Jak srazit diktátora z trůnu? Recept není, ví už opozice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jmenný seznam, přísná bezpečnostní kontrola, zákaz jídla, pití i nebezpečných předmětů. A v úterý odpoledne i evakuace kvůli falešné bombové výhrůžce, která se týkala i řady litevských státních institucí. Tak ve Vilniusu vypadala opatření chránící konferenci běloruské opozice „Nové Bělorusko“.

Opozičníci, disidenti a řada prodemokratických iniciativ a organizací společně hledali nové cesty, jak skoncovat s režimem Alexandra Lukašenka.

Lukašenko je v Bělorusku u moci už 28 let. Diktátora nesmetla ani bezprecedentní vlna demonstrací, která se začala valit přesně před dvěma lety.

Protesty po zfalšovaných prezidentských volbách potlačil střílením do lidí, zatýkáním, mučením a politickými procesy. Represe proti občanské společnosti nekončí ani dva roky poté.

Jejich nová vlna začala s běloruským partyzánským odporem proti ruské invazi na Ukrajinu. Lidskoprávní organizace Vjasna uvádí, že je v zemi teď aktuálně 1 262 politických vězňů. Podle iniciativy Dissidentby jsou počty ještě o stovky vyšší.

Režim také vězní na 30 novinářů. Naposledy minulý týden soud poslal na pět let do vězení novinářku státní Polské televize Irynu Slaunikavovou.

Desetitisíce lidí z Běloruska po porážce revoluce emigrovaly. Řada Bělorusů našla útočiště v Polsku a také v Litvě, kde se také zmíněná opoziční konference konala.

Do exilu se musela uchýlit i Lukašenkova hlavní protikandidátka Svjatlana Cichanouská, kolem níž se běloruská opozice předloni sjednotila – byť šlo o „náhradní“ kandidátku, která převzala otěže po svém uvězněném manželovi.

Na konferenci vyzvala Cichanouská nejprve ke spojení sil a vytvoření společného orgánu řídícího opozici. Sama uvedla, že se cítí jako „národní vůdce“.

„Musíme udělat vše pro to, abychom zemi vyvedli z mezinárodní izolace, dosáhli stažení ruských jednotek a zbavili se naprosté závislosti na Rusku. To se totiž stalo hlavní oporou režimu a hrozbou pro suverenitu naší země,“ řekla v pondělí Cichanouská.

Na začátku konference představila i šest aktuálních priorit.

Druhý den pak Cichanouská oznámila, že na základě vilniuské diskuse vytváří „přechodný kabinet“. Do něj jmenovala čtyři členy na dobu půl roku. Následně má další ministry schválit opoziční koordinační rada.

Členy mají být mimo jiné bývalý diplomat Pavel Latuško z Národního protikrizového řízení, jenž má mít v gesci demokratickou tranzici, nebo Aliaksandr Azarau, prezident běloruské organizace ByPol, kterou tvoří bývalí příslušníci silových složek.

Právě Latuško i Azarau k vytvoření kabinetu na konferenci vyzývali. Latuško navrhoval pro Cichanouskou pozici „první mezi rovnými“ a právo veta, které by nově ustanovený opoziční orgán mohl přehlasovat dvoutřetinovou většinou.

Prioritou by mělo být podle Latuška získání mezinárodní podpory pro vládu, „izolování a demoralizování“ Lukašenkova režimu a podpora národně osvobozeneckému hnutí.

Podle Azaraua, který má mít na starost obnovení vlády práva, by měl exilový kabinet legitimizovat „akci Pěramoha“, spočívající v sabotážích režimu.

Obranu a národní bezpečnost má mít v exilové vládě Cichanouské na starost Valerij Sachaščik. Ten v úterý ujistil, že udělá vše pro to, aby se Bělorusko nedostalo do občanské války. „Jakýkoli občanský konflikt v kterékoli zemi světa, a ještě více ve své vlasti, považuji za tragédii. Udělám vše pro to, aby k němu nedošlo,“ cituje opozičníka Euradio.

Během debaty na konferenci zazněly i další návrhy – například scénář vývoje počítající s výhrou Ukrajiny ve válce proti Rusku.

Ukrajina by pak měla právo na Bělorusko zaútočit vzhledem k jeho podílu na agresi, řekl podle serveru Zerkalo Vadim Prokopjev, zástupce „pluku Pahoňa“, který bojuje v řadách cizinecké legie ukrajinské armády proti ruské invazi.

Podle Prokopjeva by pak bylo možná dobýt Minsk během jednoho až tří dní, navíc v čele s běloruskými bojovníky, kteří by vytvořili Národní osvobozeneckou armádu.

Kromě nové taktiky a nápadů si opozice během konference vyříkala i interní spory, které v poslední době probublávaly na povrch. Cichanouská, jež je v zahraniční uznávanou a zdaleka nejviditelnější zástupkyní opozice, totiž čelila v poslední době kritice.

Veřejně se do ní pustil Valerij Cepkalo, který se v roce 2020 chtěl ucházet u funkci prezidenta, ale podle volební komise nedodal ke kandidatuře dostatečný počet hlasů. Jeho manželka Veranika se pak stala součástí volebního štábu Cichanouské. (Poslední členkou ženského tria, jež se odvážně postavilo Lukašenkovi, byla nyní vězněná Maryja Kalesnikavová.)

Cepkalo, který v současnosti žije v Lotyšsku, v nedávném rozhovoru pro server Zerkalo zkritizoval Cichanouskou za údajné plýtvání finančními prostředky. Podotkl také, že se běloruská opozice po roce 2020 nikdy nesjednotila.

Kritiku si Cichanouská vyslechla i na vilniuské konferenci. Ostatně – samotná akce začala podle televize Belsat otázkou: Možná jsme neudělali vše, co se očekávalo?

Za ostrými slovy na adresu Cichanouské stála Cepkalova manželka Veranika. Nezávislá média podle ní straní jen jedné politické linii.

Cichanouská i její tým se bránily. Připomněly, že během dvou let dosáhly například toho, že Lukašenka za vítěze voleb neuznalo na 55 států.

Podle běloruského politologa Aljaksandra Klaskouského euforie z roku 2020 vyhasla. Krizi v táboře Lukašenkových odpůrců lze podle Klaskouského vysvětlil nenaplněnými osobními ambicemi i bojem o finance.

Cichanouské se podle politologa vyčítá mimo jiné to, že si monopolizovala kontakty se Západem, nereflektuje hlasy dalších odpůrců režimu, je nerozhodná a není přirozeným lídrem.

Klaskouski k dnešní situaci v Bělorusku podotýká, že v zemi teď probíhá kontrarevoluce. Lidé jsou zastrašováni, což ovlivní ochotu připojit se k podzemnímu odporu. „Dnes, bez ohledu na to, jaké nové opoziční struktury se vymyslí, nelze čekat žádné zázraky,“ uzavírá v komentáři pro Belsat.