Izrael prohrává důležitou součást války. Američané otáčejí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od teroristického útoku Hamásu uplynulo už více než pět měsíců, déle trvající příměří ale navzdory plánům Bílého domu nepřinesl ani postní měsíc ramadán. Podle posledních zpráv se nicméně rozpory mezi vyjednavači obou stran daří pomalu otupovat.

Pátek se může stát klíčovým dnem - do Kataru totiž zamířil šéf izraelského Mosadu David Barnea na schůzku se šéfem Ústřední zpravodajské služby (CIA) Williamem Burnsem, katarským premiérem Muhammadem Abdulrahmánem bin Sáním a šéfem egyptské tajné služby Abbásem Kamálem. Jednat se bude o příměří, propuštění izraelských rukojmích i o budoucnosti Pásma Gazy.

Do Izraele pak rovněž v pátek zamířil americký ministr zahraničí Antony Blinken, poté co se o den dříve sešel s představiteli arabských států v Káhiře. V Izraeli má Blinken tlačit k příměří premiéra Benjamina Netanjahua, sejít se má i s celým válečným kabinetem.

Zatímco Izrael přišel po teroristickém útoku o 1200 lidí a v následné válce padlo dalších 251 vojáků, Palestinců při vojenské operaci v Pásmu Gazy zahynulo už 32 tisíc. Členové teroristické organizace z toho tvoří podle izraelské armády zhruba 13 tisíc, zhruba třetina obětí naopak připadá na děti. Alespoň tak popisuje ztráty palestinské ministerstvo zdravotnictví, jehož údaje nicméně považuje za relevantní i izraelská armáda.

Kromě ztracených lidských životů a rukojmích setrvávajících v rukách teroristů si obě strany konfliktu připsaly i další prohry či neúspěchy, které představují naopak zisk pro druhou stranu.

O tom, v čem Izrael i Hamás uspěly, mluvily Seznam Zprávy s Irenou Kalhousovou, ředitelkou Herclova centra izraelských studií, a Jonathanem Rynholdem, politologem z Bar-Ilanovy univerzity. Nejdříve se podíváme na to, v čem Izrael uspěl, následně na jeho prohry.

Když vůdce Hamásu v Pásmu Gazy Jahjá Sinvár plánoval šokující vpád do měst a kibuců v okolí Gazy, počítal s tím, že následná izraelská reakce vyvolá široký odpor v regionu a že na stranu Hamásu se přidají i další protiizraelské síly v čele s šíitským hnutím Hizballáh. K tomu ale nedošlo a například Hizballáh sice sever Izraele ohrožuje, zdaleka ale nevyužívá všech svých kapacit a zjevně nestojí o eskalaci.

„To je zjevný neúspěch Hamásu, který by býval rád viděl Hamás mnohem aktivnější. Ukázalo se ale, že organizací i států, které jsou ochotné krvácet za Palestince, není tolik,“ říká Irena Kalhousová.

S tím souhlasí i Jonathan Rynhold, který dodává, že nejenže se Hamásu nepodařilo zapojit všechny izraelské nepřátele, ale nedokázal ani přerušit nově navázaná izraelská partnerství se zeměmi Perského zálivu.

Paradoxně nejvíce se ve světě v souvislosti s odvetnými útoky na Izrael mluví o vzdálených jemenských Húthíích. Ti sice tvrdí, že útočí na izraelské cíle (lodi s majetkovým podílem Izraelců), některé jejich terče ale nemají s Izraelem nic společného.

Hlavním cílem vojenské operace Izraele je podle jeho lídrů zničení Hamásu. Vůdce ozbrojeného křídla Muhammad Dajf i šéf hnutí v Gaze Jahjá Sinvár jsou sice stále naživu, vojenské kapacity Hamásu ale ve válce podle obou expertů významně utrpěly.

„Svrhnout Hamás znamená ho porazit jako vojenskou sílu, i když jako teroristická organizace může dál existovat. Myslím si ale, že od porážky Hamásu nejsme daleko, a pokud bude tvrdá vojenská operace ještě pokračovat, může k tomu dojít. A pokud to bude spojeno i s osvobozením většího počtu rukojmích, bylo by to výrazné vítězství. Pak by mohl nastat šestitýdenní klid zbraní,“ myslí si Jonathan Rynhold.

