„Na projíždějící auta pálili protitankové střely, teď jejich těla hnijí u cest.“

Hnutí Hamás ráno v sobotu 7. října na území Izraele vypálilo tisíce raket. Ozbrojenci mezitím ničili bezpečnostní plot na hranici Pásma Gazy, do země se infiltrovali letecky i po moři.

S útoky hnutí pokračovalo i ve večerních hodinách, kdy odstartovalo novou vlnu raketových úderů na Izrael. Teroristé zajali stovky rukojmích a i nadále útočí na izraelská města.

Reportér Seznam Zpráv Jan Novák přiletěl ve středu ráno do hlavního města Tel Avivu. Půjčil si auto a vyrazil do míst, kde došlo k masakrům. „Města a vesnice v bezprostřední vzdálenosti od Gazy jsou víceméně vybydlená a prázdná. Přes den na ulicích nejsou skoro žádní lidé. Buď jsou prý zavření doma, nebo odjeli někam pryč, jelikož tam stále dopadají rakety a hrozí nebezpečí,“ líčí Novák.

Jaká byla cesta do postižené oblasti?

Kolem Gazy se smyčka velmi rychle uzavírá. Jsou tam tisíce vojáků a stovky tanků a těžké techniky. Do blízkosti Gazy je mimořádně těžké se dostat. Všechno je uzavřené. Kibucy jsou víceméně evakuované. Během dneška probíhalo celou dobu intenzivní bombardování a ostřelování jak z Gazy, tak hlavně do ní.

Kde konkrétně jste zatím byl?

Dostal jsem se do dvou kibuců, které během soboty napadli teroristé. První kibuc, kam se mi podařilo se různými cestičkami prosmýknout, se jmenoval Alumim. Mluvil jsem s jejich šéfem ochranky, který popisoval, jak v sobotu ráno několik desítek teroristů vniklo zadním vchodem, kde narazili na ubytovnu s dělníky z Thajska a Nepálu a šestnáct jich na místě povraždili. Neznámý počet jich odvlékli do Gazy. Pak prošli skrz kibuc, vyšli hlavním vchodem ven a na hlavní silnici začali řádit.

Jak to myslíte?

Svědci mi povídali, že si stoupli k silnici a začali střílet na jedoucí auta. Nejen útočnými puškami, ale i RPG, protitankovými střelami. Viděl jsem ta rozstřílená auta podél cesty a u vjezdu do kibucu. Pak se odehrála bitva s ochrankou kibucu, přijela armáda a podařilo se je zlikvidovat. Těla stále leží na krajnici. Napočital jsem jich nejméně deset a jsou v tom teple ve velmi pokročilém stadiu rozkladu.

Podle šéfa ochranky měl jejich kibuc vlastně neuvěřitelné štěstí v neštěstí. Bylo jen zraněno několik obyvatel. Zato obětí na silnici - většinou účastníků festivalu - bylo hodně. Jejich těla už pohřbili. Co se týče teroristů, na ty je prý času dost - řekli mi přítomní vojáci. Odpoledne jsem se pak vydal do vedlejšího a bezpochyby známějšího kibucu Be´eri, kam nás [novináře] armáda poprvé pustila a patří k jednomu z nejpostiženějších.

Dobrovolníci nasbírali zatím 126 těl zavražděných mužů, žen i dětí. Vyprávěli mi, že když tam procházeli, šlo o neskutečný hororový zážitek. Ženy byly znásilněné. Nacházeli je v polohách s roztaženýma nohama. Děti byly udušené, pořezané. Někteří z obyvatel uhořeli, jelikož je teroristé zavřeli a budovu podpálili. Když jsem se zeptal pracovníků, kteří ohledávali těla, tak říkali, že mezi nimi bylo dalších přibližně 100 teroristů.

Jaká v něm byla situace po vašem příjezdu?

Když jsem se procházel, tak většina těl už byla odklizených nebo již v pytlích. Na polích kolem kibucu byly hromady těl teroristů Hamásu. Po těch bojích na zemi zbyly stovky patron, rozstřílených aut na silnicích, některé stromy byly popadané a budovy zhroucené. Na kibucu je znát tvrdost těch bojů.

Byli přeživší?

Be'eri je kibuc s pár stovkami obyvatel, kteří o sobotním svátku často jezdí mimo na návštěvy. Zatím říkali, že nikdo z mála přítomných masakr nepřežil. Ale zcela jistě se to potvrdit nedá. Někteří novináři tam prý zpovídali přeživší. Generál, který nás provázel, říkal, že kibuc osvobodili teprve před čtrnácti hodinami.

Kam máte namířeno nyní?

Jsem na cestě do bezpečného zázemí v Aškelonu, kde přečkám noc.