Jak západní technika zabíjí Ukrajince. Ruský dron jí byl plný

Televizní tým americké CNN se dostal s kamerou k ukrajinskému vojenskému specialistovi na technologie, který jim ukázal, co všechno se dá najít v ukořistěném ruském průzkumném dronu Orlan 10. 

Podle výrobních čísel na jednotlivých součástkách ukrajinský voják údajně identifikoval součástky z USA, Japonska, Francie, Rakouska, Německa, Nizozemska a Tchaj-wanu.

„Modul do termokamery byl ve Francii vyroben až po ruské invazi,“ říká v reportáži zkušený mezinárodní diplomatický reportér Nic Robertson. Novinář také podotkl, že ač je Orlan 10 průzkumný dron, mezi ukrajinskými vojáky jde o obávaný stroj, a to především díky jeho výkonné kameře a schopnosti detekovat mobily.

Ukrajinský voják západní součástky v ruském dronu podle CNN hledá, aby Kyjev mohl upozornit své spojence, a zastavit tak zásobování Ruska technologiemi. Ty jsou sice často určené primárně pro komerční sektor, ale Rusko je využívá i k vojenským účelům.

Na takovou elektroniku samozřejmě už roky platí sankce. Není ale žádným tajemstvím, že se je Moskvě různými způsoby dlouhodobě dařilo obcházet. Reportáž jasně ukázala, že se to Rusku dál daří i po zpřísnění sankcí kvůli invazi na Ukrajinu. Ani to nicméně není velkým překvapením.

Asi nejznámějším případem pašování zakázaného exportu do Ruska ve velkém je případ ruského agenta Alexandra Fišenka, který z USA dostával do Ruska ve velkém elektronické komponenty.

Mezi lety 2002 a 2012 měla jeho firma do Ruska skrytě vyvézt technologie v hodnotě 50 milionů dolarů (podle současného kurzu téměř 1,2 miliardy korun), přičemž šlo o elektroniku, která se dá potenciálně využít i pro celou řadu vojenských účelů.

Fišenko narozený v sovětském Kazachstánu přišel do Spojených států v 90. letech a asi po deseti letech pobytu získal i americké občanství. Mezitím založil firmu Arc Electronics Inc., která se tvářila jako výrobce technologie pro dopravní semafory a navigační systémy. Ve skutečnosti ale nic nevyráběla, jen to předstírala a součástky místo do výroby tajně posílala do Ruska. Fišenko a další lidi spojení s firmou skončili za mřížemi.

Tohle ale nemusí být jediná cesta, jak se čipy a další komponenty do Ruska dostávají. Podle Malcolma Penna, šéfa výzkumné firmy v oblasti polovodičů Future Horizons, pro uspokojení potřeb ruské armády vlastně není potřeba až tak moc kusů, což jejich shánění velmi usnadňuje.

„Pokud chcete jen 500 nebo 1 000 kusů, je to jednoduché a těžko tomu někdo zabrání,“ řekl Penn. Během celé studené války se tyhle věci do SSSR dostávaly, přestože oficiálně k žádnému exportu nedocházelo. „Vždycky se najdou lidi s kufry, kteří odjedou na Blízký východ, nakoupí věci a vrátí se,“ řekl Penn deníku Washington Post.

Citace je z článku, jenž vyšel necelé dva týdny před ruskou invazí a popisuje starší případy rozborů součástek ze sestřelených ruských dronů, které odhalily západní součástky.

„Motor byl od německé společnosti, která se specializuje na modely letadel, čipy pro navigaci a bezdrátovou komunikaci z USA, britská společnost poskytla čip pro senzory pohybu, další části přišly ze Švýcarska a Jižní Koreje,“ popsal Washington Post zjištění odborníků z organizace Conflict Armament Research (CAR), která sleduje dodávky zbraní v různých konfliktech po světě. Komponenty našli v dronu ruských separatistů sestřeleném Ukrajinci na východě země v roce 2017 a několika málo dalších.

Bez západních součástek by podle zprávy CAR „byla výroba dronů pro Rusko určitě mnohem náročnější“.