Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Jestli Kim Čong-un nechce svůj režim velmi rychle zabít, vyhne se válce za každou cenu,“ odpověděl Seznam Zprávám na otázku, zda může rostoucí pnutí mezi Korejemi vyeskalovat až do úrovně plnohodnotného konfliktu, Bruce Bennett, analytik z amerického z think tanku RAND Corporation.
„Bojovat ve válce proti Jižní Koreji není v nejlepším zájmu KLDR. To by totiž znamenalo bojovat i proti USA a jistou porážku. Severní Korea půjde do války pouze v případě, že nebude mít jinou možnost a bude například napadena. To je ale také velmi nepravděpodobné,“ vyjádřila se ke stejnému dotazu analytička a freelance novinářka Gabriela Bernalová, která momentálně píše například pro server NK News nebo South China Morning Post.
Taková shoda názorů na otázku pravděpodobnosti války mezi Severní a Jižní Koreou není mezi experty výjimečná. Přesto ale od některých (a zdůrazněme, že jsou opravdu v menšině) v posledních měsících zazněl i opačný názor.
„Věříme, že Kim Čong-un, stejně jako jeho dědeček v roce 1950, učinil strategické rozhodnutí jít do války,“ napsala v článku pro web 38North dvojice uznávaných expertů ve složení bývalého analytika americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) Roberta Carlina a amerického jaderného vědce Siegfrieda Heckera, který se mimo jiné podílel i na inspekcích severokorejského jaderného programu.
Článek (sklidil převážně skeptické reakce, hlavní argumenty proti němu jsme shrnuli zde) vyšel krátce poté, co Kim Čong-un na přelomu roku překvapil svět označením Jižní Koreje za nepřítele (už nejen jako poddaného nepřátelských USA, ale samostatnou nepřátelskou entitu) a rezignoval na mírové sjednocení.
Bernalová i Bennett nicméně tvrdí, že nic z dění následujících měsíců až dosud nenasvědčuje, že by nepřátelský obrat Kim Čong-una byl učiněn s válečnou ambicí.
Od balonů k výstřelům
Připomeňme, že větší pozornost se na půtky na Korejském poloostrově v poslední době (tedy poté, co opadl šok z Kimova nepřátelského výpadu na začátku roku) upřela poté, co Severní Korea v květnu vyslala první várku balonů s odpadky a výkaly směrem na jihokorejské území. To se několikrát opakovalo, načež jihokorejská vláda na oplátku obnovila své propagandistické vysílání z reprobeden na hranicích namířených do KLDR.
Momentálně si obě strany hrozí další eskalací. KLDR slíbila neupřesněnou odvetu za obnovu vysílání, Soul zase Pchjongjang ujistil, že jestli přiletí další balony, vysílání zintenzivní.
Už dvakrát také došlo k incidentům na hranicích, při nichž podle Soulu severokorejští vojáci přešli přes hranici v demilitarizovaném pásmu, na což jihokorejští vojáci reagovali varovnými výstřely (naposledy se to mimochodem stalo krátce před návštěvou ruského prezidenta Vladimira Putina v KLDR).
Severokorejci se nicméně podle Soulu v obou případech rychle stáhli. Hranici údajně podle jihokorejského posudku nejspíš překročili neúmyslně.
Důležité je i to, že do situace silně promlouvají nevládní aktivisté (většinou jde o přeběhlíky z KLDR), kteří do Severní Koreje posílají balony se vzkazy. Právě tyto balony byly na začátku aktuální aféry, protože Severní Korea ty své začala posílat jako odvetu.
„Nejhorší možná věc“
Leckomu se může zdát, že posílání balonů a vysílání propagandy z reproduktorů jsou docela nevinné. V porovnání s ostrým proslovem Kim Čong-una z přelomu roku, po němž následovala i severokorejská dělostřelecká palba do pohraničí a evakuace jihokorejského ostrova, to dokonce může působit jako uklidnění. Dvojice oslovených expertů se ale shoduje, že o tom rozhodně nemůže být řeč – události posledních týdnů je podle nich potřeba naopak vnímat jako další eskalaci už tak dost napjaté situace.
Proč se Kim rozhodl, že Soul je nepřítel?
Proč se severokorejský diktátor před půlrokem rozhodl označit Jižní Koreu otevřeně za nepřítele, si experti nejsou zcela jistí.
„Nemůžu s jistotou říct, proč Severní Korea udělala takovou drastickou změnu v politice sjednocení. Je ale pravděpodobné, že to je spojené s prostou matematikou v uvažování Kim Čong-una. Zkusil jít cestou diplomacie s předešlým prezidentem Mun Če-inem, ale bez výsledku. Teď má Jižní Korea konzervativní a tvrdou vládu, která se s ním nechce bavit,“ řekla Bernalová a dodala, že důležitou roli může hrát i pokrok, jaký Severní Korea udělala ve vojenské sféře.
I Bennett důvody hledá v historii Kimových neúspěchů, přičemž za největší z nich považuje posílení spojenectví Jižní Koreje s USA v posledních letech a vznik trojího partnerství s Japonskem. Hlavní pohnutkou je podle Bennetta ale strach diktátora z vnitřní nestability, která roste. Právě kvůli tomu na jednu stranu brojí proti nepříteli, ale na stranu druhou se zdráhá jít s ním do větší konfrontace, u níž existuje riziko, že vnitřní stabilita režimu bude ohrožena ještě víc. Kim podle Bennetta rád navozuje pocit, že KLDR je v ohrožení, ale není si jistý, že by v případě větší krize ukočíroval vlastní armádu.
