založit nedaleko Tel Avivu oázu klidu a míru, kde se budou traumatizovaní lidé zotavovat po útoku Hamásu na hudební festival Nova.

Teroristé na něm povraždili přes 350 lidí.

Naorová, která má doktorát z lidského rozvoje a poradenství, klade důraz na přírodu. Právě ta hraje na farmě, kde se původně zotavovaly stovky, dnes pak desítky přeživších, klíčovou roli.

„Být v prostředí, které se neustále mění a je vždy orientováno na růst za sluncem, je velmi důležité pro lidi, kteří se potřebují uzdravit. Víme, jak moc nás ovlivňuje naše okolí,“ upozorňuje pro Seznam Zprávy s tím, že v prostředí plném zeleně a klidu je uzdravování mnohem rychlejší než v uzavřeném a sterilizovaném klimatu nemocnic.

„Máme za 40 nebo 50 let spoustu vědeckých poznatků, které ukazují, že v nemocnici pomáhá při léčbě dokonce i okno nebo jen obrázek přírody. Lidé se uzdravují rychleji a totéž platí ve věznicích. Takže to víme, máme tato data, jen se nevyužívají. Já je využívám,“ říká izraelská terapeutka.

Lékaři ze zkušeností vědí, že u zhruba 20 procent lidí, kteří prošli traumatem, se vyvine posttraumatická stresová porucha. Tomu by mělo jí založené centrum zabránit. „Věděla jsem, že ti lidé potřebují podržet. Byli traumatizovaní, úplně rozbití a zamrzlí,“ líčí Naorová s tím, že pro pacienty bylo nezbytné neformální a klidné místo, které jim nabídne komplexní léčbu – těla, mysli i duše.

„Není to stejné, jako když zavolají do traumacentra a přijedou do sterilního prostředí. U nás přijdou na krásné místo, mohou se posadit na polštáře, někdo jim hraje na kytaru, k dispozici máme psychiatry i psychology. Někdo si zacvičí jógu, další pracuje třeba s hlínou,“ popisuje Naorová program, který nabízí traumatizovaným obětem útoku Hamásu.

Zatímco krátce po založení centra vyhledávaly pomoc denně stovky lidí, dnes jich sem dochází už jen osm desítek, a to vždy večer po práci třikrát týdně.

„Někteří z nich už u nás začali pracovat jako dobrovolníci a nám se pomalu mění skladba hostů (o pacientech se zde nemluví, pozn. red.) – začínají přicházet i vojáci a lidé, kteří prošli bojem, nebo také lidé z napadených kibuců.“

Všichni psychologové a terapeuti, kteří traumatizovaným pomáhají, pracují jako dobrovolníci. Na otázku, zda nabídl nějakou pomoc stát, vrtí Naorová hlavou. „To zrovna ne.“

Dodává ale, že se podařilo dát dohromady úctyhodných 900 dobrovolníků, kteří se na provozu centra podíleli. Dříve v něm oběti útoku trávily celé dny – spaly však doma –, dnes už chodí jen na jednotlivé seance nebo si prostě jen posedět v hezkém prostředí, popovídat.

„Většina z nich se vrátila do života a prošla úžasnou léčebnou zkušeností, která se velmi liší od toho, co známe z léčení traumat,“ říká Naorová s tím, že důležitou roli při léčení hraje i hudba. Právě ta paradoxně mladé lidi přivedla na místo, kde došlo k hrůznému masakru.

„Hudbu všichni milují, spojuje je se životem. Na začátku jsme jim pouštěli velmi tichou hudbu, po měsíci jsme přinesli sluchátka s trancem (žánr elektronické taneční hudby, pozn. red.), aby si mohli vybrat, jestli to chtějí poslouchat, nebo ne. Byli jsme tam s nimi,“ vzpomíná. „Bylo úžasné vidět, jak tančí a napojují se zpátky do života,“ dodává.

Na otázku, jak se její hosté dívají na současné dění v Pásmu Gazy, Lia Naorová nemá odpověď. „O politice s nimi nemluvíme. Jsou to hluboce zranění lidé a neptala bych se jich, co si myslí o smrti toho či onoho člověka. Když politické téma nadhodí, vyslechneme je, ale na politické názory se neptáme. To trauma je velmi komplexní, protože válka stále pokračuje a my stále přicházíme každý den o další a další lidi,“ připomíná smutnou realitu probíhající války.