„Jde to moc rychle.“ Planeta se na dva dny ohřála nad kritickou hranici

Minulý týden padl podle předběžných dat evropské služby Copernicus další klimatický rekord - poprvé v historii se globální průměrná denní teplota odchýlila o víc než dva stupně Celsia od průměrné teploty z období před masivním rozvojem průmyslu.

Konkrétně k tomu došlo dokonce dva dny po sobě - 17. listopadu o 2,07 °C a 18. listopadu o 2,07 °C.

Co to ale znamená?

Teploty ze dvou dní sice už z podstaty nemohou být moc významné ve vztahu k Pařížské dohodě a jejímu cíli nepustit globální oteplení vysoko nad 1,5 °C, protože v něm se počítá s oteplením zprůměrovaným za mnoho let. Na druhé straně jsou ale měření ze 17. a 18. listopadu dalším silným signálem, že celá planeta se v roce 2023 ohřála možná ještě víc, než se očekávalo.

Velikost odchylky od období před průmyslovou revolucí dobře ukazuje výše přiložený graf. Skok ve srovnání s předešlými lety nejen v listopadu, ale v podstatě v celé dosavadní druhé polovině roku, je viditelný na první pohled.

Jak moc jsou ale vlastně dva stupně Celsia? V běžném životě, kdy jsme zvyklí sledovat změny teplot na teploměru, se taková hodnota může zdát zanedbatelná. Toto jsou ale zcela jiné dva stupně. Jelikož jde o průměr teplot z celého světa, je v těchto dvou stupních „rozplizlá“ celá řada o hodně dramatičtějších výkyvů z různých míst po celé planetě a jde o velkou událost.

Jinými slovy - aby se o dva stupně pohnul globální průměr, musí být na opravdu hodně místech opravdu o hodně tepleji, než bylo v referenčním období.

„Zprávu chápu jako vážné varování, že současná opatření jsou bohužel nedostatečná. A to i přes relativně pomalý růst emisí v posledních několika letech - i vlivem covidu a s ním spojeným útlum ekonomiky,“ okomentoval pro Seznam Zprávy data z minulého týdne klimatolog Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. „Směřujeme k oteplení mezi 2,5-3 °C. To je špatná zpráva a u nás musíme počítat zejména s horšími problémy se suchem a vlnami veder, zároveň spojenými s epizodami extrémně silných srážek vedoucím k výskytu povodní.“

Popsané jevy bylo v letošním roce možné pozorovat hned v několika evropských zemích. „Třeba v Pádské nížině jsme viděli přechod z ničivého sucha do povodní. Notabene rozsáhlé požáry uschlé vegetace a lesů byly také ve zprávách a známe je i my, zatím naštěstí v menší variantě,“ dodal klimatolog.

Farda i jeho kolegové z celého světa na druhou stranu upozorňují, že ač jde o dosud nejvyšší odchylku v denní průměrné teplotě od referenčního období 1850 až 1900, nelze data ze 17. a 18. listopadu brát jako zprávu o tom, že Pařížská dohoda a její hlavní cíl - nepustit oteplení výrazně nad 1,5 °C a rozhodně ne nad 2 °C - selhaly.

Pařížská dohoda totiž s průměrným oteplením počítá v mnohem delším časovém horizontu, než jsou dny.

Dokonce ani kdyby se nad 1,5 °C vyšplhal i průměr celého roku 2023, což se dost možná i stane, pořád by to nebylo v rozporu s hlavním cílem dohody. Tím je totiž nenechat klima oteplit nad vytyčené úrovně v měřítku nikoliv jednoho, ale mnoha let.

„Když se bavíme o potřebě vyhnout se oteplení nad 1,5 °C v kontextu klimatické změny, bavíme se o dlouhodobém trendu, ne jednotlivých letech. Ty se kvůli meziroční variabilitě nad tuto hranici dostanou mnohem dříve, než budeme moct mluvit o dlouhodobém trendu,“ napsal k věci americký klimatolog Michael Evan Mann na sociální síť X a dodal, že v dlouhodobém průměru se nad obávanou hranici klima pravděpodobně může dostat až v příštích dekádách.

