Článek
Fosilní paliva dále dominují energetickému trhu. Podle červnové zprávy Statistického přehledu světové energetiky 82 procent světové spotřeby pochází právě z nich, informovala agentura Reuters.
Odklonu od nich nepomáhá ani skutečnost, že vědci dlouhodobě varují před produkcí oxidu uhličitého při spalování fosilních paliv. Tím se dál ohřívá planeta a prohlubuje se klimatická krize.
Napomáhají tomu i přední mezinárodní organizace, soukromé společnosti, banky a státy globálního severu, tvrdí britská nezisková organizace Debt Justice usilující o zmírnění světových nerovností.
Ti všichni podle ní „nutí“ země globálního jihu, aby jim splácely své dluhy. A dlužníci často nemají jinou možnost než využít své jediné bohatství - nerostné suroviny, mnohdy ropu a zemní plyn.
FAKTA
- V dluhové krizi se aktuálně nachází 54 zemí globálního jihu, například Surinam, Uganda, Zambie, Pákistán, Mozambik, Ghana, Argentina.
- Aby se mohly z dluhové pasti dostat, vytvořila skupina předních světových ekonomik G20 proces zvaný Common Framework (Společný rámec). Díky němu mají země najít cestu k oddlužení.
- Po třech letech se nicméně o tuto možnost ucházely jen čtyři státy. Program má spoustu nevýhod - například nedokáže donutit k zapojení soukromé věřitele a ne všechny státy se do procesu smí zapojit.
- Multilaterální rozvojové banky poskytly v letech 2020 až 2022 v průměru 3,3 miliardy dolarů (v přepočtu téměř 74 miliard korun) ročně na přímé investice do rozvoje a financování projektů v oblasti fosilních paliv.
- Světová banka poskytla v letech 2020 až 2022 v průměru 1,3 miliardy (asi 29 miliard korun) ročně na financování fosilních paliv.
Zdroj: Debt Justice UK
Zemím globálního jihu - často rozvojovým - se navíc z příjmů z fosilních paliv nedaří dluh splatit, ale naopak ho jen prohlubují. Aby mohly využívat fosilní paliva, musí se totiž zadlužovat.
„Je důležité o této krizi mluvit, protože mimo jiné souvisí s klimatickou krizí, vykořisťováním, nebo rasovou a genderovou spravedlností,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jerome Phelps z organizace Debt Justice.
V srpnu jste publikovali analýzu The Debt-Fossil Fuel Trap, tedy Past dluhů a fosilních paliv, kde upozorňujete na zadlužování zemí globálního jihu vůči těm bohatým a důsledky, které to má pro klimatické změny. Můžete to prosím vysvětlit?
Kolem 54 zemí globálního jihu čelí velké krizi. Značnou část svých příjmů totiž musí vynaložit na pokrytí vlastního dluhu, často s velmi nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbou.
Státy proto posilují devizový obchod, aby tak dluhy mohly platit a využívají k tomu právě příjmy z fosilních paliv. Díky nim vydělají dolary, kterými pak dluhy splácejí.
Jsou proto motivované k tomu, aby investovaly do bohatství, které mají. Nejčastěji jsou to fosilní paliva. I k tomu jsou ale potřeba investice, protože potřebujete vytvořit potřebnou infrastrukturu, takže se země v podstatě zadlužují dále.
Kvůli kolísání cen (za suroviny) a pokusům o přechod k udržitelným energetickým zdrojům navíc zadlužené země nevydělávají tolik, kolik by si představovaly. Naopak se ještě více zadluží. Někdy dokonce i těm stejným společnostem, které surovinu těží.
Jerome Phelps
Nezisková organizace Debt Justice usiluje, jak sama uvádí, o konec nespravedlivého zadlužování, chudoby a nerovnosti, které v globální společnosti nadále přetrvávají. Založená byla v roce 1996 a sídlí ve Velké Británii.
Jerome Phelps má v organizaci na starosti veřejně upozorňovat na tyto problémy a apelovat na politické nebo ekonomické instituce, aby změnily svůj přístup.
Jerome Phelps.
Jak to souvisí s klimatickou změnou?
Krize, kterou jsem popsal, je od klimatické neoddělitelná. Právě země globálního jihu často čelí největším a nejhorším dopadům klimatických změn. Vypouštěním emisí k nim ale paradoxně přispívají nejméně.
