„Jako by se mi zhroutil svět.“ Blízcí vzpomínají na oběti tragédie v Soulu

„Myslel jsem, že teď už nebudu mít žádné starosti, protože všechny své děti už jsem vychoval. Teď ale nevím, jak žít,“ popisuje britskému deníku The Guardian osmapadesátiletý Kim, zatímco čeká v pohřební síni univerzitní nemocnice v Mokdongu Ewha.

Jeho pětadvacetiletá dcera se stala jednou z více než 150 obětí sobotní noční tlačenice v Soulu. Zemřela v den jeho narozenin.

Jako dárek pro něj a jeho ženu zarezervovala a zaplatila luxusní večeři. „Užij si to s mámou,“ napsala mu esemeskou. Oba dva jí poděkovali a poznamenali, že měli výborné jídlo. Pak přišla její poslední zpráva: „Jedu do Itaewonu oslavit Halloween.“ Když Kim znovu prochází zprávy, které si s dcerou o sobotním večeru vyměnil, neubrání se slzám.

Jeho příběh je ale jen jedním z mnoha. Jižní Korea truchlí nad katastrofou ze sobotního večera, při které přišlo o život víc než 150 lidí. Šlo převážně o teenagery a mladé kolem dvaceti let. Zemřeli při tlačenici, když se do úzkých uliček soulské čtvrti Itaewon nahrnulo obrovské shromáždění při halloweenských oslavách.

Čtyřiapadesátiletá Ahn pro britský list popisuje, že na zprávu, že její dítě zemřelo, čekala šest hodin. Vypráví, že její dvacetiletá dcera pro ni byla útěchou po ztrátě manžela. Dívka se vzdala studia na univerzitě a místo toho se rozhodla žít se svou matkou. „Pomáhala mi vyjít s penězi tím, že pracovala na částečný úvazek v nemocnici a v restauraci,“ dodává.

Při tlačenici přišlo o život kromě desítek místních i šestadvacet cizinců z celého světa. Mezi nimi i třiadvacetiletá Australanka Grace Rachedová. Její rodina o ní mluví jako o talentované filmové producentce, která se s nadšením snažila věci změnit.

„Chybí nám náš nádherný anděl Grace. Dokázala rozzářit pokoj svým nakažlivým úsměvem,“ uvedli rodiče v prohlášení. „Grace vždy dávala ostatním pocit, že jsou důležití, a její laskavost zanechala dojem na každého, koho kdy potkala. Vždycky se starala o ostatní a všichni ji milovali,“ doplnili.

Její kamarád Silvio Cohiji, se kterým se seznámila na univerzitě, pak dodal, že byla úžasný člověk. Popsal ji jako „paprsek světla, který by udělal cokoli, aby pozvedl lidi kolem sebe, a měl před sebou tak obrovský život, dělal úžasné věci ve své kariéře a hodně cestoval“.

„Měla v sobě radost ze života a všichni kolem ní byli vždy nejšťastnější. Všichni k ní tíhli, a ona tak milovala své rodiče a svou malou sestřičku. Byla člověkem, s nímž bylo požehnání se setkat,“ zavzpomínal Cohiji.

V tlačenici byla Rachedová se dvěma dalšími Australany. Oba teď leží na jednotce intenzivní péče. Jde tak o dva z celkem třiatřiceti zraněných ve vážném stavu. Podle policie by proto konečná bilance neštěstí mohla být ještě vyšší.

Američan Steve Blesi v neděli veřejně žádal o pomoc při hledání svého syna Stevena poté, co s ním ztratil kontakt, když v sobotu večer vyrazil oslavit své polosemestrální zkoušky. Zaměstnanci americké ambasády jej o pár hodin později informovali o jeho smrti.

„Bylo to jako být stomilionkrát bodnutý. Jako by se mi zhroutil svět. Bylo to otupující a zničující zároveň,“ popisuje otec první okamžiky poté, co smutnou zprávu obdržel.

Vyprávěl, jak se s manželkou snažili zůstat pozitivní i poté, co na jejich hovory na Stevenův mobilní telefon nakonec odpověděl policista. Doufali, že syn možná jen ztratil telefon, nebo mu jej někdo vyrazil z ruky.

„Měl dobrodružného a milujícího ducha,“ uvedl Blesi. „A ta ztráta je prostě nesnesitelná,“ uzavírá s tím, že úřady neměly dovolit, aby se dav takovým způsobem zvětšil.

Někteří ale ani den po smrtícím incidentu neměli o svých dětech žádné zprávy. Jeden rodičovský pár cestoval z Daejeonu do Soulu poté, co jim přátelé jejich dcery řekli, že ji naposledy viděli na nosítkách záchranářů.

„Sledovali, jak ji odnášeli,“ řekl otec. „Poslední zpráva, kterou jsem od dcery dostal, byla ‚Tati, poprvé po dlouhé době jedu do Soulu,‘“ vzpomíná. „Letos je jí dvacet let. Jen doufám, že je naživu,“ uzavírá.