„Akt šílenství.“ Izraelská vláda přišla o jediný „hlas rozumu“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Akt šílenství.“ Tak označil minulý týden vůdce izraelské opozice Jair Lapid odvolání ministra obrany Joava Galanta uprostřed války v Pásmu Gazy, Libanonu a v očekávání odvetného útoku z Íránu.

Premiér Benjamin Netanjahu svůj krok vysvětlil ztrátou důvěry mezi ním a ministrem s tím, že z jejich sporů jen těží nepřátelé země.

Dosavadní ministr zahraničí Jisrael Kac, který usedl na Galantovo místo, nemá žádné zkušenosti z bezpečnostních pozic, Netanjahuovi je ale loajální.

Podle Einav Zangaukerové, jejíž syn je stále držen Hamásem v Gaze, vysílá vyhození Galanta jasný vzkaz: „Netanjahuovi se nikdo nepostaví, aby mu zabránil v dohodě (o propuštění rukojmích) a v prodlužování války.“

Šance na ukončení války se s Galantovým odchodem snížila i podle Ireny Kalhousové, ředitelky Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově. „Byl výrazným hlasem, který volal po tom, aby se prioritou stalo propuštění rukojmích, jinými slovy ukončení války a vyjednávání s Hamásem. Jeho odchodem tento hlas oslabil, válka se tak rychle nebude chýlit ke konci,“ řekla Seznam Zprávám.

Dodala ale, že se mezitím stala řada věcí včetně voleb v Americe, které mohou válečný konflikt výrazně ovlivnit.

Galant představoval ve vládě i v Netanjahuově Likudu jakousi vnitřní opozici a premiér se ho pokusil odvolat už v době, kdy se Galant vymezil proti kontroverzní justiční reformě. Ta měla podle kritiků zničit nezávislost izraelského soudního systému a podřídit soudce vládě.

„Na veřejnosti tehdy jeho kredit ještě posílil. Byl vnímaný jako hlas rozumu, protiváha vůči extremistickým názorům ve vládě. Je to člověk, který byl schopen se Netanjahuovi v rámci Likudu postavit. V očích mnoha Izraelců byl zárukou toho, že je v kabinetu pořád nějaký pragmatický hlas, který nepodléhá extrémním politikům, jak jim podléhá Netanjahu,“ vysvětlila Kalhousová.

Jedním z důvodů, proč nevyhodil Netanjahu „neposlušného“ ministra dříve, byl i jeho blízký vztah se šéfem Pentagonu Lloydem Austinem. Dva měsíce před koncem Bidenovy administrativy už ale tato výhoda ztrácí na síle.

Britský deník The Financial Times se v této souvislosti pozastavil nad nediplomatickými výroky Jisraela Kace, donedávna paradoxně šéfa izraelské diplomacie.

Připomněl, že Kac v roce 2019 pobouřil Polsko výrokem, že Poláci „sáli antisemitismus mateřským mlékem“.

Poté, co Španělsko, Irsko a Norsko začátkem tohoto roku uznaly palestinský stát, ministrův účet na síti X zveřejnil sérii videí spojujících záběry národních tanců těchto tří zemí se snímky z útoku Hamásu ze 7. října 2023.

Kac také opakovaně napadal generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese a v říjnu nařídil přijmout právní kroky proti francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi poté, co Macron zakázal izraelským společnostem účast na zbrojním veletrhu. To nicméně Elysejský palác později dementoval.

„Netanjahu proměnil izraelskou politiku ve one man show… Přivedl někoho, kdo bude poslušnější a kdo má méně vojenských zkušeností. Takže je pravděpodobné, že bude poslouchat, co se mu říká,“ citoval The Financial Times nejmenovaného diplomata.

Galant se s Netanjahuem přel i o další věci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na rozdíl od premiéra chtěl, aby měl Izrael plán poválečného uspořádání Pásma Gazy. To však Bibi opakovaně odmítl.

Stejně tak se vyhýbá vyšetřování útoků ze 7. října, po kterém Galant volal. Nezávislé vyšetřování by podle Netanjahuových kritiků mohlo ukázat na jeho selhání, zejména dlouholetou snahu o posílení Hamásu na úkor Palestinské národní správy ve snaze vyhnout se dvoustátnímu řešení konfliktu.

Netanjahuova slova o totálním vítězství nad Hamásem označil Galant za nesmysl –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podobně se ostatně vyjadřuje i náčelník generálního štábu Herci Halevi a další bezpečnostní představitelé. Ostatně o dalším osudu šéfa armády i hlavy tajné služby Šin bet se okamžitě po Galantově odvolání začalo spekulovat.

Dalším z důležitých bodů, kde se izraelští klíčoví politici neshodovali, je názor na povolávání ultraortodoxních mužů do armády. Galant na něm trval, v čemž ho podpořil i Nejvyšší soud, a nábory začaly.

Netanjahuova vláda je však závislá na ultraortodoxních stranách, které by si pro své voliče přály výjimku. Krátce před svým odvoláním Galant podepsal nábor dalších 7000 ultraortodoxních mužů do armády.

Jak vysvětlila Seznam Zprávám Irena Kalhousová, Netanjahu je v této otázce ve složité situaci, protože podpora požadavkům ultraortodoxních stran není velká ani na izraelské pravici.

„Opozice není jen ze strany Galanta ani pro náboženské sionisty to není lehké téma. Oni jako skupina mají velký počet mrtvých vojáků v Gaze a zřejmě i v Libanonu a jejich volební základna nesouhlasí s tím, aby břímě za obranu nebylo rozložené spravedlivě napříč společností. Netanjahu tady jen těžce balancuje,“ přiblížila.

I proto nechal Netanjahu zmrazit připravovaný zákon o podpoře školek pro ultraortodoxní rodiny –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ uvědomil si, že v době zvedání daní a osekávání výdajů ministerstev není dobré přijímat zákon dávající nesystémové úlevy ortodoxní komunitě.

Snad jediné, v čem byli Galant i Netanjahu na stejné lodi, byl probíhající proces před Mezinárodním trestním soudem v Haagu (ICC). Oběma politikům hrozí vydání mezinárodního zatykače, pokud soud dojde k závěru, že se aktivně podíleli na válečných zločinech, z nichž jsou vyšetřováni.