Evropa je v zoufalém stavu. Je čas přestat si lhát, říká Landovský

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na bezpečnostní konferenci v Mnichově vyzval k vytvoření evropské armády. „Opravdu si myslím, že nastal čas,“ řekl Zelenskyj s tím, že armáda by neměla nahradit NATO, ale vyrovnat příspěvek Spojených států k transatlantické bezpečnosti.

„Možná je to jedno z posledních varování,“ reaguje na Zelenského slova v kontextu neustálých amerických apelů na to, aby Evropa převzala větší díl zodpovědnosti za svou bezpečnost, bývalý český velvyslanec při NATO a současný šéf středoevropské pobočky Aspen Institute Jakub Landovský.

Podle něj je Evropa v zoufalém stavu. Některé země selhaly jak v plnění slibů o zvýšení výdajů na obranu, tak v podpoře Ukrajiny. „Až teď šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová mluví o zrušení restrikcí na výrobu zbraní. Po třech letech si uvědomujeme, že opravdu potřebujeme zbraně,“ dodává Landovský v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci otevřeně apeloval na to, jak důležité je, aby Evropa vytvořila svou armádu. Souhlasíte s tím?

Pokud by evropská armáda používala angličtinu jako hlavní komunikační jazyk a jejím cílem bylo spolupracovat s NATO a posílit jeho evropskou část, tak ano. Pokud by ale fungovala primárně ve francouzštině nebo němčině, zaváděla vlastní pravidla neslučitelná s NATO a zároveň bránila spojeneckým zemím prodávat v Evropě zbraně, tak říkám ne.

Zelenskyj stejně tak mluvil o tom, že se má Evropa připravit na případné stažení amerických vojáků. Může skutečně nastat taková situace?

Úplné stažení amerických sil asi momentálně nehrozí, ale postupné snižování jejich počtu v Evropě je dlouhodobý trend, který sledujeme už několik let. Kdo to nevidí, zavírá oči před realitou mezinárodních vztahů. Hlavním důvodem je jasně indopacifický region, kam Spojené státy přesouvají stále větší pozornost.

Možná je to už jedno z posledních varování pro Evropu, aby konečně začala brát svou obranu vážně. Je potřeba změnit přístup, a to nejen v obranné politice, ale i v politickém vedení, jak ostatně naznačují i sami Američané. Současný stav Evropy má své viníky a je nutné hledat nová řešení.

Stejně tak Ukrajina volá po tom, aby Evropa posílila svou obranu, a nabízí spolupráci například na budování silné konvenční obrany. V oblasti strategických zbraní, zejména jaderných, přitom stále platí americké bezpečnostní záruky pro Evropu. O těch se sice moc nemluví, ale jsou nesmírně důležité.

Jasně, dochází k úbytku amerických vojáků v Evropě, ale já se ptám spíše v souvislosti s Trumpem a jeho často nepředvídatelnými rozhodnutími. Myslíte si, že by mohl přistoupit k úplnému stažení, jak říkal Zelenskyj?

Berme Trumpa vážně, ale ne doslovně. On vždycky chce prostřednictvím svých slov dosáhnout změny. Není to milovník ozbrojených konfliktů, spíš je to někdo, kdo usiluje o vítězství ve vyjednávání a o silnou Ameriku. Aby byla Amerika silná, potřebuje Evropu, která bude silná také. Proto přistoupil k těm drsným slovům a hrozbám, že bude Evropu tlačit k „dospělému chování“, třeba tím, že jí pohrozí snížením americké účasti.

Je to něco, jako kdybyste nechali děti v domě, aby si dělaly, co chtějí. Postavily by si krásnou ekologickou zahrádku a radovaly se z toho. Ale zapomněly by na to, že dům má díry v plotě a že za něj platíte hypotéku. Rodiče by jim tedy řekli: „Ano, všechno je hezké, ale stojí to peníze. Není to jen o tom, jak to vypadá uvnitř, ale také o ochraně, o plotě kolem.“ A hrozili by, že ten dům nechají „napospas“ a uvidí, jak si s tím děti poradí.

Samozřejmě, berme to jako přirovnání, ale v dospělém světě bychom se měli chovat dospěle. To, že Ursula von der Leyenová teď mluví o zrušení restrikcí na výrobu zbraní, je opravdu šokující – po třech letech války najednou zjišťujeme, že zbraně opravdu potřebujeme.

Chci se vrátit k tomu, jak jste říkal, že Evropa je v zoufalém stavu a že to má své viníky. Můžete to víc rozvést? Kdo za to může?

Já se přiznám, že nevím, kde vlastně Evropa exceluje. Nejsme lídrem průmyslové výroby, jsme zoufalí v oblasti rozvoje umělé inteligence. A pak obrana. Nejbližší volby, které nás čekají, jsou německé, a ty nám ukážou, jak si Němci poradí s aktuální situací. Na to právě narážel ve svém projevu (americký viceprezident) J. D. Vance.

V Evropě jsou země, které dokázaly přetavit sliby v konkrétní činy. Mluvím hlavně o severských zemích nebo Polsku, které investovaly do obrany a dodržely své sliby. Naopak jsou tu země, které mluvily hodně, ale konkrétně nic neudělaly.

Například?

Týká se to hlavně jihoevropských států, jako je Španělsko nebo Francie. U těch není zdaleka dostatečné, jak pomáhají Ukrajině, ale ani jak investují do obrany. Ukrajina dnes chrání nás všechny. Putinovy plány nezastavila Evropa, ale Ukrajina, a to za obrovské oběti. A proto ji podporujeme nejen z principu, ale i proto, že její boj je vlastně naším bojem.

