Článek
Ruský prezident Vladimir Putin sice ve čtvrtek řekl, že americký návrh třicetidenního příměří na Ukrajině podporuje, ale naděje na rychlý klid zbraní sérií otázek a požadavků přinejmenším ztlumil.
Nejen, že zmínil nutnost řešit „základní příčiny krize“, což v ruské praxi znamená otázku rozšíření NATO do střední a východní Evropy a otázku ukrajinské suverenity. Fakticky šéf Kremlu požaduje, aby Ukrajina během příměří nesměla mobilizovat, pokračovat ve výcviku a přebírat si nové dodávky zbraní.
Žádné ústupky Moskvy v tomto směru nenavrhl, naopak zdůraznil, že Rusko má v současné situaci na bojišti navrch.
Vedle toho poukázal na úskalí kontroly případného příměří. „Jak se budou řešit otázky na celé linii kontaktu? A je to téměř 2000 kilometrů. Kdo bude vydávat rozkazy k zastavení bojových akcí? Kdo určí, kde a kdo porušil případnou dohodu o příměří?“ ptal se Putin.
Ukrajinský prezident se domnívá, že Rusko zkrátka příměří nechce. „Putin se samozřejmě bojí (Donaldu) Trumpovi říct, že chce ve válce pokračovat, že chce zabíjet Ukrajince,“ interpretoval Volodymyr Zelenskyj stanovisko muže, který spustil invazi proti jeho zemi. Ukrajina už na návrh dočasného příměří přistoupila.
„Vždycky se bojím, když Rusové říkají ‚v principu to podporuji, ale‘, nicméně to je přesně to, co jsme slyšeli od Putina,“ podotkla pro britskou BBC americká diplomatka a bývalá zástupkyně generálního tajemníka NATO Rose Gottemoellerová.
„Potřebujeme vědět, co přesně (Putin) chce,“ poznamenal na jednání ministrů zahraničí skupiny G7 šéf italské diplomacie Antonio Tajani. Americký prezident Donald Trump Putinovo prohlášení označil za „slibné“, ale zároveň podotkl, že mu v něm něco chybí.
Otázka kontroly příměří
Pokud jde o otázku kontroly dodržování případného příměří, poukázal Putin na problém, na který v posledních týdnech opakovaně upozorňovali i západní experti a někteří politici.
Technická složitost celého procesu je ostatně jedním z důvodů, proč nedávno francouzský prezident Emmanuel Macron navrhl částečné příměří jen ve vzduchu, na moři a pro útoky na energetickou infrastrukturu.
Zkrátka je mnohem snadnější identifikovat, jaký dron nebo stíhačka útočily než na dlouhé pozemní frontě, kde často operují malé jednotky, zjistit, jestli jako první střílela jedna nebo druhá strana, nebo třeba jen na začátku někomu bouchl vařič, na což nepřítel reagoval palbou.
Ukrajina už má zkušenosti s nezávislou misí, která kontrolovala dodržování příměří. Po tzv. minských dohodách monitorovala válku na východní Ukrajině Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Volba na ni padla, protože jejími členy jsou Rusko i Ukrajina.
Mise v podstatě selhala. Skutečný klid zbraní nedokázala zajistit i proto, že neměla nástroje, jak porušování potrestat.
Minské dohody
- Boje na východě Ukrajiny mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty podporovanými Moskvou vypukly v dubnu 2014.
- První příměří bylo dojednáno v červnu 2014. Po deseti dnech ho ale ukončil ukrajinský prezident Petro Porošenko, protože ho podle něj neustále porušovali východoukrajinští separatisté.
- Největší naděje vzbuzovaly takzvané minské dohody. Jejich cílem bylo vyvést zúčastněné země z války.
- První minská dohoda o příměří byla dojednána v běloruském hlavním městě Minsku v září 2014. Šlo o dohodu mezi Ukrajinou, Ruskem, Doněckou lidovou republikou a Luhanskou lidovou republikou podepsanou po vyjednávání diplomatů pod patronátem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Například na počátku roku 2015 po uzavření jednoho z příměří proruští separatisté neukončili bitvu o město Debalceve a boje ustaly, až když ho dobyli. Jen v roce 2017 zaznamenala mise 400 tisíc případů porušení klidu zbraní a napočítala 486 civilních obětí bojů.
Teď by šlo navíc o mnohem složitější úkol, jak britskému deníku The Guardian řekl analytik think tanku Chatham House a bývalý člen mise OBSE Samir Puri.
„V roce 2015 OBSE monitorovala kratší frontovou linii na Donbase, kde ukrajinská armáda čelila převážně separatistickým milicím. Teď je frontová linie mnohem delší, jde o dvě plnohodnotné armády a každá z nich disponuje významnými zbraňovými systémy,“ upozornil Puri.
OBSE tehdy do terénu nasadila asi tisíc lidí. Teď by jejich úkol mohly usnadnit moderní technologie, jako jsou drony nebo analýzy satelitních snímků. Puri ale vzpomíná, že čtyři drony, které tehdy měli k dispozici, separatisté „čas od času používali k cvičným útokům“.
Pokud by monitorovací mise byla znovu nefunkční, válka by mohla opět snadno vypuknout, podotkl pro britský list bývalý vojenský atašé Spojeného království v Moskvě a Kyjevě John Foreman. Podle něj je ale taková mise nezbytná pro vytvoření důvěry mezi válčícími stranami. „Musíte si důvěřovat a ověřovat,“ řekl.
Úspěšná monitorovací mise je zásadní i podle Samuela Charapa, který se zabývá Ruskem v americkém výzkumném ústavu RAND Corporation. Čím vyšší je pravděpodobnost, že porušení příměří bude zdokumentované, tím nižší je šance, že některá ze stran bude cítit potřebu stabilitu klidu zbraní otestovat, řekl americkému deníku The New York Times (NYT).
Švýcarský plán počítá s 15 tisíci lidmi
O podobě budoucího příměří už téměř od začátku ruské invaze z roku 2022 debatuje také skupina vojenských i civilních expertů v Ženevě, kteří svou zprávu minulý týden dali k dispozici americkým, ukrajinským a ruským zahraničně-politickým expertům blízkým tamním vládám. Informoval o tom v neděli právě list NYT.
Think tank Geneva Center for Security Policy financovaný švýcarskou vládou až donedávna držel svou práci v utajení, protože otázka příměří byla v době vypjaté války dlouho kontroverzní.
Skupina navrhuje na frontě vytvoření nárazníkové zóny o šířce nejméně šest mil, tedy asi 9,5 kilometru, která oddělí obě armády. Plán ale počítá s nasazením 15 tisíc lidí – pěti tisíc civilistů a policistů pro monitoring a pak deseti tisíc zahraničních vojáků, kteří zajistí jejich bezpečnost.
Mise by měla fungovat pod mandátem OSN nebo jiné mezinárodní organizace a měla by být oddělená od jakékoli případné zahraniční mise, jež by dostala za úkol zajistit bezpečnostní garance, které žádá Ukrajina.
Není jasné, jestli tento návrh vezmou diplomaté Spojených států, Ukrajiny a Ruska v potaz. Stejně tak se neví, kdo by se mohl na misi podílet. Odhady expertů ale opět poukazují na složitost celého úkolu. Jisté také je, že Moskva odmítá na Ukrajině přítomnost vojáků ze zemí NATO, zatímco Kyjev považuje angažmá Aliance za nejvyšší možnou záruku vlastní bezpečnosti.