Na těchto zemích přitom často leží největší zodpovědnost, jak se s těmito dopady vypořádat, a to i z finančního hlediska.
Země globálního severu – bohaté státy světa - přislíbily těmto zemím finanční prostředky na boj s klimatem, které ale nedostaly. Ve většině zemí dostanou pouze úvěry, tudíž se jejich dluhová situace jen zhoršuje a znamená to taky, že nemají prostředky na výdaje pro boj s klimatickou krizí.
Země globálního jihu tak například v současné době vydávají pětkrát více na splácení dluhu než na řešení dopadů klimatické krize.
Země, kde se nedá žít
Nedostatek potravin a vody, častější přírodní katastrofy, prudký růst populace a žádná schopnost těmto výzvám čelit. Už tak zoufalá situace se v některých zemích bude rychle zhoršovat, jak varuje zpráva Institutu pro ekonomiku a mír.
Populaci těchto států s „katastrofálními“ podmínkami tvoří 768 milionů lidí. V kritické situaci kvůli klimatické změně a nízké odolnosti tamních infrastruktur jsou především regiony subsaharské Afriky, Středního východu a severní Afriky a jižní Asie.
Proč zemí v dluhové krizi přibývá?
Rostou úroky, destabilizuje se trh, válka na Ukrajině způsobila růst cen potravin a energií a dva roky se tyto státy vypořádávaly s pandemií covidu-19. Mnoho zemí muselo v průběhu pandemie omezit veřejné výdaje, aby dokázaly platit dluhy.
Jen mezi lety 2011 až 2021 vzrostly splátky zahraničního dluhu o 150 procent. Tím dosáhly nejvyšší úrovně za posledních 25 let.
Kde má tento systém zadlužování počátek?
V koloniální době. Pod evropskou koloniální nadvládou byly v mnoha zemích ekonomiky transformovány tak, aby se zaměřily na vývoz surovin, jako jsou fosilní paliva, kovy a tržní plodiny, které sloužily jako zdroj průmyslového růstu, který probíhal v celé Evropě.
Nedostatek zdrojů a nerovnosti zakořeněné v globálním obchodu, daňových a finančních systémech nicméně způsobily, že pro mnoho zemí globálního jihu nebylo možné pak jejich ekonomiky diverzifikovat, zaměřit se na něco jiného, než je vývoz komodit.
Kdo jsou největší věřitelé těchto zemí?
Především soukromí věřitelé. Také multilaterální instituce jako Mezinárodní měnový fond (MMF) nebo Světová banka. Také čínští státní i soukromí věřitelé.
Případ Ekvádoru
Jednou ze zemí, které hrozí dluhová krize, je Ekvádor. Na splácení svých závazků odvádí 10 procent vládních příjmů. Do pár let by to mohlo podle Debt Justice být až 15 procent.
Prezident Guillermo Lasso proto popandemický plán na obnovu země založil na zdvojnásobení produkce ropy do roku 2025. Tím chce zemi také zajistit příjmy pro splátky zahraničním věřitelům. Proti jsou nicméně organizace prosazující ochranu životního prostředí a zaštiťující tamní původní obyvatele.
Ví tito věřitelé, že podporují další používání fosilních paliv?
Ano, ví to, ale prioritou jsou pro ně peníze. Celý proces je také často netransparentní, takže i samotné zadlužené země neví, komu dluží.
Mají ale země globálního severu jinou možnost, jak země globálního jihu podpořit?
Mají. Investovat do udržitelných zdrojů nebo technologií. Také můžou třeba zemím, které to potřebují, dluh odpustit bez ohledu na ekonomické podmínky. Tím by se jim uvolnily peníze na řešení krizí na národní úrovni.
Další možností je uznání dluhů vzniklých z projektů zaměřených na fosilní paliva za nelegitimní.
Je to nicméně otázka moci a toho, co je pro Západ výhodné. Vyplatí se nechat tyto země v pozici, kdy jí dominuje a ony musí plnit podmínky MMF a být kredibilní pro západní věřitele. V postkoloniálním kontextu tak Západ nekontroluje tyto země skrze moc, ale přes instituce jako například MMF.
