Jak deset let okupace změnilo Krym. A bude ještě někdy patřit Ukrajině?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před ruským vpádem na Ukrajinu v roce 2022 jakoby svět na Krym trochu zapomněl. Byla to tehdy nutná oběť za uchování alespoň částečného míru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Západ dal jasně najevo, že kvůli Krymu válčit nebude. A Ukrajina na to neměla síly. A tak se poloostrov proměnil v ruskou gubernii.

Už je to deset let. Ukrajinské děti, kterým je dnes čtrnáct patnáct let, nemají prakticky žádné vzpomínky na „ukrajinský Krym“. Nepoznaly žádnou jinou školu než tu ruskou - s ruským výkladem dějin, s ruskou propagandou. Chystají se na střední školu a za pár let budou volit Putina. Vyrůstá nová generace ruských občanů Krymu.

A mnozí rodiče těch dětí se bojí cokoli říci. Známe to z vlastních dějin. Udavači a tajní policisté jsou všudypřítomní. A společnost prostupuje ochromující pocit, že je to „na věčné časy“. A mnohým nová situace vyhovuje. Už před anexí tvořili většinu obyvatel Krymu etničtí Rusové. A část z nich si přála být pod ruskou „ochranou“.

Až do začátku války jakoby osud Krymu nikoho nezajímal. Nyní je poloostrov opět v centru politických a vojenských úvah. Má Ukrajina šanci poloostrov dobýt? Bude ještě někdy Krym znovu ukrajinský?

Nebo se jeho ponechání Rusku stane jedním z ústupků Putinovi, až začne vyjednávání o konci války?

„Změřit, jakou úroveň podpory ruské úřady na Krymu skutečně mají, je těžké vzhledem k totálnímu potlačení jakého opozice… a nedostatku jakýchkoli nezávislých údajů z průzkumů veřejného mínění,“ píše v reportáži o Krymu v době přípravy aktuálních prezidentských voleb britský The Guardian.

Podle něj dnes na poloostrově žije mnoho otevřených příznivců spojení s Ruskem, hodně tichých zastánců Ukrajiny a také lidé, kteří prostě chtějí žít svoje životy a pokud možno se neplést do politiky.

Reportéři mluvili například s majitelkou malého hotelu Natalijí. V referendu v roce 2014 nehlasovala, ale ruská anexe jí nevadila. Pro podnikání to bylo dokonce dobré - na Krym začaly znovu proudit davy ruských turistů. „Nezajímá mě politika. Vše, co chci, je klidné nebe nad mou hlavou. Měli jsme ho osm let. Teď jen chci, aby to všechno skončilo,“ řekla Natalija v rozhovoru pro The Guardian.

Bolestné rozdělení Krymu ilustruje příběh 32letého Alexandra. Žije na Krymu celý život, někteří členové jeho rodiny a přátelé ale odešli do Kyjeva. „Jsme stále v kontaktu,“ říká. „Oni chápou moji volbu a já chápu tu jejich.“

V posledních dvou letech jsou kontakt a vzájemné porozumění komplikovanější. „Zavoláte svým přátelům a oni se schovávají v krytech před bombami,“ dodává Alexander. „Není to vůbec příjemné.“

Podobně jako Natalija vnímá Alexander anexi jako ekonomický přínos. Zlepšila se infrastruktura, lepší je šance najít dobré zaměstnání.

Je pravda, že Rusko na Krymu investovalo ve velkém. Především dvě ikonické stavby měly obyvatelům Krymu ukázat, jak mocné je Rusko. A nakolik je pro poloostrov dobře, že se stal jeho součástí. Kerčský most spojil ruskou pevninu s Krymem, je přes 19 kilometrů dlouhý a jeho stavba stála 3,7 miliardy dolarů. A na most navázala dálnice Tavrida, která propojuje nejdůležitější krymská města, je dlouhá přes 250 kilometrů.

Jen s bombastickou propagandou ale okupanti nepracují. Spoléhají i na zastrašování, tresty a rusifikaci.

Podle listu The Kyiv Independent se od roku 2014 na Krym přistěhovalo 800 tisíc Rusů. Stát je láká výhodnými podmínkami – nabídkou práce, zvýhodněnými hypotékami nebo možností získat domy zkonfiskované Ukrajincům, kteří Krym opustili. Těch bylo přibližně 100 tisíc - někteří před okupací utekli na Ukrajinu, někteří byli násilně deportováni do Ruska. A jiní byli mobilizováni a odvedeni do ruské armády.

