Jak to cítím? Jako kdyby končil svět, jak ho známe, říká mladá Slovinka

Ahoj, mohla by ses prosím na úvod představit?

Ahoj, jsem Sabina a pocházím ze Slovinska. Momentálně přednáším na soukromé univerzitě v Ljubljani a Nove Gorice. Vystudovala jsem mezinárodní vztahy.

Předtím jsem pracovala hlavně v mediální sféře – třeba ve veřejnoprávní televizi, taky jsem byla na stáži v Bruselu v tiskovém oddělení. Když začal covid-19, vrátila jsem se z Belgie do Slovinska a zatím jsem tady.

Jak se ti ve Slovinsku žije?

Ljubljana, odkud pocházím, je super k žití i na studium. Kvalita života je fajn a máš tu co dělat. Je tu hodně zeleně a zároveň tu máš cool kluby a bary.

Vadí mi tu ale dvě věci. První je ubytování. Shánět byt, třeba jen na pronájem, je tu šílené. Nabídka je malá, nebo jsou byty strašně drahé. Ani pro mě není hledání jednoduché. Řekla bych, že tak 80 procent lidí mého věku stále žije s rodiči. Jednak je to kulturní věc, ale taky je to právě těmi vysokými cenami.

A druhá věc: Je tu hodně tradiční pracovní trh. Neradi měníme věci. To bych byla ráda, kdyby se taky změnilo.

Je někdo, kdo tě ve veřejném prostoru ve Slovinsku inspiruje a měli bychom ho znát i v Česku?

Úplně to takhle nevnímám, ale pokud se bavíme o slavných lidech, tak jsou určitě Slovinci dobří ve sportu. Ukázali to třeba teď na evropském mistrovství v basketu nebo v zimních sportech.

Mě osobně ale nejvíc inspirují mladí Slovinci, kterým se podařilo prosadit se v byznysové sféře a třeba i v zahraničí. Líbí se mi, že mají vizi, nápady, inspirují nás ostatní a že se nezaměřili jen na lokální trh, ale míří vysoko.

Taky oceňuju, že jsou kreativní, dávají místním práci a příležitosti, ale zároveň je pro ně zásadní udržitelnost a technologický pokrok. To je něco, s čím se my mladí dokážeme ztotožnit.

Jak bys popsala typického zástupce mladé generace ve Slovinsku?

Jsme otevření, i když na první pohled to tak nemusí působit. Taky ambiciózní a cílevědomí. Hodně vyjíždíme do zahraničí na zkušenou, ale zároveň se vracíme, když to porovnáš třeba s jinými zeměmi bývalé Jugoslávie. A to mi přijde pozitivní. Že se vracíme.

A všichni mluvíme anglicky, protože slovinsky nikdo na světě kromě nás nemluví.

V evropských zemích posiluje pravice, viděli jsme to v různých volbách, třeba teď v Itálii nebo ve Švédsku, ale u vás na jaře zvítězila spíše levicová strana. Jak se to stalo?

Je to zajímavé. Ale zároveň je nutné dodat, že výsledky její vlády zatím moc patrné nejsou.

Já jsem Hnutí Svoboda premiéra Roberta Goloba fandila, protože předtím nám tu vládla pravice.

Řekla bych, že nová vláda uspěla, protože lidi už byli naštvaní z třiceti let stejných problémů a stejných tváří. Problém byl, že bývalý premiér Janez Janza byl v politice od začátku existence naší země. Mimochodem – přeběhl z jedné politické strany do druhé, což je typický scénář z východní Evropy.

Procházeli jsme podobným procesem jako vy, Polsko nebo Maďarsko, co se týká politiky, takže podle mě byla nová vláda zvolená proto, že jsme měli štěstí, že náš aktuální premiér je úplně nový v politice. Je to především podnikatel a Slovince zaujal.

V červenci váš ústavní soud legalizoval sňatky párů stejného pohlaví a umožnil adopce. Jak to vnímáš?

Jsem za to strašně ráda. Pro nás mladé je to zlepšení. Chceme totiž žít ve společnosti, kde má každý svoje místo a práva. Ale není to všechno zalité sluncem, jak to vypadá. Názory, které jsou proti, jsou stále hlasité. Před dvěma týdny se kvůli tomu třeba pohádali poslanci ve sněmovně. Někteří dokonce říkali, že by úřady neměly být nad Biblí.

Stále tu jsou dva tábory a je to citlivé téma. Je fajn, že to soud schválil, ale stále se máme kam posunout. Takže upřímně nevím, jak se nám to podařilo prosadit, ale povedlo se.

Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?

Nejsem v tomhle úplně nejmodernější. Třeba TikTok, který je teď populární, nemám vůbec. A je to především proto, že nechci na sociálních sítích trávit víc času, než už trávím.

Mám nejradši instagram. Můžu sledovat, co dělají moji kamarádi, a pomáhá mi se uvolnit.

Co pro tebe znamenají sociální sítě? Dokážeš si představit život bez nich?

Asi ano, ale bylo by to divné. Jsou dobrým prostředkem, když je chceš použít smysluplně. Ale vidím v tom taky past, protože jsou na nich lidé závislí. Trávíme on-line tolik času.

S některými kamarády si třeba píšu nebo posílám hlasové zprávy denně, ale v realitě se s nimi vídám málo. Člověk musí mít bariéry a dávat si pozor, aby na nich (sítích) nebyl moc.

Nicméně stále vnímám, že pozitiva nad negativy převažují. A sítě pro mě nejsou to nejdůležitější v životě.

Čeho se v dnešním světě nejvíc obáváš?

Válka. Jednoznačně. Tolik se toho událo za posledních pár let. Nejdřív covid-19, teď válka. Strašně moc změn. Přijde mi, že brzo dojde k nějaké revoluci nebo kolapsu světa, jak ho známe. Je to trochu divné, když to říkám, ale cítím to tak.

Vnímám taky takovou globální nespokojenost a nemyslím si, že můžeme takhle pokračovat. Nicméně vždycky, když přijde nějaká společenská změna, může se stát i hodně špatných věcí. Nikdy zkrátka nevíš.

Taky mě děsí, co se děje jinde ve světě. Koukni na Írán, jak tam ženy bojují za svoje práva, která nemají, nebo Afghánistán, který je na tom taky tak špatně.

Obecně mi nicméně přijde, že lidi, kteří jsou zodpovědní za špatné věci ve světě, za to nejsou nikdy potrestáni a z toho mám obavu taky.

Jak by měl podle tebe vypadat svět, ve kterém by sis přála žít?

Ideální svět si nepředstavuju, ale kdybychom se mohli aspoň soustředit na to, aby byl mír, to by mi přišlo pro začátek fajn.

Co pro tebe znamená úspěch?

Hodně na to poslední dobou myslím. Letos jsem v práci vyhořela, protože jsem pracovala na 120 procent. A přijde mi, že předtím jsem stavěla svou identitu na výkonu v kariéře, ale teď se to změnilo.

Úspěch je pro mě o balancu. Ať už je v čemkoliv. V práci, lásce, volném čase. Je potřeba si trochu užít život, a ne jen pracovat. Taky je důležité psychické zdraví.

Co tě v poslední době nejvíc inspirovalo?

Nedávno jsem po strašně dlouhé době viděla film Erin Brockovich. To je takový typický film, když potřebuješ podpořit. (smích) Někdo se pokouší o dobro, a to nakonec zvítězí. Takové příběhy mě inspirují. Navíc když máš třeba blbý den nebo potřebuješ trochu naděje.

A taky mě určitým způsobem inspiruje, když někdo udělá něco hezkého. Jdeš po ulici a někdo se třeba usměje nebo pozdraví.

Kdybys měla popsat Slovinsko třemi hashtagy, které by to byly?

#Zeleno. Jsme hodně zelená země. Máme lesy a parky. Taky se snažíme myslet na udržitelnost. Třeba do Ljubljany už se autem jen tak nedostaneš, protože snažíme jako město být ekologičtější.

#Změna. Na jaře se nám změnila vláda a další volby nás brzo čekají. Ty prezidentské a komunálky.

A poslední bych řekla #MladíLidé. Jak jsem ti popisovala ty změny, tak právě mladí jsou ti, kteří je většinou začínají. Řekla bych, že my, mladí Slovinci, pro to máme předpoklady.

Jaký je podle tebe největší stereotyp o Slovinsku?

Asi to, že jsme celá země taková vesnice. To si myslí především sousední země, které si z nás dělají srandu. A taky, že si stěžujeme, což má asi hodně národů.

Co by sis přála, aby Češi o Slovinsku věděli, nebo radši nevěděli?

Řekla bych, že máme s Českem dost společných věcí – mentalitu, způsob, jakým žijeme, možná i trochu historii. Sama jsem v Česku byla a pár Čechů a Češek znám, takže usuzuju z toho. I proto si myslím, že se vám ve Slovinsku bude líbit.