Článek
Abcházie kdysi platila za hlavní prázdninovou destinaci sovětské elity. Válka v roce 2008, útěk Gruzínců a okupace ruskými silami ale oblast zásadně proměnily. Z ruského turistického ruchu žije nadále, vláda zůstává ekonomicky závislá na Moskvě, ale velká část tamních obyvatel má jiné postoje.
Projevilo se to v posledních týdnech při rozsáhlých protestech, během nichž demonstranti obsadili budovu parlamentu i sídlo prezidenta. Vyjadřovali se proti návrhu, který by umožnil ruským občanům a firmám kupovat v Abcházii pozemky a nemovitosti.
Připomeňme, že většina mezinárodního společenství stále považuje Abcházii za region Gruzie. Rusko a někteří jeho spojenci ale po zmíněné válce uznali její nezávislost.
Proč návrh zákona tolik vadí?
Demonstrující Abchazové se obávají, že příliv ruských investorů na trh s bydlením naruší „demografickou rovnováhu“ regionu a místní tak ztratí kontrolu nad svým malým regionem. Právě vysoká četnost dalších etnik se stala v minulosti jádrem krvavých sporů.
Konflikt s Gruzií v 90. letech se rozhořel kvůli tomu, že Abchazové tvořili pouhých 17 procent populace autonomní republiky. Snaha o udržení etnické rovnováhy je tak pro místní zásadní.
Abchazové
- Jazykově patří do skupiny severozápadokavkazských jazyků, a nejsou tak přímo spřízněni s žádným velkým národem, nejblíž jim jsou Abázové, Adygejci, Kabarďané a Čerkesové.
- Přes 120 tisíc Abchazů žije v gruzínském separatistickém regionu Abcházie, velká diaspora je v Turecku, další větší skupiny žijí v Rusku, na Ukrajině, ale i v zemích Blízkého východu.
- Po staletí obývali region, kde se střetávaly zájmy Ruska a osmanské říše, na počátku 19. století se jejich domovina spolu s Gruzií stala součástí Ruska.
- Po bolševické revoluci se Abchazská republika stala jednou ze svazových republik SSSR, v roce 1931 byla „ponížena“ na autonomní republiku v rámci Gruzínské SSR.
- Rozpad SSSR vyvolal krvavý konflikt s Gruzínci, Abcházie se s pomocí Ruska od Gruzie fakticky odtrhla.
„Tento zákon by kromě jiného mohl vést k tomu, že by místo gruzínského etnika přišel příliv ruského etnika do Abcházie. Abchazové pořád tvoří jen asi 50 procent obyvatel, stále zde žijí i Arméni a jiné menšiny. Posledních 150 roků se snažili o to, aby nebyli menšinou ve svém regionu a tento zákon představoval hrozbu, že je teď v podstatě kolonizují Rusové,“ popsal pro Seznam Zprávy Tomáš Baranec, šéf kavkazského programu nezávislé slovenské poradenské firmy Strategic Analysis.
Protesty v Abcházii začaly minulý týden, když se separatistický parlament chystal schválit novou investiční smlouvu s Ruskem. Dohoda předpokládala, že společnosti z Ruska se budou moci zapojit do investičních projektů v Abcházii.
To by ale mohlo ohrozit podniky Abchazů a oblast by se stala ještě více závislá na Rusku. Také s těmito argumenty demonstranti vtrhli do budovy parlamentu, došlo ke střetům mezi opozičníky a policií a asi 15 lidí bylo zraněno.
Abchazské úřady mezitím slíbily návrh z parlamentu stáhnout. Uprostřed protestů pak prezident regionu Aslan Bžanija souhlasil se svou rezignací, a v oblasti se tak budou konat nové volby.
Co revoluce přinese ve vztahu k Rusku?
Bžanija vysvětlil své rozhodnutí „zájmem v zachování stability a ústavního pořádku v zemi“. Otázka ale je, jak takového stavu dosáhnout a zda bude udržitelný. Protesty, které vedou ke svržení lídrů, nejsou pro Abcházii ničím novým. Za poslední léta tak skončili hned dva lídři.
Nyní se ukazuje, že ani současná vláda není odolnější. Stabilnější než jednotlivé politické síly jsou požadavky Moskvy směřující na abchazskou vládu. Změna ve vedení oblasti tak nemusí přinést očekávaný efekt.
Není vyloučeno, že nová vláda se pokusí stejný proruský návrh prosadit, jakmile se situace uklidní.
„Všechna mocenská centra jsou orientovaná prorusky, budou nucena a budou i chtít dělat proruskou politiku. Řada abchazských analytiků má takový cynický postoj, že to druhé mocenské centrum organizovalo protesty ne proto, že by bylo proti tomu zákonu, ale proto, že ono samo chce tento zákon přijmout a vydělat na tom peníze s ruskými oligarchy,“ říká Baranec.
Stejně jako dříve se čeká, že Rusko promlouvá i do výběru nového vůdce regionu. Když se moci chopil končící Bžanija, byl u toho ruský prezidentský poradce Vladislav Surkov. Nyní je nejpravděpodobnějším kandidátem na „vyjednavače“ tajemník ruské Bezpečnostní rady Rašid Nurgalijev, který dohlíží na vztahy mezi Moskvou a Suchumi, jak přiblížilo ruské nezávislé médium RTVI.
Jaké má nyní Abcházie vztahy s Ruskem?
Abcházie je dlouhodobě finančně i vojensky závislá na pomoci Ruska. Ostatně jde také o jedinou velmoc, která uznává její nezávislost. Fakticky autonomní oblast spadá pod kontrolu Moskvy od rusko-gruzínské války v roce 2008. Posléze se svým hospodářstvím a ekonomikou napojila na ruský režim i rubl, ruština tam platí za oficiální jazyk.
