Článek
Válka ovlivnila téměř každý aspekt běžného života na Ukrajině. Stala se například také důležitým faktorem pro mladé Ukrajince při výběru dalšího vzdělání. Mladí lidé ve věku mezi 16 až 18 lety aktuálně řeší, zda studovat v zahraničí, což ovšem znamená opustit rodinu, nebo zůstat v zemi, leč čelit nástrahám války.
Například na prestižní Kyjevsko-mohyljanské akademii, jedné z nejstarších univerzit ve východní Evropě, vznikla skupina dobrovolníků z řad studentů, která pomáhá novým uchazečům s přihláškami a s adaptací na studium ve válečné době.
Někteří z čerstvých studentů podle Anny, jež je součástí dobrovolnické organizace, nikdy nenavštívili univerzitu osobně a učili se pouze z domova. „Tito studenti byli přijati během pandemie, poté začala válka, takže se jejich pobyt doma prodloužil. Je to smutné,“ řekla Anna pro BBC.
Následující školní rok začne s prezenční výukou, což podle starších studentů, jako je Anna, vyvolává další otázky ohledně průběhu studia nových uchazečů. Běžným dotazem je například, zda má škola dostatek protiraketových úkrytů. Tato podmínka je v současné době jednou z nejdůležitějších při výběru dalšího studia.
Počet krytů není jediným „válečným faktorem“, který mladé Ukrajince při výběru ovlivňuje. Vládní opatření zakazují mužům mezi 18 až 60 lety opustit zemi. K odcestování ze země je zapotřebí získat speciální vládní povolení.
V praxi to znamená, že mladí muži, kteří se rozhodnou studovat na Ukrajině, nesmí do konce války odejít ze země. Prozatím se jich však netýká odvod do armády. Jako studenti mají výjimku, nicméně bude-li potřeba zmobilizovat více vojáků, je možné, že se na frontu dostanou.
Chlapci se tedy musí rozhodnout, zda upřednostní studium v zahraničí před dovršením 18. narozenin. To se netýká dívek a ty tak mají při výběru volnější ruku. Tato situace v zemi vytváří bezprecedentní genderové rozdíly.
Mladá Ukrajinka Liza před válkou utekla do Německa. Rozhodla se nastoupit na univerzitu v německé Kostnici. Ze svého ročníku na Ukrajině, který čítal 32 studentů, se pro studium v zahraničí rozhodla téměř polovina jejích spolužáků, nehledě na to, jestli šlo o chlapce nebo dívky.
Chlapci z jejího ročníku, kteří v domovině zůstali, podle ní respektují nastolená pravidla. „Nevede se o tom debata. Chlapci nikoho neobviňují a chápou, že se tato nařízení musí dodržovat,“ řekla Liza.
Pro 17letého Mišu bylo na rozdíl od Lizy obtížnější se rozhodnout, kde ve vzdělání pokračovat. „V Evropě je více příležitostí,“ řekl. Důležitým faktorem pro něj jako mladého člověka byl i pestřejší noční život v evropských městech. Chtěl by se životem bavit a věděl, že jediné, co ho v Kyjevě čeká, jsou večery strávené doma kvůli zákazu vycházení.
Přesto se nakonec rozhodl setrvat v ukrajinském hlavním městě. „Rodiče mě přesvědčovali, ať odjedu, protože jinak můžu být odveden do armády, anebo mě zabije raketa. Já se ale nebojím. Možná jsem udělal chybu, ale nezajímá mě to, je to můj život,“ dodal.
Zůstat se rozhodl i proto, že chce pomoci po válce postavit svou vlast zpět na nohy. „Jsem optimistický ohledně osudu Ukrajiny. Lidé jako já a moji přátelé můžeme z Ukrajiny udělat skvělé místo pro život,“ prozradil.
Podobně se rozhodl také 17letý Stefan. Na rozdíl od Miši se přihlásil na vysokou školu v sousedním Polsku. Nicméně Ukrajinu neopustil a studuje dálkově s tím, že se přihlásil na dodatečné kurzy na ukrajinských vysokých školách. „Rodiče chtěli, abych odešel do Polska. Já jsem chtěl zůstat na Ukrajině,“ oznámil BBC.
Cestování pro něj bylo před válkou důležitou součástí života. Procestoval Evropu, navštívil Spojené státy a část Asie. To, že mu válka znemožnila nadále cestovat, mu nevadí, až však skončí, plánuje ve své zálibě pokračovat.
Chtěl by navštívit všechny země, které Ukrajině při obraně vlastní země pomáhají. Hodlá vytvořit projekt „Poděkování zemím“, jímž by poděkoval spojencům.
Kdy – a zda vůbec – se k tomu dostane, je ovšem vzhledem k vlekoucímu se konfliktu nejisté.
