Jak demokraté zvolením Jimmyho Cartera přišli na generace o „hluboký jih“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco se Amerika postupně loučí s Jimmym Carterem, který v neděli zemřel ve věku 100 let, analytici, historici, politici i obyčejní lidé rozebírají jeho politický odkaz. Carterovo prezidentství mělo zásadní dopad na politické rozložení sil, a to na generace dopředu.

Demokraté totiž začali od éry Jimmyho Cartera politicky ztrácet Jih Spojených států včetně takzvaného „hlubokého jihu“, jak je označována oblast, kterou kdysi tvořily státy takzvané Konfederace a kde platily ty vůbec nejtvrdší rasové zákony včetně přísně vyžadované segregace. Oblasti se přezdívá „Dixie“, a to do dnešních dnů.

Někdejší věrnost Jižanů k demokratům podle deníku New York Times (NYT) trvala od konce takzvané Rekonstrukce (1877) až do poloviny 60. let minulého století. Jižané totiž podle listu kvitovali vládní hospodářské intervence známé jako New Deal demokratického prezidenta Franklina Delana Roosevelta, který Jihu tímto svým ekonomickým balíkem výrazně pomohl.

New York Times k tomu ještě zmiňují i „hořkost“ z republikánství 19. století Abrahama Lincolna, které „narušilo“ rasovou hierarchii v regionu s dominancí bělochů.

Republikánům se začalo dařit ztracenou přízeň získávat zpět ve chvíli, kdy se progresivní demokraté začali distancovat od odkazu svých konzervativních kolegů. Demokratický prezident Lyndon Johnson navíc v roce 1965 podepsal reformu volebního zákona, která menšinám zaručovala rovné volební právo.

Obrat se dovršil právě za Jimmyho Cartera.

Ten v roce 1971 zvítězil v guvernérských volbách státu Georgia. V den své inaugurace mimo jiné pronesl památný výrok o tom, že časy rasové diskriminace jsou pryč.

Zaujal natolik, že se jeho portrét objevil na přední straně tehdy masově čteného časopisu Time s propagačním textem: „Dixie pěje jinou písničku“ - v narážce na fakt, že vysoce postavený jižanský politik vůbec mluví o rasové rovnoprávnosti.

O pět let později to Jimmy Carter dotáhl až do Bílého domu. V roce 1976 vyhrál v drtivé většině států Jihu včetně pětice považovaných za „hluboký jih“, kam patří Louisiana, Mississippi, Alabama, Georgia a Jižní Karolína. Byl prvním politikem od roku 1848, který z této oblasti pocházel a dotáhl to až na mocenský vrchol.

Carter coby prezident začal mimo jiné prosazovat i svou rasovou vizi. A byť nepodporoval právo na umělé přerušení těhotenství, jako prezident odmítl potraty zakázat. To vše ke zlobě nábožensky orientovaných Američanů na Jihu země.

Jižanští evangelikálové přitom Cartera měli za politika, který bude v Bílém domě šířit boží slovo. Ostatně se během kampaně profiloval jako „znovuzrozený křesťan“. Někteří měli za to, že Carter bude bibli nadřazovat ústavě, upozorňovali přitom na iniciály prezidenta, které se shodují s iniciály Ježíše Krista.

Za Cartera se navíc USA propadaly do ekonomické a energetické krize. Došlo na politické zemětřesení. Voliči, kteří se odklonili od vize Abrahama Lincolna a jeho tažení za osvobození černochů, republikány v roce 1980 masivně podpořili a do Bílého domu poslali Ronalda Reagana. Carter přišel o většinu států na Jihu, udržel jen svou domovskou Georgii a předznamenal politický osud svých demokratů pro budoucí dekády.

Od těchto voleb až do současnosti demokraté nedokázali jižanské státy dostat na svou stranu. Nakonec to dopadlo tak, že o Jih zcela přišli. Dnes jsou v tomto regionu známém jako „biblický pás“ demokraté považováni, až na výjimky, za politické outsidery.

Boj se v několika posledních volebních cyklech vede snad jen o jižanský stát Georgia, kde současný prezident Joe Biden v roce 2020 vyhrál. Zde se v městečku Plains před sto lety narodil Jimmy Carter, později tu pracoval na arašídové farmě a v jednom z domků u železniční tratě rozjel i svou první prezidentskou kampaň.

Prezidentství Jimmyho Cartera je dodnes mezi republikány považováno za příklad nezdaru a každého demokratického prezidenta ve chvíli selhání označují za „dalšího Cartera“.

Carter Bílý dům skutečně opustil jako velmi nepopulární a v žebříčku oblíbenosti prezidentů, který sestavují přední američtí historici, se léta držel na posledních místech. Podle průzkumu Siena College historici Carterovi v roce 1982 přiřkli 33. místo (ze 40 prezidentů, kteří byli do té doby zvoleni, pozn. redakce). V roce 2022 ve stejném průzkumu ale Carter stoupl o jedenáct míst.

„Většina občanů připustí, že měl (Carter) obdivuhodný postprezidentský život plný dobrých skutků, ale rychle dodají, že jeho prezidentství bylo neúspěšné,“ řekl deníku New York Times Kai Bird, autor knihy The Outlier, vydané v roce 2021. Publikace se pokouší o nový pohled na Carterovo prezidentství. „Historici posledních let by s tím nesouhlasili. Jeho prezidentství bylo ve skutečnosti docela zlomové,“ dodal Bird.

Zdá se, že svůj pohled mění i Američané. Podle loňského průzkumu provedeného Gallupovým ústavem Cartera a jeho prezidentství pozitivně hodnotí 57 procent Američanů, což ho mimo jiné řadí i nad nastupujícího prezidenta Donalda Trumpa. Jeho první prezidentství mezi lety 2016 až 2020 kladně zhodnotilo jen 46 procent respondentů.

Do tohoto žebříčku ještě nebyl zařazen odcházející šéf Bílého domu Joe Biden. Dá se přitom očekávat, že i jeho Carter v popularitě předčí. Bidenova oblíbenost se totiž po většinu jeho prezidentství pohybovala jen kolem 40 procent. Podle prognostického serveru 538 je jeho současná popularita dokonce jen na 37 procentech.