„Pařížská dohoda se snaží o udržení nárůstu průměrné teploty vzduchu o 2 °C a ideálně o 1,5 °C do konce tohoto století. Předpokládám, že tento průměr je počítaný za určité období - v klimatologii se běžně používají klimatické normály definované jako třicetileté průměry. Přípustné je i desetiletí, ale to je nejmenší možná časová perioda, kde má smysl se bavit o ‚dlouhodobém průměru‘ jakékoliv klimatické veličiny,“ vysvětlil Farda, co se myslí Mannem zmiňovaným „dlouhodobým trendem“.

Měření ze 17. a 18. listopadu tedy spíš než překročení nějaké katastrofické a neúnosné meze znamenají další silný signál, že klimatický změna pokračuje, že pokud člověk výši emisí skleníkových plynů dramaticky nesníží, cíl Pařížské dohody nesplní a bude riskovat destabilizaci celoplanetárních systémů.

Podobných signálů letos byla celá řada. Máme za sebou nejeden globálně rekordně teplý měsíc (více zde), rekordně teplé oceány (více zde). A pokud bychom měli vyjmenovávat letošní teplotní rekordy na konkrétních místech a v konkrétních dnech (třeba zde), připomínal by článek telefonní seznam.

Unijní služba Copernicus, ale například i americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) už na začátku letošního podzimu prohlásily, že je téměř jisté, že rok 2023 v průměrné teplotě překoná rok 2016 a stane se historicky vůbec nejteplejším v historii měření.

Rok 2016 byl přitom z hlediska celoročního globálního průměru s předindustriální érou teplejší o 1,43 °C. Dosud nejteplejší byla v průměru s oteplením o 1,13 °C až 1,17 °C i celá dekáda 2013 až 2022.

Letošek má překonat rok 2016 a ač průměrem za dekádu zřejmě výrazně nepohne, bude jistě velmi silnou připomínkou pokračující klimatické změny.

Letošní rekordy jsou tak četné a tak vysoké, že to dokonce nastartovalo vědeckou debatu o tom, zda je částečně nemůže způsobovat i něco jiného než samotná klimatická změna a teplý atmosférický a oceánský jev El Niño. Objevují se hypotézy, že by k oteplení mohlo kromě oteplování způsobeného emisemi skleníkových plynů přispět například obří množství vodní páry uvolněné do atmosféry po explozi sopky Hunga Tonga, nebo paradoxně ekologizace lodní dopravy (podrobně jsme psali zde).

Podle Fardy tyto teorie nejsou od věci a dá se předpokládat, že sopka nebo odsíření lodní dopravy nějaký vliv na letošní teploty mělo. Jak velký ale byl, se podle klimatologa nedá zjistit hned. „Nárůst teplot a extrémů v letošním roce bohužel překonává očekávání, která jsme měli z minulých let. Lapidárně shrnuto - jde to všechno moc rychle. Jestli je to jednorázový výkyv, se nicméně těžko odhaduje a jistotu budeme mít až v dalších letech, pokud vůbec.“

Nakonec připomeňme, že i zmiňované průměrné oteplení o necelých 1,2 °C ve srovnání s předindustriální dobou za poslední dekádu znamená na poměry naší planety výjimečnou rychlost.

Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) uvádí, že v průměru se během konců dob ledových v posledním milionu let oteplovalo o čtyři až pět stupňů Celsia a trvalo to průměrně pět tisíc let. Oteplení v posledních 100 letech je tak ve srovnání s tím desetkrát rychlejší.

Rychlost oteplení v měřítku posledních 22 tisíc let:

Rychlost oteplení samozřejmě není jediným a ani největším důkazem, že klimatickou změnu způsobuje člověk. Přehled nevyvratitelných důkazů najdete zde.

Souběžně se zveřejněním dat programu Copernicus vyšla i zpráva OSN, která varuje, že planeta je kvůli nedostatečnému snížení produkce emisí skleníkových plynů na cestě k oteplení do konce století o tři stupně Celsia.

Podle nedávno publikované zprávy Světové meteorologické organizace WMO globální koncentrace skleníkových plynů v atmosféře loni opět dosáhla rekordních hodnot. Například analýza letošního think tanku Ember říká, že emise skleníkových plynů z energetiky letos pravděpodobně dosáhnou vrcholu a pak začnou díky rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů klesat.