Článek
Nedoručené dopisy poslané francouzským námořníkům během sedmileté války se konečně otevřely. Britský historik je po více než 250 letech, kdy na dopisy sedal prach, restauroval, a naskytl se mu tak hluboký a velmi osobní pohled do života rodin v 18. století.
„Mohla bych strávit noc psaním pro tebe, jsem tvá navždy věrná žena,“ napsala Marie Duboscová svému manželovi Louisi Chamberlainovi, prvnímu poručíkovi francouzské válečné lodi v roce 1758. „Dobrou noc, můj drahý příteli. Je půlnoc. Myslím, že je čas, abych si odpočinula.“
Marie se se svým manželem už nikdy nesetkala. Loď jejího muže zajali Britové. Než se dostal z vězení, jeho žena zemřela.
Dopisy se na veřejnost dostaly prakticky náhodou. Poté, co v roce 1758 Britové zajali loď Galatee, které směřovala z Bordeaux do Québecu, osobní zprávy zkonfiskovaly britské úřady. Naprostá většina z nich byla vyhodnocena jako vojensky bezvýznamná, a neotevřené tak dále ležely v archivech. Neušly však pozornosti profesora historie z Cambridge Renauda Morieuxe.
„Krabici jsem si objednal jen ze zvědavosti,“ řekl pro BBC Morieux, jehož nálezy v úterý zveřejnil časopis Annales. Histoire, Sciences Sociales. Když se k němu dostaly tři hromádky velmi malých dopisů spojených stužkou, „uvědomil si, že jsem první člověk, který si tyto velmi osobní vzkazy přečetl od doby, kdy byly napsány. Jejich zamýšlení příjemci tuto šanci nedostali. Bylo to velmi emotivní.“
Myslím víc na tebe než ty na mě
Morieux identifikoval každého člena 181členné posádky Galatee, přičemž dopisy byly adresovány čtvrtině z nich. U identifikovaných osob provedl také genealogický výzkum mužů a jejich korespondentů.
Podobných příběhů však mohou být tisíce. Jen v roce 1758 byla třetina francouzských námořníků zajata Brity. Za celé období sedmileté války jich Britové uvěznili téměř 65 000. Dopisy navíc byly jedinou možností, jak se mohli námořníci spojit se svou rodinou na pevnině, upozorňuje server Baroons.
„Ty dopisy se týkají univerzálních lidských zkušeností, nejsou jedinečné pro Francii nebo 18. století,“ dodal. „Odhalují, jak se všichni vyrovnáváme s velkými životními výzvami. Když nás od našich blízkých odloučí události, které nemůžeme ovlivnit, jako jsou pandemie nebo válka, musíme vymyslet, jak zůstat v kontaktu, jak se uklidnit, postarat se o lidi a udržet vášeň. Dnes máme Zoom a WhatsApp. V 18. století měli lidé jen dopisy, ale to, o čem psali, je velmi důvěrné,“ řekl historik.
To koneckonců dokazuje i dopis datovaný k 27. lednu 1758. V něm si matka mladého námořníka Nicolase Quesnela z Normandie bere na paškál jeho nedostatečnou komunikaci.
„Myslím víc na tebe než ty na mě… V každém případě ti přeji šťastný nový rok plný božího požehnání,“ píše 61letá Marguerite v dopise, který pravděpodobně diktovala někomu jinému, odhaduje historik.
