Jak blízko je válka robotů: Fronta se mění v zónu, kde pěšák nepřežije

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Právě s takovou předpovědí přišel v polovině března 2024 ukrajinský válečný bloger vystupující pod přezdívkou Serhii Flash, specialista na drony. I když se z různých důvodů jedná nejspíše o předpověď přehnanou, nepochybně není nepodložená osobními zkušenostmi a dobrým přehledem o tom, co vlastně drony dokážou.

Jen pro dokreslení: v průběhu března se v záplavě válečných videí objevilo jedno, které by přesně z takové budoucnosti mohlo pocházet. Ruský dron řízený z pohledu první osoby na něm zničil na dálku ovládaného robota ukrajinských sil. Jde v podstatě o malé pásové vozítko, které se může používat k dopravě zásob do frontových zákopů nebo i k evakuaci zraněných.

Na frontě se objevují a používají i různé další na dálku ovládané systémy. Včetně například kulometů, které se dají řídit s pomocí kamery na dálku, tedy nejspíš z bezpečného bunkru. Podobné systémy používaly údajně ukrajinské jednotky zřejmě týdny, možná měsíce pro obranu části avdijivské fronty. Kterou ruské jednotky nakonec úspěšně překonaly, až když ji obešly kanalizačním potrubím pod zemí.

Je tohle budoucnost ukrajinské války? Přes vše výše popsané to stále není úplně jisté.

Jak jste nepochybně už slyšeli, na ukrajinské frontě se používá celá řada dronů. Od těch, které provádějí v podstatě strategické bombardování, přes průzkumné stroje o velikosti několika metrů a komerční „kvadroptéry“ až kamikadze drony odvozené od původně závodních dronů.

Ukrajinský bloger myslel především na poslední zmíněnou kategorii: tzv. FPV drony, které pilot řídí přes brýle, v nichž se mu promítá obraz z kamery na stroji. Nabízejí za velmi nízkou cenu podobné schopnosti jako řízené střely, které používá pěchota k likvidaci tanků a jiných „odolných cílů“.

Protitankové střely stojí desítky tisíc dolarů, FPV drony zhruba od 400 do 1200 dolarů podle vybavení, velikosti, doletu a dalších parametrů. A to se dnes ještě poměrně běžně používají i k bombardování, tedy shozu munice, takže není tak úplně pravdou, že by ve všech případech byly skutečně „kamikadze“.

FPV drony nesou malou nálož, která nemá razanci dělostřelecké granátu, ovšem piloti je dokážou navést s přesností, které máloco dokáže konkurovat. V praxi tak fungují jako obdoba výrazně dražších naváděných střel a munice všeho typu.

Ruské síly v posledních měsících zcela systematicky ničily s pomocí FPV dronů jednu připravenou ukrajinskou obrannou pozici za druhou: nalétaly do oken domů, kde měli Ukrajinci pozice, ale i do sklepů či bunkrů pod nimi.

Právě několika týdnů trvající dronová kampaň v kombinaci s bombardováním, ostřelováním a útoky ruské pěchoty dokázala Rusům po téměř dvou letech marných snah přinést na sklonku minulého roku úspěch u obce Marinka v Doněcké oblasti.

FPV drony se začaly v roli kamikadze používat v roce 2022, ale ve větším počtu se na bojišti objevily až loni. Od začátku se nasazovaly k útokům na opevnění, velitelská stanoviště, skupiny vojáků, a především techniku všeho druhu. Při rychlostech kolem 100–130 kilometrů mohou spolehlivě zasáhnout i jedoucí auto na vzdálenost několika kilometrů.

V posledních měsících se ovšem čím dál častěji objevují záběry, které dokládají, že FPV drony hlavně ukrajinská strana používá i na mnohem méně cenné cíle, především na jednotlivé vojáky. Stěžovaly si na to například ruské zdroje popisující situaci na doněcké frontě po pádu Avdijivky. Ohromné množství FPV dronů bylo podle nich jedním z hlavních důvodů, proč postup od Avdijivky západním směrem šel jen pomalu.

Ve vzduchu jich bylo tolik, že vojáci údajně už zcela ignorovali „vzdušné poplachy“. Neustále se ohlížet na oblohu prostě není možné.

Je celkem nepochybné, že dronů nikdy ve válce nebylo více – a také nejspíše, že jich bude jen přibývat.

Ukrajinská strana využívá rostoucí sítě malých civilních dílen a dnes pořizuje nejméně 50 000 FPV měsíčně v cenách řádově kolem několika set dolarů za kus. Zdá se, že nákupy se alespoň částečně centralizují a zefektivňují. Cílem Kyjeva je letos nasadit milion FPV.