„Je dobře známo, že Kima svírá paranoia. Jednou jsem mluvil se severokorejským uprchlíkem, který v režimu zastával velmi vysokou funkci, a ten mi řekl, že už před lety Kim Čong-un přikázal, aby chemické zbraně nebyly skladovány na dostřel od Pchjongjangu. Proč? Protože se bojí, že by tyto zbraně mohla armáda využít proti režimu,“ řekl Bennett.
„Je potřeba si uvědomit, co balony, ve kterých přeběhlíci ze severu posílají do KLDR zprávy, pro Kim Čong-una znamenají. Takový balon je v jeho očích jeden velký exkrement. Je to pro něj ta nejhorší věc, která se může do Severní Koreje dostat,“ vyzdvihl Bennett to, na co experti na KLDR upozorňují často – že průnik informací z vnějšku je pro režim noční můrou.
„Proto na to reaguje takto – posílá zpátky exkrementy. Z jeho perspektivy je to oplácení stejnou mincí,“ dodal analytik, který v minulosti pracoval i na americkém ministerstvu obrany a spolupracoval s japonskou a jihokorejskou armádou.
Podle Bernalové je na balonové aféře důležité i to, že eskalace je tentokrát oboustranná, což je zásadní rozdíl oproti dění na přelomu roku: „Celá balonová aféra začala kvůli přeběhlíkům a jihokorejským aktivistům, kteří na sever poslali své balony. Pokud chce jihokorejská vláda předejít dalším eskalacím, měla by převzít iniciativu a tuto činnost zastavit.“
Kim nechápe, že ne vše lze jednoduše zakázat
Situace je ale komplikovaná a není jisté, jestli Soul aktivisty posílající balony vůbec zastavit může.
Posílání balonů se vzkazy se totiž opakovaně odehrávalo i v minulosti, ale administrativa bývalého prezidenta Mun Če-ina prosadila v roce 2020 zákon, který to zakázal. Loni se však jihokorejský ústavní soud usnesl, že zákon není v souladu s ústavou. Na jaře tak po několikaleté přestávce balony vzlétly znovu.
Podle Bennetta se nedá říct, jestli je jich nyní víc než před lety, ale díky moderním technologiím lze dnes balóny lépe sledovat a shazovat letáky či USB disky přesně tam, kam autoři chtějí (podle některých zpráv „chytré balony“ mohou doletět až do Pchjongjangu).
Vláda se podle Bennetta snaží činnost omezit domluvou, zatímco Kim Čong-un něco takového zřejmě vůbec nedokáže pochopit: „Podle mě tady hraje svou roli i kulturní rozdíl. Kim Čong-un nerozumí tomu, že jihokorejská vláda nemůže lidem posílání balonů zakázat jen tak. Pořád si myslí, že to může zastavit stejně jednoduše, jako on zakazuje různé věci doma. Proto se snaží vymyslet, jak k tomu Jižní Koreu donutit.“
Může dojít k dalším incidentům. Ale ne záměrným
Na otázku, co bude dál, oba experti odpověděli nejistě, v základních vizích se ale opět shodují. Oba očekávají, že pokud jedna strana neustoupí, kolotoč vzájemného oplácení bude pokračovat.
„Snadno se může stát, že ve vyhrocené situaci dojde k nezamýšleným střetům na hranicích, což může vést i ke ztrátě životů,“ řekla Bernalová.
Něco takového se v odborné debatě ještě na začátku roku poměrně často objevovalo jako možný cíl Kim Čong-una. V dubnu totiž byly v Jižní Koreji volby a neštěstí v demilitarizované zóně by mohlo poškodit výsledek strany razící ostřejší politiku k severu. Pnutí a živení vojenské hrozby navíc diktátor může používat pro udržení stability režimu a ospravedlnění velkých výdajů na armádu.
Připomeňme, že už loni na podzim, kdy Jižní Korea po startu severokorejského satelitu na protest částečně odstoupila od vojenské dohody o klidu na hranicích z roku 2018, načež Kim poručil poslat do demilitarizovaného pásma vojáky a začít budovat nová stanoviště. Soul od dohody definitivně odstoupil tento měsíc s tím, že mu bránila reagovat na provokace KLDR.
Fotky přímo z demilitarizovaného pásma:
Podle Bernalové je nicméně snaha o vyvolání vojenského střetu (byť omezeného) ze strany KLDR nepravděpodobná a nic jí nenasvědčuje. A souhlasí i Bennett. V armádě Severní Koreje sice podle něj nejspíš jsou lidé, kteří by si omezený konflikt přáli, ale Kim Čong-un něco takového nechce riskovat. „Podle mě si Kim nevěří, že by takovou situaci dokázal kontrolovat. Dělá tedy, co může a hledá způsoby, jak tlačit na Jižní Koreu a USA, aniž by riskoval vojenský konflikt, který by se mu mohl vymknout z rukou,“ řekl analytik.
Nakonec se patří dodat, že velmi podobné rozbroje a aféry se v moderní historii vztahů na Korejském poloostrově udály opakovaně (rok 2015 a 2020) a v obou případech skončily náhlým úkrokem zpět v poslední chvíli a rychlou deeskalací.
Na druhou stranu ale tehdy Pchjongjang otevřeně neoznačoval Soul za úhlavního nepřítele, takže ústup ke smířlivějšímu tónu byl pro KLDR podstatně snazší.
