Jak dělá politiku žena, která chce vyprovodit Macrona z Elysejského paláce

/Z jihu Francie od spolupracovnice Seznam Zpráv/

Druhé velké předvolební setkání v Le Cannet, pět dní od neúspěšného mítinku v pařížském Zénithu, které Valérii Pécresseové vysloužilo za použití výrazu nacionalistických konspirátorů spršku kritiky dokonce i v jejím táboře, zahájila republikánská kandidátka své turné po Riviéře s posílenou sebedůvěrou. V tradiční baště republikánů (Alpes-Maritimes) jí významně podpořila místní politické reprezentace.

Dostat se včas na setkání v Le Cannet v kopích nad Cannes byl tvrdý oříšek. Příjezdové komunikace zablokované stejně jako přilehlé parkovací plochy, národní policie v pohotovosti. Vše nasvědčovalo tomu, že na Azurovém pobřeží čeká na prezidentskou kandidátku za umírněnou pravici početný dav fanoušků.

Inscenace v sále, kde Pécresseová vystoupila, měla téměř klasickou divadelní formu: mladí republikáni usazení v pozadí na jevišti dodávali vizi naděje v budoucnost, regionální špičky v čele s poslancem a bývalým prezidentem regionu Ericem Ciottim po boku starosty Antibes Jeana Leonettiho a starosty Cannes Davida Lisnarda „zahrály“ lákavou slavnostní „ouverture“.

„Valerie, Valerie, Valerie!“ Kandidátka v jednoduchém bílém saku a černých kalhotách přebírá pódium v osm hodin večer. Hodinu a půl po začátku setkání. Tleská jí bezmála 3000 diváků, kteří do posledního místa zaplnili sál La Pelestre. Uvolněně s mikrofonem v ruce a bez poznámek přechází po pódiu a hýří sebedůvěrou. Změna formy a stylu je radikální: „Jsem svobodná a nezdolná žena, zůstanu klidná v bouři v přímém tahu až na Élysée,“ zahajuje s narážkou na tradiční sídlo francouzských prezidentů – Elysejský palác. „Je čas se chránit, přebudovat naše veřejné služby, vše změnit a znovu vrátit slovo lidem. Jste připraveni přečkat bouři se mnou? Připraveni na vítězství? Tak mě následujte!“ vyzývá publikum.

Odpovědí jí je masivní „ano“ a vzedmuté vlajky.

Kandidátka, která před pár dny ztratila půdu pod nohama a průzkumy veřejného mínění jí aktuálně nedávají šanci na postup do druhého kola prezidentského klání, pak přítomným podrobně vykresluje své reformní ambice – ať už v oblasti imigrace a bezpečnosti, vzdělávání, kupní síly, nebo i citlivé otázky důchodové reformy či zdanění.

Útočí i na své protikandidáty. Nejprve na současnou hlavu státu Emmanuela Macrona a jeho stranu LREM (La République En Marche! neboli Vpřed republiko!): „Jsem žena, která má být zničena, protože představuji politické nebezpečí a jedinou vážnou alternativu k Emmanuelu Macronovi, a tím i pro Érica Zemmoura a Marine Le Penovou. Ale říkám to všem, kteří mi střílejí do zad: Jsem dobyvatelka. Jejich nefér hra je jako bál pokrytců, který si nepřeje silnou pravici,“ tvrdí.

A pouští se do obhajoby svého projektu „Nové Francie“ zamýšleného jako nový start po covidu-19 a dvou předchozích prezidentech Francie. „Je nejvyšší čas na to, abychom všechno opravili, nebo postavili znovu. Můj projekt je skutečná alternativa, a proto nechci, aby se deformoval či zredukoval jen na jednu z jeho částí,“ ujišťuje.

Valérie Pécresseová označuje předvolební argumenty soupeřů jako volební „výplatní pásku“. Podle ní jsou obětí Macronova pětiletého mandátu zejména důchodci, ale i rodiny s dětmi. Sama slibuje, že obnoví rodinné přídavky pro všechny.

