V Zemanově éře nemožné. Jaké jsou plány prvního velvyslance v Kosovu

Až se Bohumil Mazánek setká s kosovskou prezidentkou, bude jí do rukou předávat pouze své pověřovací listiny místo toho, aby s sebou měl i ty odvolací od svého předchůdce. Do této malé balkánské země totiž vyjíždí jako vůbec první plnohodnotný velvyslanec České republiky, což je zejména pro Kosovany velmi symbolická událost.

„Od vyhlášení kosovské nezávislosti uteklo už 15 let a Kosované se na nás mohou spolehnout. Myslím, že tam máme skutečně dobrý obrázek a váhu, což se samozřejmě budu snažit minimálně udržovat, ne-li zvyšovat,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy diplomat, který dlouhé roky sbíral zkušenosti zejména v Asii.

Jmenování velvyslance v Kosovu dosud bránil odpor dvou českých exprezidentů Václava Klause a Miloše Zemana, kteří neuznávali samostatnost země vyhlášenou v roce 2008. Změna tak přišla až s tím, když se na Hrad dostal prezident Petr Pavel, který má s Balkánem vlastní válečné zkušenosti a tím pádem i specifický vztah.

Kosovo je dodnes pro mnohé kontroverzním tématem a je si toho vědom i sám Mazánek. V rozhovoru, který v Černínském paláci proběhl jen zhruba dva týdny před tím, než odjede na svou misi, tak probíráme jak české vztahy a jeho cíle v Prištině, tak i problematické vztahy Kosova se Srbskem a vyhlídky země na integraci do Evropské unie, se kterou by podle Mazánka mohlo pomoci právě i Česko.

Jste naším prvním velvyslancem v Kosovu. Jak proběhla vaše cesta k této funkci?

Víceméně standardním způsobem. Přihlásil jsem se do výběrového řízení na rok 2022 a byl si vědom toho, že budu jen chargé d'affaires, jelikož v té době nebyla šance, že by v Kosovu mohl být plnohodnotný velvyslanec. Jeho jmenování je totiž plně v ústavní kompetenci prezidenta a předcházející dva prezidenti státnost Kosova neuznávali.

S tím jsem se ovšem do celého procesu hlásil a neměl s tím problém; tak to prostě v zahraniční službě funguje. Po letošních prezidentských volbách se ale situace změnila a začali jsme se bavit o pozici velvyslance. Té funkce si velmi cením, beru ji s pokorou.

Zkušenosti jste ale sbíral primárně v Asii, pak třeba v Litvě. Proč najednou Kosovo?

Upřímně řečeno, 20 let v Asii bylo super, je ale potřeba se z té škatulky také dostat někam jinam. Možná tahle změna myšlení přichází s věkem. Byl jsem v Laosu, dvakrát v Indii, v Thajsku, v Malajsii, v Číně, a pak už přišla první změna - Polsko. Tam to ovšem bylo trochu smutné, protože jsem zavíral generální konzulát v Katovicích, když se s ohledem na finance za ministra Schwarzenberga rušila část našich institucí v zahraničí.

Polsko mě tedy mrzelo, mám k němu celkem kladný vztah, pak ale přišla Litva a Balti mě strašně mile překvapili jak pracovně, tak i životně. Poté následovalo pět let v Česku, což je na můj vkus dlouho. Zpravidla totiž fungujeme čtyři roky v zahraničí a dva roky v ústředí. Ne vždy ale máte štěstí.

Co se týče Kosova, nikdy jsem v té oblasti vlastně nebyl. Nevím, jestli to je výhoda, či nevýhoda, ale na druhou stranu si myslím, že za takových 100 dnů tam si udělám první obrázek a po nabytí zkušenosti budu samozřejmě i odpovídat mnohem fundovaněji. Zatím mám všechno hlavně z doslechu a z toho, co jsem zavnímal.

A co jste tedy zatím pochytil?

Když to řeknete známým a okolí, tak vidíte, že kosovští Albánci jsou dnes bohužel spojováni spíš s tím negativním. Změna je nyní v rukou kosovské ambasády tady, k čemuž bych jen dodal, že jakmile jsme my de facto povýšili úroveň vztahů na velvyslance, tak Kosované podle očekávání udělali totéž. S jejich velvyslankyní jsme tak oba čerství designovaní velvyslanci a už jsme spolu v telefonickém kontaktu.

