Je to katastrofa! Vy možná vidíte pole, ale my poušť, říkají italští zemědělci

/Od našich zvláštních zpravodajů/

„Včera zapršelo a do zavlažovacího systému se dostala konečně alespoň nějaká voda. Kanály jsou asi na 30 %, což by snad mohlo na pár dní vystačit. Minulý měsíc jsme ale byli skoro úplně bez vody,“ ukazuje Alberto Lasagna ze Svazu italských zemědělců do zeleného pole, kde rostou výběrové odrůdy. V regionu je asi 80 kilometrů čtverečních vysazené rýže a o třetinu už nadobro přišli.

Podobně jako na ostatních místech Itálie, která jsme při reportážní cestě podél řeky Pád navštívili, i tady začalo podle místních vedro o hodně dřív, než je obvyklé. Vedra, jaká bývají až v létě, tady kolem Mortary začala už brzy v květnu.

„I vysoký horský masiv – Monte Rosa – je letos poprvé bez sněhu. Alpská jezera jsou na tom špatně už od zimy a ještě k tomu skoro vůbec neprší,“ stýská si Lasagna, předseda svazu v oblasti Pavia.

A pak zamíří rukou směrem k rozlehlým polím: „Teď vám ukážeme, jak vypadá sucho, jeďte za námi.“

Asi po dvou kilometrech po prašné cestě přijíždíme k poli, kde je rýže na první pohled nižší než na první zastávce. Albertovo auto se dvěma místními uvnitř zpomaluje a najíždí přímo do měkké půdy plné zelených výhonků.

„Vy možná vidíte pole, ale je to poušť,“ říká hned, jak vystoupíme. Ze suché země vytrhne jeden trs rýžové trávy. „Po ránu jsou výhonky zelené, ale odpoledne většinou zežloutnou. Z tohoto pole každopádně nebude vůbec žádná úroda. Tahle rýže už nejde zachránit, nemá smysl na ni plýtvat vodou. Je to jako ve válce. Obětujeme jedno pole, abychom mohli zachránit jiná,“ dodává Alberto za přikyvování ostatních farmářů.

Následuje další jízda mezi poli a rozpadlými zemědělskými staveními, při níž musíme zastavovat, protože přes prach rozvířený od auta před námi vůbec nic nevidíme.

Lasagna zhruba po deseti minutách vystupuje u prázdného zavlažovacího kanálu a ukazuje na shluk starých budov v dálce. „Tam je historická farma ze 17. století. Tak dlouho jsme tady měli rýži, ale teď odsud žádnou nezískáme. Všechna pole, co nás teď obklopují, jsou mrtvá. Podívejte se a foťte, tohle je opravdová katastrofa,“ zoufá si.

O tom, jaké pole si vláhu uchová, a které ne, podle něj rozhoduje hlavně rozložení podzemní vody. „Zadržujeme tady vodu už stovky let a pod zemí se vytvořilo obrovské jezero,“ roztahuje ruce Alberto.

Tam, kde má pole přístup k podzemní vodě, podle něj roste dobrá rýže. Jinde je to ale problém.

Zavlažovací kanály, které přivádějí vodu i do ostatních polí, jsou podle Lasagny „historické“, podobně jako zmiňovaná farma na obzoru. Tím pádem nejsou zrovna efektivní. Jenže: „Dřív to bohatě stačilo, ale mohl systém brát kvanta vody, která sem přitékala z hor a řeky Pád. A ta teď skoro není.“

Dívá se na azurovou oblohu: „Déšť nám teď pomohl, ale celkově je jeho příspěvek k vodním zásobám malý. Za normálních okolností tvoří jen asi pět procent“.

Před odjezdem na další zastávku Alberto ještě odpovídá na otázku, jak chtějí místní ponurou situaci řešit. Právě nevhodné nakládání s vodou, ve kterém zemědělci pokračují, je totiž vedle klimatické změny jednou z příčin rozsahu letošního sucha.

„My si to uvědomujeme a víme, že musíme vybudovat nový a efektivnější zavlažovací systém. Klima se změnilo a my se mu přizpůsobíme,“ odpovídá, aniž by zmínil cokoliv konkrétnějšího. Například kdy se systém začne budovat.

Souhlasně přikyvuje i v reakci na poznámku, že podle odborníků by se měla stávajícím podmínkám přizpůsobit i skladba plodin. Zrovna rýži mimochodem zmiňují jako jednu z těch na vodu nejnáročnějších. „Ano. Úplně jiné plodiny si ale můžeme dovolit vysadit jen v malém výseku polí. Naštěstí však můžeme sáhnout po jiných odrůdách rýže, která je rezistentní proti suchu. A to také uděláme“.

Alberto prý věří, že kvalitní rýže se bude v oblasti pěstovat dál. A to i přesto, že si je dobře vědom, že letošní sucho není něčím, co za rok přejde.

Podle hydrologa Stefana Fenoglia z Turínské univerzity se vodní systém severní Itálie přesouvá z alpského vodního systému, který z velké části i v létě zásobuje voda z roztátého sněhu, do tzv. středomořského systému, kde je primárním zdrojem vody déšť.

„Myslím, že příští rok to bude s vodou ještě horší. Loni se přes léto alespoň nějaký sníh v horách udržel a až pak, i když příliš brzy, roztál. Nyní tam ale žádný není a nevíme, kolik v zimě nasněží,“ říká s výrazem, jež prozrazuje, že si budoucností pěstování rýže ve svém regionu při nejmenším není úplně jistý.

Další zastávkou je malá vesnice, kde už na nás čekají další místní. Mladá Julia, co přišla pohovořit o tom, jak jdou obchody, svérázný zkušený zemědělec Stefano a několik dalších Italů, kteří nedaleko vlastní pole, nebo se dost možná prostě jen přišli podívat na novináře z Česka, kteří se zajímají o jejich problémy.

Kousek za vesnicí nám o chvíli později Julia ukazuje další suché pole s rýží, která je podle ní žádaná zejména v japonských restauracích v Itálii a dalších státech. „Tu se nám loni podařilo prodat za výbornou cenu. Trh se úplně zbláznil a upřímně vám říkám, že vůbec nevím, co ceny vystřelilo nahoru. Věřte, nebo ne, ale obchod s rýží je někdy úplně šílený,“ pronáší smějící se Italka.

Když ale přijde řeč na nadcházející sklizeň, smích ji přechází. „Letos je to na tomto poli velmi špatné. Nejenže nic nevyděláme, ale budeme muset dokoupit semena, protože tady nezískáme vůbec žádná,“ ukazuje do suchého pole.

Za prašnou silničkou pózuje uprostřed rýže před fotoaparátem mladý zemědělec Cristiano a vysvětluje, že jeho rýže není na sushi ani rizoto, ale speciálně na sladké pokrmy. „Moje rýže na tom není tak zle, alespoň nějaká úroda bude,“ říká.

Když se diskuze převrátí k nadcházejícím volbám a otázce, jak k suchu přistupují politici, všichni mávají rukama, kroutí hlavou nebo se ironicky smějí.

Nejhlasitěji lamentuje Stefano. Když se utiší, aby si zapálil cigaretu, ostatní překládají: „Rozčiluje se, protože mu přijde absurdní, že sucho v Itálii zajímá víc novináře z Česka než naše politiky.“