Článek
Izraelská armáda spolupracuje s ornitologem Ohadem Hatzofem a využívá dravé ptáky k hledání obětí útoku palestinského hnutí Hamás ze 7. října. Hatzof je členem Úřadu pro správu izraelské přírody a parků. Věnuje se sledování migračních tras ptáků pomocí GPS, informovala BBC.
Armáda ho požádala o pomoc s nalezením těl na konci října. Díky jeho datům sledující chování orla mořského se mu podařilo najít čtyři mrtvé. Potvrdil, že další pták pomohl vytipovat další místa.
Hatzof sledoval pomocí GPS pohyb orla mořského a označil místa, kde přistál. Zjištěné informace pak sdílel s izraelskými ozbrojenými složkami. Jeho potravou mohou být mimo jiné i mrtvoly. Přistane-li, je možné, že je to právě kvůli tělu mrtvého člověka. Pro armádu je to pak signál, aby místo, kde se orel zastavil, zkontrolovali.
Novinářům z BBC řekl, že je velmi vděčný za to, že může s hledáním obětí pomoc. A částečně tak ulevit rodinám, jež netuší, jaký osud potkal jejich blízké. „Žít v nejistotě a nevědět, jaký osud potkal vaše blízké, je to nejhorší na světě,“ popsal Hatzof motivaci, proč armádě s hledáním pomohl.
Sám v takové nejistotě totiž žije. Po útoku Hamásu zmizel jeho přítel se svým 12letým dítětem, kteří žili v kibucu Nir Oz poblíž Gazy. Svého kamaráda chce jít hledat sám přímo do terénu a doufá, že ho brzo najde.
Doufá také, že válka v blízké době skončí. Konflikt totiž ovlivnil i jeho práci. Mnoho jeho kolegů muselo vstoupit do armády a přímo se zúčastnit bojů. Je také jedním z mála, jenž pořád vykonává svou běžnou práci v úřadu. „Jsem rád, že mohu svými znalostmi o pohybu ptáků a jejich chování pomoc dobré věci,“ dodal.
Využití ptáků a spolupráce s ornitologem při hledání mrtvol není jediným neobvyklým způsobem, ke kterému armáda sáhla. Agentura Reuters před pár dny informovala o tom, že armáda navázala spolupráci s archeology, jež pomáhají identifikovat těla ve shořelých budovách a autech.
Archeologové prohledávají kibucy Be’eri, Kfar Aza a Nir Oz nebo místo hudebního festivalu. Povedlo se jim identifikovat 10 obětí. Dalších 25 je stále nezvěstných. „Hledáme ve shořelých budovách úplné maličkosti, které teplo žáru přežily, a díky nimž by se nám podařilo těla identifikovat.
Podle jednoho z archeologů Joe Uziela jejich práce v kibucech není jednoduchá. Často řeší vnitřní dilema, zda je lepší ostatky najít nebo nikoliv. „Když někoho identifikujete, znamená to, že někdo bohužel umřel. Když nic nenajdete, znamená to, že je někde rodina, která nezná osud svého blízkého,“ řekl Uziel. I přes namáhavost jejich práce přiznal, že ho „naplňuje pocit, že může někomu pomoc se vyrovnat se smrtí blízkého“.