Už jsme tu trochu nakousli výměnu na postu českého prezidenta, která umožnila vyslání plnohodnotného velvyslance do Kosova. Řekl byste, že v tomto ohledu začala nějaká nová éra?

V Kosovu samozřejmě nenastoupím na zelenou louku, budu navazovat na práci svých předchůdců, i když tam byli v jiné pozici, která byla dána vnitřní politikou a situací v Česku. Určitě je to ale symbolický krok, který zejména Kosované vnímají pozitivně.

Asi ne až tak pozitivně ho vnímají Srbové, myslím si ale, že nebyli překvapení. Všichni totiž věděli, že (ne)jmenování velvyslance v Kosovu souvisí s osobou bývalého prezidenta Zemana.

Nebylo to tedy tak, že by Česko najednou překvapilo Srbsko natolik, že se z toho Srbové budou hroutit. Myslím, že jsme profesionálové a berou to. Uvidím ale, co mě čeká přímo v Kosovu, protože Srbsko ho jednak neuznává, ale na jeho severu také žije početná komunita kosovských Srbů, což nevytváří úplně ideální vztahy.

Obecně mě nicméně těší, že momentálně cítím, že je naše zahraniční politika jednotná. Není jedna hradní politika, jedna zahraniční, jedna vládní.

Nemůžeme nyní například - už jen kvůli jeho vztahu k Balkánu - čekat návštěvu prezidenta Pavla v Kosovu? Nebo je na takovou otázku ještě brzy?

Mou snahou samozřejmě bude, aby se v průběhu mé mise státní návštěva pana prezidenta uskutečnila. Pozvaný již je, bere to v potaz a já paní prezidentce při předávání jmenovacích listin určitě zmíním, že to lze očekávat v nějakém časovém horizontu roku až dvou.

Nechci tu však specifikovat termín, protože si myslím, že pan prezident má na seznamu ještě další země, které zatím nestačil navštívit. Tím ale samozřejmě neříkám, že by západní Balkán nebyl důležitý. Víme, že toto téma rezonuje.

A s jakými dalšími cíli do Kosova jedete?

Určitě to bude znít jako klišé, asi vám to říkají všichni, ale je tam možnost spolupráce jednak v politické a byznysové oblasti, tak i v kultuře nebo ve školské oblasti. S Kosovem pak máme také celkem intenzivní spolupráci v oblasti transformační.

Nemám rád silná slova, abych to nazýval ambicí, ale rád bych se také Kosovany snažil „tlačit“, aby nějak urovnali vztahy se Srbskem, protože právě jejich vztahy já konkrétně považuji víceméně za určitý kritický faktor této relace. I když je to dáno historicky.

Nějakým způsobem bych se tak rád kromě bilaterálních vztahů soustředil také na prosazování unijní politiky, a to tím spíše, když v Kosovu je šéfem evropské delegace náš kolega Tomáš Szunyog. Byť je evropským velvyslancem, česká přítomnost tam bude figurovat i takto, a mimo to je tam ještě i zvláštní zmocněnec EU pro Srbsko a Kosovo Miroslav Lajčák (slovenský diplomat, pozn. red.).

Myslíte si tedy, že Česko má v zemi takovou váhu, aby sehrálo roli ať už v nějakém urovnávání vztahů se Srbskem, nebo i v případě integrace Kosova do mezinárodních struktur?

Také jsme vstupovali do NATO a také jsme vstupovali do EU, takže si myslím, že jsme určitě schopní jim nějaké know-how předat. Prošli jsme si procesem přijímání i splňování kritérií, takže Česko v tomto ohledu může sehrát roli. Vnímám to jako solidní šanci, aby evropská, ale i atlantická rodina byla stabilní. Kosované k tomu směřují a je to i cíl naší zahraniční politiky.

Získali jsme u nich také důležité body za našeho předsednictví Radě EU, protože díky našemu nasazení začne 1. ledna platit vízová liberalizace pro Kosovany a oni budou moci cestovat do schengenského prostoru EU bez víz. V době našeho „vládnutí“ pak Kosovo také do rukou našich lídrů podalo přihlášku do EU.

