Jak světoví lídři reagovali na ruskou invazi

Každý přijal zprávy o zahájení ruské invaze na Ukrajinu jiný způsobem. Někdo s vpádem ruské armády počítal, další byl zaskočen, někdo se obával dalšího vývoje, jiní přijali realitu a rozhodli se agresi bránit. List Washington Post přináší výpovědi státníků, ministrů, armádních velitelů a zástupců zpravodajských služeb.

„Řekla jsem svým ministrům, aby si nechali zapnuté mobilní telefony, protože budeme mít vládní zasedání z toho důvodu, že začne válka. Šla jsem spát a doufala jsem, že mi mobilní telefon nezazvoní, že válka nezačne.“

„Ve zpravodajských kruzích se o možné invazi hovořilo už delší dobu. Vše vyvrcholilo pár dní před invazí, viděli jsme, jak se ruské jednotky přesouvají do pozic na hranicích… Od posledního rozhovoru s Putinem se v jeho hlase něco změnilo. V té době už byl rozhodnutý… Byl jsem jím znechucen. Myslel jsem si, že jeho jednání je arogantní, šovinistické a špatné.“

„V předvečer invaze jsme věděli, co nastane. Nebylo však jasné, jakou hodinu k tomu dojde. Měl jsem večeři se členy svého týmu a šel jsem spát. Nebyl to však dlouhý spánek.“

„Pár hodin před začátkem války jsme s prezidentem měli schůzku v Oválné pracovně. V tu dobu jsme věděli, že válka vypukne v řádu hodin.“

Ve chvíli, kdy invaze začala, byl v New Yorku stále večer 23. února a v sídle OSN probíhalo zasedání Rady bezpečnosti OSN.

„Náhle během jednání lidé začali kontrolovat své mobilní telefony. Dostala jsem zprávu od ukrajinského velvyslance, který seděl na druhé straně místnosti. Ve zprávě stálo, že útok začal. Koukla jsem se po místnosti a všichni byli na svých mobilech. Myslím si, že ruský velvyslanec Vasilij Něbenzja se o začátku invaze dozvěděl ve stejný okamžik jako všichni ostatní… Všichni v místnosti byli ochromeni.“

Ministra vnitra Denise Monastyrského, který v lednu nešťastně zahynul při nehodě vrtulníku, vzbudil na Ukrajině zvonící mobilní telefon. Ukrajinský velitel pohraniční stráže mu sdělil, že ruské jednotky ve velkých počtech překračují hranice na severovýchodě Ukrajiny a směřují na Kyjev. Monastyrskyj ihned zavolal Zelenskému a řekl mu, že začala válka.

„Jediné, co jsem v tu chvíli vnímal, bylo to, že rakety budou dopadat kolem mých dětí. Kolem dětí všech našich obyvatel. Bál jsem se, že mnoho lidí zemře.“

„Abych byl upřímný, nevěřil jsem, že k invazi dojde… Krátce po 4.  hodině ráno mi zavolali, že to začalo, ať se dostanu do kanceláře. V tu chvíli jsem si nedokázal uvědomit, co začalo. Měli jsme připravený plán, jak v prvních chvílích reagovat. Vše jsme dali do pohybu a pak jsme se přesunuli do krytu. Ten jsem opustil až o měsíc později.“

Mezitím ve Washingtonu.

„Běžně, když nastane krize jako byla tato, se první hodiny snažíte dostat situaci pod kontrolu a ujmout se řízení… Rozhodujete se, co uděláte dál. V tomto případě tomu bylo jinak. Měli jsme připravený harmonogram možného vývoje, který jsem si postupně odškrtávali.“

„Naše reakce nebyla chaotická. Jsme armáda, to je to, co děláme při krizích… Máme postupy, které plníme.“

„Já, Blinken, poradce pro národní bezpečnost a další jsme vedli rozhovor s prezidentem a sdělovali jsme mu, co se stalo.“

První, kdo hovořil s prezidentem Zelenským, byl bývalý britský premiér Boris Johnson.

„Zelenskyj mi řekl, že ruské tanky směřují na Kyjev. Mluvil o tom, jak se Ukrajinci statečně brání. Mluvil hlavně o tom, že potřebuje vojenskou pomoc, a žádal mě, ať ji pomohu zprostředkovat.“

Zelenskyj v první den invaze hovořil také s americkým prezidentem. Biden o jejich hovoru mluvil při poslední návštěvě Ukrajiny před pár dny.