Zvlášť silnou perzekuci zažívají krymští Tataři, tradičně silně prozápadně a protirusky orientovaní. Okolo tří set jich skončilo ve vězení, často po smyšlených obviněních z terorismu. Podle svědectví aktivistů pro The Kyiv Independent jsou krymští Tataři posíláni do vězení tisíce kilometrů vzdálených od Krymu, je jim odpírána lékařská péče, nesmějí komunikovat s rodinou ani právníkem, často končí na samotce.

Od začátku války je Krym na druhém místě za Moskvou, pokud jde o obvinění z „diskreditace ruské armády“. Ruskem dosazený krymský premiér Sergej Aksjonov říká: „Lidé, kteří skandují protiruská hesla, zpívají protiruské písně a nacionalistické hymny, budou potrestáni podle trestního zákoníku. Jsou to zrádci.“

A je tu také Směrš. Krymský účet na síti Telegram, jehož název připomíná speciální jednotku ruské kontrarozvědky zaměřenou na odhalování zrádců v Rudé armádě. Jmenovala se „Směrť špionam“. Účet lidem nabízí možnost udat své známé a sousedy za protiruské chování. Následně pak přináší i videa z policejních razií v bytech „zrádců“, případně i jejich omluvy.

Směrš je sofistikovaný účet. Tento týden zveřejnil omluvu ženy, která pod pseudonymem zveřejnila ukrajinskou odbojovou píseň. Směrš omluvu doprovodil komentářem: „Pokud si někdo myslí, že může na internetu použít jiné jméno, aby si stěžoval, a nic se nestane, tak se mýlí.“

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že „na Krymu válka začala, a na Krymu také skončí“. Mnohokrát opakoval, že Ukrajina se nevzdá žádného ze svých okupovaných území. A že nezačne vyjednávat o ukončení války, dokud se ruská vojska nestáhnou z Ukrajiny. V posledních měsících ale znovu zesilují diskuze na téma, zda je v silách Ukrajiny dobýt Krym? A jestli už není na čase začít vyjednávat minimálně o příměří, i za cenu územních ústupků.

Ty otázky se začaly objevovat už krátce po začátku války. Tak například v květnu 2022 list The New York Times kritizoval amerického prezidenta Joea Bidena, že nepřináší odpovědi na základní otázky: Jak má vypadat ukrajinské vítězství? Podle listu „rozhodné vojenské vítězství, které Ukrajině umožní získat všechna území ztracená v roce 2014, není realistickým cílem“.

Je realistickým cílem po dvou letech války? Skeptických hlasů přibývá. Zpočátku nadějně vypadající loňská ukrajinská protiofenziva neuspěla a v posledních týdnech naopak na bojišti získávají převahu Rusové. Americký Kongres blokuje další pomoc Ukrajině. Nad její budoucností se navíc vznáší hrozba v podobě možného vítězství Donalda Trumpa v letošních prezidentských volbách. Trump dává jasně najevo, že Ukrajinu podporovat nebude.

Má za těchto okolností Ukrajina šanci na dobytí Krymu? Nemá. Podle Barbary Zanchetta z londýnské King’s College jsou vyhlídky na konec války zatím bezútěšné. Válka během roku 2024 neskončí. Ukrajina nyní nemá šanci na totální vítězství, podpora Západu navíc může slábnout. Nakonec nutně musí dojít k vyjednávání. To ale obě strany zatím odmítají.

Podle magazínu Politico se sice oficiální proklamace nemění, ale americký prezident a evropští politici začali na konci minulého roku měnit přístup k podpoře Ukrajiny. Už nemá jít o podporu totálního vítězství, ale o zajištění co nejlepší pozice na bojišti. Jedině ta může Ukrajině zajistit přijatelné východisko při vyjednávání s Ruskem.

Podle magazínu vypadá nyní realistická pozice takto: Ukrajina se musí opevnit na stávající frontové linii, aby v rámci vyjednávání uhájila alespoň to, co má nyní.

Pro ukrajinské politiky to ovšem nepřipadá v úvahu. A také pro řadu politiků ze střední Evropy a pobaltských zemí – obávají se, že, když Západ ustoupí, stanou se příští Putinovou kořistí.

Politico cituje evropského politika, který odmítá, že by mírová jednání s Putinem měla smysl: „Během deseti let napadl Ukrajinu třikrát. Není důvod věřit, že když mu dáme Krym, Donbas, Cherson, cokoli, že nebude dál plánovat dobytí Kyjeva.“

Takže jediná možnost je totální vítězství? Včetně dobytí Krymu?