Jsou to pro nás dva takové benefity a myslím, že v nás mají určitou jistotu a spolehlivého partnera, který si také prošel tím, o co se teď snaží oni sami. Myslím si tak, že nás budou chtít určitým způsobem vytěžit a my to zase budeme chtít prodat, bude-li zájem. A zájem tam dnes samozřejmě je.

Nebojíte se, že by celá tato situace mohla zhoršit české vztahy se Srbskem?

To je asi lepší otázka pro kolegu velvyslance v Bělehradě. Situace je to samozřejmě náročná a probíhá tam tak trochu ping-pong. Všechno je to podle mě ale o kompromisech; někdo prostě musí udělat první krok. Když je tam ovšem taková silná tvrdohlavost až „zabejčenost“, hůře se to překonává.

Momentálně si Srbové a Kosované trochu přehazují ze strany na stranu, kdo za co může více a kdo méně. Hlavní pro nás ale je, aby tam skrze občasné eskalace, ke kterým dochází, nedošlo k nějakému konfliktu.

Co se týče tamních eskalací, do světových médií se opakovaně dostávaly například problémy spojené s registračními značkami aut a často je zmiňovaná také Bruselská dohoda mezi Kosovem a Srbskem z roku 2013…

Pokud jde o registrační značky, mohu zmínit takovou zajímavost, že služební vozy ambasády v Kosovu jsou registrované v Severní Makedonii, abychom se při průjezdu Srbskem vyhnuli případným problémům. Co se pak týče asociace srbských obcí na severu země podle Bruselské dohody, je to dáno černé na bílém. Otázkou ale je, jak to vlastně udělat a kdy.

Myslím si, že to nelze nenaplnit, ale rozumím, že Kosované mají obavu, aby u nich nevzniklo něco jako Republika srbská v Bosně a Hercegovině, která je - přeneseně řečeno - téměř takovým státečkem ve státě. A Kosované, premiér i prezidentka samozřejmě bojují za svou zemi.

Pro Evropu i přímo pro Balkán je to ale stále trochu takový doutnající ohýnek. Vzpomínám si, že když jsem pár měsíců zpět viděl záběry, kde v Kosovu při nepokojích házeli italským karabiniérům pod nohy Molotovovy koktejly, nebylo to úplně příjemné. Nejsem si také úplně jistý, jestli se mnou po tomhle ještě stále chce jet i manželka.

Řekl byste tedy, že je KFOR a celkově vojenská přítomnost Západu v zemi stále ještě potřeba?

V červenci do Kosova odjelo 30 našich vojenských policistů, kteří se začleňují do italského kontingentu, který se podílí na zajištění bezpečnosti a určitého klidu v zemi, a ještě o něco dříve tam NATO poslalo stovky dalších vojáků. Přítomnost těchto sil je dnes asi stále nezbytná, aby ty „horké hlavy“ občas někdo zchladil a zabránil jim, aby se pustily do nějakých půtek.

Na čem podle vás stojí česko-kosovské vztahy? Naše kultura je nepochybně jiná, třeba prozápadní směřování však vidíme i u Kosova.

Myslím, že hlavně na těch hodnotách, jako je svoboda. Od vyhlášení kosovské nezávislosti uteklo už 15 let a Kosované se se na nás mohou spolehnout. Myslím, že tam máme skutečně dobrý obrázek a váhu, což se samozřejmě budu snažit minimálně udržovat, ne-li zvyšovat. K tomu by mi mohl pomoci právě i symbolický význam prvního rezidentního velvyslance.

Jak vlastně vnímáte dnešní Balkán? Třeba ve spojení s ruským vlivem se o něm často mluví jako o takovém slabém místu Evropy. Měla by se mu věnovat větší pozornost?

Lidé to často házejí na Srbsko a ono to tak částečně opravdu je, protože když se koukneme na evropský kontinent, tak právě Srbsko Rusové trochu využívají jako takový nastrčený klínek. Stále ani není jasné, jak se vlastně Srbové doopravdy k agresi Ruska na Ukrajině staví.

Myslím, že v Evropě nechceme mít ohniska napětí, chceme je maximálně eliminovat, a musíme se proto snažit, aby se právě i vztahy Kosova se Srbskem minimálně deeskalovaly a byly v nějaké kontrolovatelné a udržitelné rovině.