Jak lže Lukašenko. Diktátor se ztratil ve výrocích o válce proti Ukrajině

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Jakoukoli válku kategoricky považujeme za nepřijatelnou. Udělali jsme a dál děláme všechno pro to, aby válka nebyla. Právě díky mé maličkosti začala jednání mezi Ruskem a Ukrajinou,“ řekl běloruský diktátor Alexandr Lukašenko v aktuálním rozhovoru pro agenturu AP.

„Ale proč Ukrajina, na jejímž území de facto válka probíhá, máme tam vojenskou operaci, umírají lidé – proč Ukrajina na těchto jednáních nemá zájem?“ dodal.

Podle Lukašenka, jenž pokračuje v tvrdých represích proti běloruským disidentům a občanské společnosti, v Kyjevě nevládne prezident Volodymyr Zelenskyj, ale západní země.

Ve středu ráno Bělorusko překvapilo Evropu zprávou, že jeho ozbrojené síly zahájily neplánované rozsáhlé cvičení. Jeho cílem je podle běloruského ministerstva obrany prověření bojové připravenosti.

Ve čtvrtek k tomu Lukašenko dodal, že „Západ může klidně spát“. „Nikoho neohrožujeme a nebudeme to dělat ani v budoucnu. Ani nemůžeme – víme, kdo jsou naši protivníci, takže vyvolat nějaký konflikt, nějakou válku na Západě naprosto není v zájmu běloruského státu,“ tvrdí.

Už v únoru ovšem Rusko s Běloruskem využily falešné vojenské cvičení „Západ 2022“ k mohutným přesunům a soustředění invazních jednotek u hranic s Ukrajinou.

Z běloruského území pak 24. února vtrhla ruská vojska na sever Ukrajiny a vytáhla na Kyjev. I když běloruské jednotky se invaze přímo neúčastní, z jejich základen startovaly bombardéry, stíhačky a rakety mířící na cíle po celé Ukrajině.

V týdnech a měsících před invazí Lukašenko prohlašoval, že Bělorusko nebude stát stranou, pokud „Ukrajina začne válku“. „Oni to dokonale vědí: pokud znovu začnou válku v Donbase nebo někde na hranici s Ruskem, Bělorusko nebude stát stranou. A je jasné, na čí stranu se postavíme,“ řekl na konci loňského listopadu.

V následujících týdnech diktátor zdůrazňoval roli armády a mimo jiné prohlásil, že udělá všechno, aby „byla Ukrajina naše“. Během projevu k parlamentu z 28. ledna použil slovo „válka“ šestatřicetkrát.

„Bude válka, nebo nebude? Ano, bude,“ prohlásil běloruský diktátor. Válku ale podmínil dvěma okolnostmi: bezprostřední agresí proti Bělorusku nebo Rusku.

Nic z toho nenastalo, ale válka stejně vypukla. A nakonec se nenaplnila ani další Lukašenkova veřejná předpověď, že bude konflikt trvat tři až čtyři dny. „Na Ukrajině nebude nikdo, kdo by proti nám mohl bojovat,“ myslel si.

Když invaze skutečně začala, Lukašenko s inspekcí vojsk přestal, svlékl si uniformu a po neúspěchu „rychlé akce“ změnil rétoriku. „V žádném případě se nemůžeme nechat zatáhnout do těch s****k na jedné straně a stát se zrádci na té druhé – musíme se vyhnout přímému angažmá běloruské armády v agresi proti Ukrajině, ale zároveň se nestát v Putinových očích zrádcem,“ lavíroval podle Belsatu diktátor.

Lukašenko v té chvíli začal současně šířit tři různé postoje, které si ovšem vzájemně odporovaly.

Ten první prezentoval Bělorusko jako platformu pro vyjednávání mezi Kyjevem a Moskvou. S návrhem, aby se jednalo v Minsku, přišel diktátor už v první den invaze. Zároveň dodal, že Ukrajina musí přijmout ruské podmínky, aby se situace nezhoršila.

Už v prvních dnech svá slova korigoval: z aktivního prostředníka měl být jen „technickým zprostředkovatelem“. Několik schůzek ukrajinských a ruských vyjednavačů se pak skutečně v Bělorusku u řeky Pripjať konalo.

Statut prostředníka ale Lukašenko nezískal. Ukrajinci mu neodpustili, že z Běloruska na Ukrajinu létaly rakety.

Ve druhém Lukašenkově postoji se odráží snaha ospravedlnit si svůj podíl na agresi vůči Ukrajině a podpořit Putinovu propagandu. Zřejmě nechtěně se pak kvůli tomu stal diktátor terčem internetových vtipů.