Pro Rusko je oblast důležitá kvůli strategickému přístupu k moři, ale zároveň je mnohem méně poddajná než Jižní Osetie, další gruzínský separatistický region. Její představitelé se kromě Gruzie snaží udržovat jakousi nezávislost i na Rusku.
Rusko-gruzínská válka
- Ruská vojska vstoupila v noci ze 7. na 8. srpna 2008 do Jižní Osetie, v té době autonomní oblasti Gruzie. V oblasti předtím Tbilisi zahájilo armádní operaci s cílem obnovit tam svoji kontrolu.
- Rusové se postavili na stranu místních separatistů, čímž začala válka. Ta skončila prakticky po pěti dnech, vyžádala si ale stovky obětí, převážně mezi civilisty.
- Po podepsání příměří Rusko uznalo nezávislost Jižní Osetie a dalšího regionu u svých hranic – Abcházie. Drtivá většina světa ale jeho příkladu nenásledovala. Tyto dva regiony představují asi pětinu gruzínského území.
- Abcházie je větší a rozmanitější, žije v ní pravděpodobně čtvrt milionu lidí – i když je to také polovina toho, co měla v roce 1989, kdy v ní žilo velké množství gruzínského obyvatelstva.
- Pro Rusko je důležitější a zároveň méně poddajná. Přestože je Abcházie závislá na Rusku, pokud jde o bezpečnost a zhruba dvě třetiny jejího rozpočtu, její představitelé se dál snaží udržovat nezávislost jak na Gruzii, tak na Rusku.
Mapa Gruzie.
Poukazuje na to právě i demonstranty odmítnutý návrh o pravidlech nákupu nemovitostí pro Rusy, který je přísnější než například v Lotyšsku nebo Polsku. Vláda už dříve i rétoricky poukázala na hranice přátelství s Moskvou, když oznámila, že v regionu „neexistují žádné politické subjekty“, které by usilovaly o integraci s Ruskem.
Moskva měla dokonce kvůli nenaplňování vzájemných závazků a proruských reforem pozastavit finanční pomoc separatistické republice, jak na podzim informoval její ministr zahraničí.
Separatistické území by bez pomoci Moskvy i přílivu ruských turistů mělo zásadní problémy. Abcházie se stala oblíbeným cílem cest Rusů, jejichž možnosti dovolené u moře se po invazi Kremlu na Ukrajinu omezily.
Ruští občané nepotřebují ke vstupu do regionu mezinárodní cestovní doklady a mohou překročit hranici po předložení domácího průkazu totožnosti.
Jak může Kreml zasáhnout?
Nis nenasvědčuje tomu, že by se Rusko chystalo nějak víc zasahovat. Snahy Moskvy mohou směřovat k tomu, aby si podmanila i novou vládu a přes ni prosadila legislativu, která pro ni bude přínosná. Rusko nemá zájem na tom udělat z Bžaniji národního hrdinu a vrátit ho do prezidentského úřadu, jak někteří navrhují.
Nepokoje v Suchumi přese všechno přiměly ruské ministerstvo zahraničí, aby doporučilo svým občanům vyhnout se cestám do Abcházie. Kreml také protesty zkritizoval.
„Abchazské opoziční síly… nepovažovaly za možné řešit neshody s legitimní vládou země prostřednictvím civilizovaného dialogu. Je zřejmé, že podobné situace vůbec nepřispívají k přilákání zahraničních investic, které jsou důležité pro socioekonomický rozvoj republiky,“ uvedla v pátek mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová.
Dlouhodobé vztahy
Jak reaguje Gruzie?
Gruzie nezávislost Abcházie a Jižní Osetie nikdy nepřijala a nadále je považuje za své území, které Rusové okupují.
Tbilisi tak zaujalo vůči současné krizi v Abcházii svůj standardní postoj. „V diplomatické rovině se Gruzie vyjadřuje tak, že je Abcházie separatistický region, v tom není žádný rozdíl oproti těm předchozím vyjádřením,“ všímá si Baranec.
Pro Gruzii nebyly protesty zásadní téma. „Už jen proto, že Gruzie si prochází svou fází protestů kvůli parlamentním volbám. Sledují to tedy s určitou zvědavostí, ale téma číslo jedna to není. A nemá to na Gruzii momentálně žádný vliv,“ přiblížil analytik.
Gruzie napjatě očekává první schůzi nového parlamentu po sporných volbách, která se bude konat bez opozičních poslanců – ti se dohodli, že nebudou mandáty vůbec přijímat, a svolání parlamentu považují za nelegitimní.
Teoreticky to vládnoucí straně nebrání v tom, aby sama jmenovala novou vládu a vedla zemi. Mezitím se nicméně v ulicích dále konají rozsáhlé protesty, které podporuje i prezidentka Salome Zurabišviliová.
Bouřlivé období pro Gruzii
Po začátku války na Ukrajině přijala Gruzie překvapivě neutrální postoj, a to navzdory značné podpoře, kterou napadená země mezi Gruzínci dostala. S podobným typem agrese ze strany Ruska má totiž kavkazský stát vlastní zkušenosti.
Na jaře minulého roku přišla vládní strana Gruzínský sen s návrhem zákona o zahraničních agentech, který je podle kritiků inspirován putinovskou legislativou. Po rozsáhlých protestech vláda návrh stáhla.
Jen o rok později se podobná legislativa opět vrátila do parlamentu. Tentokrát s jasným odhodláním Gruzínského snu ji prosadit. Přestože se v metropoli konaly obdobné protesty jako předcházející rok, zákon parlamentem prošel. To vyvolalo kritiku ze strany západních států a zejména EU, která v reakci na to pozastavila jednání o přistoupení Gruzie do bloku.