Izraelský odborník ale přiznává, že některé věci dělá Izrael špatně: „Měli bychom zlepšit humanitární pomoc. Nepotřebujeme také, aby někteří ministři vlády povídali hlouposti o svržení atomové bomby, a neměli bychom nechávat krajně pravicové osadníky útočit na palestinské civilisty na Západním břehu Jordánu.“

Irena Kalhousová připomíná, že se Izraeli podařilo zabít tisíce členů Hamásu a výrazně tak oslabit jeho vojenské struktury. „Hamás ve vojenské rovině nevítězí,“ říká. S Rynholdem se shoduje v tom, že úplná porážka Hamásu ale nezáleží pouze na výsledku bojů: „To, jestli se Hamás ještě vrátí ke své původní síle, bude záležet spíše na tom, co nastane potom, tedy na politickém řešení, pokud se najde,“ vysvětluje.

Krátce po útoku ze 7. října sice velká část světa vyjadřovala Izraeli solidaritu, s drtivou vojenskou odvetou, při níž stoupaly počty civilních obětí, se ale světové veřejné mínění začalo obracet.

„Bylo jasné, že Izrael prohraje boj o veřejné mínění, protože ho prohraje vždy. Je to jeden z nejsledovanějších konfliktů, v němž Izrael vždy figuruje jako ten silný proti slabým. Zapomíná se přitom na to, že nepřítel není palestinský civilista, ale Hamás,“ myslí si Irena Kalhousová. Zmiňuje ale i bezprecedentní brutalitu a počty obětí na obou stranách, které mohou do budoucna podobu izraelsko-palestinského konfliktu ovlivnit.

„Ano, Izrael utrpěl obrovskou škodu na své pověsti, a to zvláště mezi americkými demokraty,“ říká politolog Rynhold. Vysvětluje si to kombinací faktorů, které působily už dřív – více levicové vidění světa americké mladé generace, politika izraelských pravicových vlád a také fakt, že vláda Benjamina Netanjahua v amerických volbách otevřeně straní Donaldu Trumpovi.

„Někteří mladí lidé v Americe jsou ale trochu zmatení. Na jednu stranu 60 procent z nich dává vinu (za válku v Gaze) Izraeli, 80 procent z nich ale říká, že Izrael úmyslně nezabíjí civilisty. To jde proti sobě,“ upozorňuje.

Irena Kalhousová připomíná i blížící se americké volby: „Pro Izrael je špatná zpráva, že se konflikt stal důležitou součástí americké předvolební kampaně. Polarizuje americké veřejné mínění, zvláště mezi demokraty. Pomalu nastává situace, že být proizraelský je přítěží. To je pro Izrael strašně špatná zpráva.“

Kvůli zabíjení civilistů se Jihoafrická republika obrátila na Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (ICJ), kde obvinila Izrael z páchání genocidy. Oba oslovení odborníci se shodují, že i když Izrael nemusí jurisdikci soudu uznávat, znamená pro něj existence procesu velký problém do budoucna.

„To, že je Izrael souzen a řeší se, zda páchá genocidu, je pro něj těžká rána. Následovat zřejmě budou i individuální žaloby, to nechce žádný stát. Bere se to vážně, celá země to sleduje,“ říká Irena Kalhousová.

Připomíná přitom nebezpečí současného kabinetu Benjamina Neatanjahua, který se snaží podkopat soudní moc v zemi. Současné soudy totiž zasahují proti vojákům v případě, že se něčeho protiprávního dopustí. „Nyní jsou ale soudy pod obrovským tlakem, aby tyto věci neřešily,“ zmiňuje. Pokud by ve své snaze Netanjahuova vláda uspěla a soudy fungovaly jen na politickou objednávku, získala by žalující strana pádný argument pro svá tvrzení o genocidě.

„Je to obrovský problém, protože to jsou otázky, na které Izrael musí odpovědět. A ať už jsou odpovědi jakkoliv dobré, neuděláte s tím nic,“ lituje Jonathan Rynhold.