„Zeptal jsem se Zelenského, co pro něj mohu udělat, jak mu mohu pomoci…Řekl mi, ať svolám lídry světa a požádám je o podporu Ukrajiny.“

„Řekl jsem Zelenskému, ať se hlavně nenechá zabít. Zdůraznil jsem, že právě on je ukrajinským odporem. Zeptal jsem se ho, co potřebuje. Odpověděl mi, že jediné, co potřebuje, jsou zbraně.“

V Kyjevě se během začátku invaze nacházel Bruno Kahl, šéf německé Federální zpravodajské služby.

„Všechno bylo velice poklidné. Občas dopadla bomba. Stále si vybavuji počasí ten den. Bylo jasno. Z celkové atmosféry jsem měl pocit, že jde o východní Berlín momenty před sjednocením.“

„Uvědomili jsme si, že tato událost změní Evropu. Jednalo se o nejčernější den v moderních dějinách kontinentu. Byl jsme naštvaný, ale i smutný.“

„24. únor byl zlomovým okamžikem v historii lidstva a především Evropy. Pamatuju si, jak jsem mluvil s jiným evropským premiérem, který byl v celé věci velice skeptický, a zeptal jsem se ho, zda už mi věří. Odpověděl, že ano.“

Dmytro Kuleba, ukrajinský ministr zahraničí, se o začátku války dozvěděl, když letěl z New Yorku do Istanbulu. Ukrajinský vzdušný prostor byl uzavřen, a tak z Istanbulu letěl do Varšavy a odtud jel na Ukrajinu.

„V letadle za mnou přišla žena z Kyjeva, která byla se svým manželem na služební cestě. Řekla mi, že v Kyjevě na ně čekají tři jejich děti a chůva. Požádala mě o radu, zda mají domluvit odvoz dětí a chůvy do Polska, nebo jet za nimi do Kyjeva… V tu chvíli jsem si uvědomil, že jako ministr mám za naše obyvatele velkou zodpovědnost… Také jsem si uvědomil, kolik útrap a těžkých rozhodnutí budou naši obyvatelé během války muset snést a učinit.“

Ve Washingtonu pracovali dlouho do noci.

„Myslím, že jsem domů dorazil kolem třetí hodiny ráno. Jen jsem se osprchoval, převlékl a vyrazil zpátky pracovat.“

„Moc jsem toho nenaspal. Sbor náčelníků a můj personál mě neustále o vývoji informovali.“

Mezitím v Kyjevě.

„Někdy během prvního dne si nás k sobě prezident zavolal a řekl nám, že v hlavním městě zůstává. Řekl nám, ať se rozhodneme, zda zůstaneme s ním, nebo odejdeme. Podle něj jsme měli čas jen pár hodin, protože další den už to nemuselo být možné… Zavolal jsem své manželce. Ta mi řekla, že radši dětem řekne, že jejich otec byl hrdina, než aby jim opakovala, že jejich otec byl dezertér.“

„V krytu jsme neměli žádnou elektřinu. K práci jsme používali baterky.“

„Připravovali jsme se na městský boj v ulicích Kyjeva. Do oken na radnici jsme vložili pytle s pískem a vyráběli molotovovy koktejly.“

„Měl jsem s prezident Zelenským dlouhý rozhovor. Sdělil jsem mu svou vizi budoucího vývoje. Zeptal se mě, jestli si myslím, že Ukrajina opravdu vyhraje. Odpověděl jsem mu, že neexistuje jiná šance.“

Brzo ráno amerického východního času probíhalo jednání prezidenta Bidena a čelních představitelů jeho administrativy. Šlo o druhý den války na Ukrajině.

„Vše probíhalo tak, jak jsem předpovídali. Snažili jsme se dále zjistit, jak jsou na tom Ukrajinci z hlediska vedení. Chtěli jsme vědět, jestli jsou ve vedení pořád stejní lidé.“

„Sledovali jsme houževnatý odpor Ukrajinců a úspěchy, které následovaly. Ruský postup zpomalil, či se úplně zastavil. Tyto skutečnosti nás více či méně překvapily.“