Ještě krátce k té evropské armádě. Ta by podle Zelenského neměla nahradit NATO, ale vyrovnat příspěvek Spojených států k transatlantické bezpečnosti. Vzhledem k výdajům Evropy a jednotlivých zemí na obranu, je něco takového reálné?

Určitě je to reálné, ale spíše v konvenční rovině. Ve strategických a jaderných otázkách to bude složitější. Příspěvek USA na obranu, podle článku 3, tvoří zhruba 67 % finančních prostředků NATO, které chrání více než miliardu lidí.

Evropa by tedy musela udělat velký krok vpřed. Kdyby členské země EU začaly investovat do obrany tak, že by každá dávala polovinu toho, co Spojené státy, pak bychom se o tom mohli začít bavit. Stejně tak bychom se mohli bavit o vzájemně vyrovnaném přístupu k clu.

A dokázali by si to před sebou lídři jednotlivých států obhájit?

Problém Evropy je ale v tom, že nemá dostatek prostředků. Politici dlouho lhali svým občanům o hrozbách a podcenili situaci. Teď to přišlo, a Evropa bude muset učinit těžká rozhodnutí. Mění se i chování světových mocností a je na čase to začít brát vážně. Mnichovská konference je dobrým příkladem, jak se to konečně říká otevřeně, ale upřímnost už nestačí. Je třeba jednat.

Mohla by tedy konference v Mnichově být klíčovým impulzem pro změnu?

Došlo ke klíčovým prohlášením, ve kterých si konečně nikdo nic nenalhával. Projev Zelenského, J. D. Vance a dokonce i projev kandidáta na německého kancléře Friedricha Merze ohledně pomoci Ukrajině byly velmi důležité.

Válka nicméně nekončí jen proto, že se o ní mluví. Slíbili jsme Ukrajině systémy Patriot, ale zatím je nedostali. To jsou sliby, které nebyly naplněny. Během svého působení v NATO jsem byl svědkem mnoha takových „slibů“, které za sebou neměly žádný skutečný čin. Je čas přestat si lhát.

Nicméně právě J. D. Vance ve svém projevu Ukrajinu vůbec nezmínil. Naopak mluvil o tom, že v Evropě je na ústupu svoboda slova a že bychom měli mít strach z jiných faktorů, než je Rusko nebo Čína. O čem to vypovídá, když to řekne druhý nejvýše postavený člověk v Americe?

Je to opravdu revoluční věc. J. D. Vance se však zaměřuje na klesající úroveň svobody slova a trhu v Evropě, protože to považuje za dlouhodobý problém. Společně s Trumpem a republikány prošli obdobím, kdy se v USA omezovaly názory pod záminkou cizího vměšování.

Ale pojetí svobody slova v Evropě se dosti liší od toho, o čem vypovídá americká ústava, není to tak?

Je. Americká demokracie věří, že skutečná demokracie vyžaduje svobodu názorů, a varuje před omezováním politické debaty, která může ohrozit schopnost společnosti orientovat se v moderním světě. Vance tak kladl Evropě otázku, zda omezování voleb nebo názorů je správná cesta pro zachování demokracie.

A jak se tedy díváte na to, že Vance upřednostnil svobodu slova a vůbec nemluvil o Ukrajině, přestože na to nepochybně všichni čekali?

Jeho projev byl specificky zaměřený na Mnichov a na teroristický útok, ke kterému došlo den před konferencí. Snažil se vyslat signál změny do evropského politického systému. Samozřejmě, můžeme na to mít různé názory, ale jeho slova mají a nepochybně budou mít váhu.

Může se stát, že Trump bude ve vyjednáváních o Ukrajině více nakloněný ruskému postoji? Co říkáte na nekonzistentní vyjádření nové administrativy? 

Trump se soustředí na silné hráče, kteří mají skutečnou moc, a rád jedná s těmi, kdo mají vliv. I jeho tým mluví podobně, občas s jiným tónem, aby to znělo dynamičtěji. Chce, aby Evropa našla jednotný hlas, ale ví, že to není jednoduché.

Podporuje suverénní Ukrajinu, ale vyzývá obě strany k jednání, aniž by označil jednu za nepřijatelnou. Jeho telefonát (s Putinem) nebyl náhodný, ale součástí přípravných jednání. Teď se čeká na reakci Ruska. Důležité bude, kdo se jednání zúčastní – zatím to vypadá na Saúdskou Arábii. Možná se k tomu připojí i spojenci Ruska a další země jako Severní Korea, Írán nebo Čína.

Vy říkáte, že telefonát Trumpa s Putinem byl součástí strategie. Nicméně, je v pořádku, aby se takových telefonátů neúčastnila Ukrajina?

Ukrajina byla o této strategii nepochybně informována, i když neznala všechny detaily. Ale je nepochybně nesmírně důležité, aby Ukrajina byla součástí těchto jednání. A pro Evropu je zase klíčové, aby přinesla reálnou hodnotu, například přítomnost vojáků na Ukrajině pro případné příměří, a aby začala investovat více do obrany.

Největší výzvou je však jednotnost. Pokud evropské státy nepožádají o místo u vyjednávacího stolu, zůstane evropský hlas na těchto jednáních neslyšitelný. Aby Evropa hrála roli v mírových jednáních, musí prokázat, že je schopná spolupracovat a přispět k řešení konfliktu.