Ruští propagandisté tvrdí, že ruský průmysl vyrábí ještě více dronů. Uvádějí závratná čísla: 100 tisíc nebo dokonce 300 tisíc nových FPV měsíčně. To jsou čísla téměř určitě nadsazená, ale není důvod pochybovat, že jich i ruská armáda nasazuje každý měsíc desítky tisíc.

Počet potvrzených případů jejich nasazení – jinak řečeno videí z úderů – rostl exponenciálně: každý měsíc o polovinu. Jinak řečeno se FPV drony na bojišti šířily podobně jako nějaká nakažlivá nemoc, ukazují analýzy zveřejňovaných záběrů prováděné členy dobrovolnické skupiny Tochnyi (anglický přepis ukrajinského „točnyj“, tedy přesný).

Stejná data mimochodem upozorňují, že na ukrajinské straně výrazně přibývá počet útoků dronů na pěchotu. Je to jen další doklad toho, že ukrajinské jednotky spoléhají na malé létající stroje ve stále větší míře v boji proti ruské taktice spočívající v útocích malými pěchotními jednotkami.

Do jisté míry jde nejspíše o důsledek nedostatku dělostřelecké munice na ukrajinské straně. Granátů bylo v posledních měsících tak málo, že podle řady svědectví ukrajinští dělostřelci přestali střílet na malé skupinky protivníkových vojáků – a to zase v důsledku zvýšilo ztráty ukrajinské pěchoty, k jejímž zákopům se pak ruští vojáci dostávali o to častěji.

Drony do jisté míry situaci částečně řeší. Ukrajinská strana obě zbraně využívá koordinovaně: dělostřelectvo se nasazuje jako první k rozbití útoku, pak dojde k nasazení dronů. Ať už ke ničení zbývajících nebo jen poškozených vozidel, nebo k útokům na muže, kteří první úder přežili. Zjevně přitom často skutečně dochází k tomu, že jeden dron zaútočí i na jediného vojáka.

Proti FPV dronům v současné době neexistuje spolehlivá obrana. Při ochraně vozidel i opevněných pozic pomáhají nepochybně sítě a další konstrukce, které mohou zabránit průletu dronu až do míst, kde může napáchat největší škody.

Ovšem taková fyzická ochrana je vždy kompromisem mezi ochranou a praktickou použitelností. Vozidlo nemůže být celé obalené sítěmi, bunkry nemohou být úplně zasíťované, pokud mají k něčemu být. Navíc drony mohou fungovat i ve větších počtech: první mohou bariéry narušit, aby další mohly cíl zasáhnout naplno.

Polní opevnění se nepochybně dají ovšem stavět dost silná, aby drtivé většině útoků drony odolala. Musí být ovšem zastřešená, zákopy nestačí. V tomto ohledu tedy drony skutečně vedou k rozvoji zákopové války: dobrá opevnění jsou stále cennější, zatímco pohyb mimo ně stále nebezpečnější.

Ve hře jsou ovšem i další faktory. Na obou stranách fronty stále přibývá způsobů, jak protivníkovy drony rušit, tedy přerušit signál, po kterém je pilot řídí – a je po tolik vyzdvihované přesnosti zásahu.

Používají se nejen velké systémy elektronického boje, které pokryjí až několik desítek kilometrů fronty, ale i malá „zákopová“ zařízení, která chrání jednotlivá vozidla či pozice, a jež jsou účinná třeba jen v bezprostředním okolí objektu.

Ruská strana se tzv. elektronickému boji věnovala v minulosti zevrubněji než Ukrajina (a zřejmě i víc než většina západních armád), ale zda má opravdu nad protivníkem v současnosti výhodu a jak velkou, to je těžké ověřit. Podle některých údajů (příklad) ukrajinské drony jsou obecně úspěšnější než ruské.

V každém případě ale význam elektronického boje roste, o tom není pochyb. Podle analytika Micheala Kofmana, který na ukrajinskou frontu podnikl několik cest, se minimálně na ukrajinské straně stále více klade důraz na kvalitu FPV dronů. Ta nejjednodušší zařízení protivník dokáže rušit spolehlivě, a tak se používají dražší, ale odolnější řešení.

Vyšší cena ovšem velmi pravděpodobně povede ke snížení počtu dostupných dronů. Těžko si představit, že by Ukrajina dokázala vyrobit desítky tisíc dronů, kdyby jejich cena byla několikanásobně vyšší než dnes. Budoucnost, ve které dronů bude na bojišti „tolik jako pěšáků“, tedy rozhodně minimálně není neodvratná.