Článek
Návrh Evropské komise, aby investice do plynu a jaderných reaktorů byly považovány za trvale udržitelné, vnímala střední Evropa jako své vítězství. Například český premiér Petr Fiala řekl, že je to jeden z klíčů k energetické soběstačnosti. Stejný názor mají nejen Poláci či Maďaři, ale také francouzský prezident Emmanuel Macron, jehož země od 1. ledna Unii na půl roku předsedá. Po zveřejnění podrobností návrhu už ale české nadšení opadlo, podrobnosti si přečtěte zde.
Na návrh, který rozeslali úředníci Komise členským státům na silvestra krátce před půlnocí, se ale scházejí i kritické reakce z druhé strany. Jak napsal deník Financial Times, proti plánu se ozvali představitelé vlád Německa, Rakouska a Lucemburska.
„Je otázkou, zda tento greenwashing najde vůbec přijetí na finančním trhu… Podle našeho názoru nebylo toto doplnění pravidel taxonomie nutné,“ řekl agentuře DPA německý ministr hospodářství Robert Habeck ze Zelených.
Takzvaná taxonomie je unijní regulační systém, který určuje, do jaké míry je daná ekonomická činnost environmentálně udržitelná. Právě podle ní by se mělo určovat rozdělování miliardových investic potřebných pro přechod k čistým energiím, a tedy i k dekarbonizaci ekonomik.
Ministryně životního prostředí a Habeckova stranická kolegyně Steffi Lemkeová soudí, že jaderná energie nemůže být označena za trvale udržitelnou už jen proto, že za sebou zanechává radioaktivní a nebezpečný odpad.
Postoj německé vlády ale není zatím jasný: zatímco výše zmíněný Habeck, který zastupuje Zelené, je proti, německý ministr financí a předseda liberálů Christian Lindner má názor opačný. „Německo reálně potřebuje moderní plynové elektrárny jako přechodnou technologii, protože se vzdáváme uhlí i jaderné energie,“ řekl v neděli. Právě na konci roku Německo odstavilo tři jaderné elektrárny, a pokročilo tak v plnění slibu bývalé kancléřky Angely Merkelové daném po jaderné havárii v japonské Fukušimě (nyní už zbývají poslední tři, které mají ukončit činnost letos).
Návrh Evropské komise dává plynu sice zelenou, ale jen za určitých podmínek – za trvale udržitelné zdroje považuje jen nové plynové elektrárny schválené do roku 2030, které budou vypouštět méně než 270 gramů oxidu uhličitého na kilowatthodinu a zároveň nahradí tradiční fosilní paliva, jako je uhlí. „Jsem vděčný Komisi, že tyto argumenty vzala v potaz,“ řekl Lindner.
Zelení: Jádro je drahé a pomalé
V otázce jádra a plynu není německá vláda jednotná. Kancléř Olaf Scholz se k problému zatím nevyjádřil. Jasno naopak mají v sousedním Rakousku, které platí za největšího odpůrce jádra v Evropě. Tamní ministryně životního prostředí Leonore Gewesslerová se o víkendu nechala slyšet, že by její země mohla Evropskou komisi zažalovat, pokud by současný návrh prošel.
Jádro je podle ní „energií minulosti“, která je navíc pro boj s klimatickými změnami příliš drahá a pomalá. Ministryně tak narážela na současný stav rozestavěných jaderných elektráren – prakticky nikde se nedaří zachovat původní rozpočet i časový plán.
Proti jádru i plynu je také Lucembursko, jehož ministr pro energetiku Claude Turmes označil přidání jaderné energie do taxonomie za „provokaci“. Lukáš Tichý, expert na energetiku z Ústavu mezinárodních vztahů, k odpůrcům jádra řadí i Španělsko a Portugalsko. „Na summitu o klimatu v Glasgow byl portugalský ministr pro životní prostředí a opatření v oblasti klimatu jedním ze čtyř ministrů, kteří podepsali společný dokument proti jaderné energii jako udržitelné variantě, aby zabránili její integraci do taxonomie Evropské unie,“ připomíná.
Nikdo není schopen dodat komerčně jadernou energii za cenu nižší než tu, co tu byla v době krachu Bohemia Energy.