„Za chvíli vám ukážu, kudy měl vést útok na Bělorusko,“ prohlásil na schůzce se svým ruským protějškem Vladimírem Putinem. „Přivezl jsem mapu,“ tvrdil s tím, že Ukrajina plánovala útok na ruské a běloruské jednotky na manévrech. „Takže my jsme tu válku nezačali, máme čisté svědomí,“ dodal diktátor.

Lukašenko pak tvrdil, že Ukrajinci vystřelili na Bělorusko několik raket, které běloruské síly sestřelily. Žádné důkazy ale nikdy nepředložil.

Třetí Lukašenkova verze spočívá v jeho stížnostech na to, že „Západ dává Bělorusko do jednoho pytle s Ruskem“. I když sám přiznal, že z Běloruska startovaly rakety cílící na Ukrajinu, zároveň tvrdil, že běloruské území se k válečným akcím nevyužívá.

Tato Lukašenkova verze byla výraznější s dalšími neúspěchy ruské invaze a západními sankcemi, které se týkají právě i jeho režimu. Diktátor se dokonce veřejně hněval, že „Západ udělal z Běloruska bez důkazů komplice agresora“. Navrhnul v té souvislosti, že by se mělo Bělorusko účastnit mírových jednání jako třetí strana.

Názorové kotrmelce, které Lukašenko poslední měsíce předvádí, nejsou ničím novým. Podobně nekonzistentní je ve vztahu k Ukrajině od ruské agrese na Krymu a na Donbase v roce 2014.

Když Rusko začalo okupovat Krym, Lukašenko jeho agresi ospravedlňoval a Kyjevu vzkázal, že má jednat přímo se zástupci samozvaných donbaských „republik“.

Putinovi ale diktátor k anexi Krymu nepoblahopřál, vyloučil, že by Minsk donbaské útvary uznal a podpořil územní celistvost Ukrajiny.

O rok později už se Lukašenko snažil svou zemi prezentovat jako garanta stability v regionu a v Minsku došlo k uzavření tzv. minských dohod. Kyjev už podle něj neměl jednat s Doněckem a Luhanskem, ale s Moskvou.

V roce 2017 Bělorusko navrhlo, že do Donbasu pošle své vojáky jakožto „mírové jednotky“.

Vztahy Kyjeva a Minsku se proměnily po krvavém běloruském létě 2020, kdy Lukašenko potlačil protirežimní protesty střelbou do lidí, hromadným zatýkáním a mučením demonstrantů.

Míru Lukašenkova pragmatismu i cynismu demonstruje i jeho nedávné blahopřání k narozeninám generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi. „Běloruská republika zůstává oddána cílům OSN a prokazuje odhodlání v nejdůležitějších otázkách zajištění míru a bezpečnosti,“ tvrdí diktátor.

„Minsk přikládá zvláštní význam spolupráci s OSN a členskými zeměmi na základě vzájemného respektu a důvěry při zachování zásad suverenity a nezasahování do vnitřních záležitostí,“ dodal bez uzardění autoritář.

Běloruská opozice, jejíž podstatnou část Lukašenko donutil k emigraci nebo ji uvěznil, podíl země na válce proti Ukrajině odsuzuje.

Zdecimovanou běloruskou občanskou společnost, kterou Lukašenko od protestů v roce 2020 tvrdě potlačuje a pronásleduje, bezprostředně po ruské invazi vyzvala k protestům exilová prezidentka Svjatlana Cichanouská.

Vojenskou logistiku během března narušila skupina „kyberpartyzánů“ (Kiberpartyzany), což jsou hackeři a IT specialisté donucení k emigraci. Formou hackerských útoků napadají a vyřazují z provozu železniční dopravu, a tím pádem komplikují přesun vojsk po Bělorusku.

Na ukrajinské straně také od začátku války bojuje řada běloruských dobrovolníků.

Běloruská opozice upozorňuje, že obětí války na Ukrajině je i samo Bělorusko a Bělorusové, kteří válku nepodporují. Podle disidentů je země de facto okupována Ruskem od té doby, co Putin na přelomu ledna a února přesunul do Běloruska na 30 tisíc vojáků, stíhačky Su-35 a raketové systémy S-400.

Lidskoprávní organizace Viasna ve čtvrtek informovala, že za nápis „Ne válce“ padl v Minsku tříměsíční trest vězení. Trest dostal Bělorus Ivan Karabelnikau, který protiválečným nápisem na plotě vyjádřil svůj politický postoj. Podle soudu šlo o vandalismus, který „výrazně snížil estetické vlastnosti betonového plotu“.