„Za deset let vlády Françoise Hollanda a Emmanuela Macrona se snížila porodnost o 10 %,“ upozorňuje. „Chci narýsovat Francii s novou nadějí. Francouzi potřebují žít ve svobodnějších podmínkách,“ hřímá, zatímco přechází napříč pódiem a rozpovídá se o svém přání „odbyrokratizovat Francii“. Odsuzuje normy, které brání lidem podnikat a inovovat. „Není náhodou, že jsme ve Francii, která vynalezla očkování, nenašli vakcínu proti covid-19. V zemi s 400 tisíci normami se nedá už svobodně podnikat, ani inovovat. Naši byznysmeni jsou hrdinové, když se pouštějí do podnikání za takových podmínek.“

Po zopakování svého slibu zvýšit mzdy o 10 % do roku 2027 se kandidátka vrací ke své důchodové reformě. „Macron k tomu neměl odvahu,“ říká. „Budeme muset pracovat až do 65 let, ale touto reformou budu moci zaručit, že žádný důchodce, který celý život pracoval, nebude vydělávat méně, než je čistá minimální mzda.“

A zahraje i na nacionální notu. To když mluví o tom, jak je nutné chránit hodnoty republiky.

„Region Alpes-Maritimes na březích Středozemního moře a v bezprostředním sousedství Itálie je po Ille de France nejvíce zaplaven islámským terorismem. Já jsem skutečná republikánská hráz proti tomuto nekontrolovanému nebezpečí. Za mé vlády půjdou ilegální imigranti z kola ven! Buďto vězení, nebo letadlo! Pokud země původu nepřijmou zpět své nelegální uprchlíky, bude to znamenat nulová víza pro studenty, rodiny, i pracovní víza,“ hlásá.

A jaká kritéria pro kvóty? „Říci ne, pokud dotyčný nemluví francouzsky, a pokud se nehlásí k hodnotám republiky. Zavedu povinnou zkoušku z francouzštiny, protože francouzskou národnost je potřeba si zasloužit! Všem, kteří chtějí, aby náboženské právo bylo nad zákony republiky, říkáme, že nikdy nesklopíme hlavu. Musíme chránit hodnoty republiky, “ říká za nadšeného potlesku.

Hidžáb, šátek, kterým si muslimské ženy zahalují vlasy, podle ní „není oděv jako ostatní“. „Není to náboženský předpis, je to znamení ženské podřízenosti. Marianne (francouzský národní symbol, pozn. red.) není zahalená žena,“ pokračuje.

Co se týče žadatelů o azyl, Valérie Pécresseová chce následovat příklad Řecka a Polska: „Tyto země dokáží vyřídit žádosti o azyl do 25 dnů. Takže to jistě je možné. Ročně máme na 100 tisíc žádostí o azyl a víme, že 60 % z nich jsou falešní žadatelé, kteří poté zůstanou ilegálně ve Francii.“

Její řešení? Jako „věrná dědička generála De Gaulla“ slibuje „rehabilitovat referendum“, zejména o imigraci a bezpečnosti. „Chci obnovit lidové referendum, aby se každý Francouz mohl vyjádřit k bezpečnosti, imigraci nebo sekularismu a aby naše Nová Francie našla způsob, jak kontrolovat příliv imigrantů!“ volá zaníceně do mohutného potlesku.

Její změnu stylu s novou sebedůvěrou a svěží dynamikou diváci ocenili. Během pár krátkých rozhovorů po setkání zjišťuji, že si Pécresseová své publikum získala.

„Byla bezvadná,“ pochvalovala si po setkání osmačtyřicetiletá Isabelle z Antibes.

„To je naše Valérie, jak ji známe! Byla mnohem přesvědčivější než v Paříži,“ přidala se nadšeně starší paní.

„Forma i obsah byly naprosto v souladu, byla skvělá a přesvědčivá,“ souhlasí Marie z Cannes.

A spokojen byl i starší pán z Nice: „Měla hlavu vzhůru a opravdu nás ujistila. Rozhodně nelitujeme, že jsme sem vážili cestu až z Nice, bylo to úspěšné setkání!“