Na druhé straně stojí kromě výše zmíněné Francie státy střední a východní Evropy: Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Slovinsko. Jejich premiéři podepsali loni v březnu otevřený dopis Evropské komisi, v němž ji žádali o podporu jaderné energie v budoucím unijním mixu. Za jádro se v Unii staví i Chorvatsko, Bulharsko a Finsko.
Podle europoslance Mikuláše Peksy (Piráti) je současná debata emotivní a zpolitizovaná. „Posunula se do symbolické roviny, ve které nedává smysl ani z jedné strany. Hlavní problém současných jaderných technologií je cena. Nikdo není schopen dodat komerčně jadernou energii za cenu nižší než tu, co tu byla v době krachu Bohemia Energy,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Ekonomická debata se v této věci změnila v podivnou kulturní válku, myslí si Peksa.
Škodí plyn víc než uhlí?
Pokud mluví v případě jaderné energetiky její odpůrci o riziku katastrof a problému s radioaktivním odpadem, v otázce plynu jsou argumenty jiné. Ekologové sice uznávají, že samotné jeho spalování je ke klimatu podstatně šetrnější než například uhlí, ale vidí i jiné nevýhody. „Pokud vezmeme v úvahu celý řetězec dodávek plynu včetně emisí metanu, jejichž dopad na změnu klimatu je 84krát větší než oxid uhličitý, může být výroba elektřiny z plynu pro klima ještě horší než u uhlí,“ napsal v prosinci Patrick ten Brink, zástupce generálního tajemníka Evropského úřadu pro životní prostředí, největší evropské sítě zelených neziskovek.
Výhrady k plynu má i europoslanec Peksa, jenž v Evropském parlamentu zasedá ve frakci spolu se Zelenými. „Fosilní plyn je problematický, při jeho přepravě na velké vzdálenosti uniká velké množství metanu, což je horší skleníkový plyn než oxid uhličitý. V budoucnu to bude fungovat tak, že se z příhodných geografických zdrojů plynu – například na Sahaře – bude vyrábět vodík, který se bude dopravovat do Evropy a tam spalovat,“ odhaduje.
Názory odborníků se v otázce plynu často liší: „Hlavním zdrojem emisí metanu v energetice jsou především uhelné doly a těžba ropy a zemního plynu. Nicméně přesná čísla neexistují a v různých studiích se liší – jedná se spíše o odhady vycházející z měření na jednotlivých zařízeních. Emise metanu v přepravě a distribuci jsou pak minimální. Pokud zvážíme, že při spalování zemního plynu vzniká o polovinu méně emisí oxidu uhličitého než při spalování uhlí, tak se zemní plyn nedá považovat za škodlivější pro klima než uhlí, spíše naopak,“ vysvětluje Jan Mazač z Ústavu mezinárodních vztahů.
Výše zmíněný ten Brink také tvrdí, že pokud fosilní palivo zůstane součástí evropského energetického mixu, budou obyvatelé střední a východní Evropy i nadále trpět cenovými šoky způsobenými spekulacemi, volatilitou trhu i geopolitickými faktory (40 procent evropského plynu pochází z Ruska, s nímž má EU řadu sporů).
V článku pro EUobserver argumentuje také odhadem katalánské vlády, podle níž by se za cenu jaderného reaktoru Flamanville 3 ve Francii, která činí 19 miliard eur (asi 471 miliard korun), daly vybudovat solární elektrárny, jež by přinesly pětkrát tolik elektřiny.
K návrhu Evropské komise se členské státy mají vyjádřit do 12. ledna. Právo veta v této věci uplatnit nelze, návrh má tedy značnou šanci na schválení.
„Je to delegovaný akt. Jediným způsobem, jak ho zastavit, je vznést parlamentní námitku. To se pravděpodobně stane,“ vysvětluje Peksa. Námitka je ale omezená na ano, nebo ne, pozměňovací návrhy vznést nelze. „Můj soukromý tip je, že návrh projde, protože Komise sloučila jádro i plyn, fanoušci obou technologií tak musejí spolupracovat, což bude asi úspěšné.“
V původní verzi článku jsme chybně uvedli, že Německo uzavřelo své poslední jaderné elektrárny na konci roku. Ty ale nebyly poslední, poslední tři uzavře až letos. Za chybu se omlouváme.
