Izrael může útočit na cíle Hizballáhu, nebo také na letiště, říká expert

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dva lidé v pondělí zahynuli a tři další byli zraněni při útoku izraelského dronu u města Šakra v jižním Libanonu.

Zřejmě šlo o první izraelskou odpověď na sobotní raketový útok, který zasáhl hřiště ve městě Madždal Šams. Raketa, kterou podle Izraele i Spojených států odpálilo šíitské hnutí Hizballáh, zabila 12 dětí.

O další očekávané izraelské reakci mluvily Seznam Zprávy s Janem Danielem z Ústavu mezinárodních vztahů, který se Libanonem a Sýrií dlouhodobě zabývá.

„Spekuluje se o tom, že to nebude plný vojenský konflikt jako v roce 2006, ani okupace jižního Libanonu, jakou jsme viděli v 80. a 90. letech. Mohlo by spíš jít o silnější úder uvnitř Libanonu, ať už na některý z opěrných bodů Hizballáhu v jižním Bejrútu, nebo ve východním Libanonu, nebo se také mluví o útoku na bejrútské letiště,“ odhaduje.

Až dosud se zdálo, že se Hizballáh a Izrael vyhýbají úplné konfrontaci. Jak moc se po sobotním zasažení dětského hřiště v Madždal Šams zvýšilo riziko války?

Riziko širšího konfliktu určitě narostlo. Analytici už dříve upozorňovali, že nějaká chyba nebo zasažení politicky a symbolicky hodnotnějšího cíle, nebo civilního cíle s hodně ztrátami na lidských životech, může vést k dalšímu kolu eskalace, kterou už by bylo velmi obtížné kontrolovat.

Zároveň je třeba říci, že i když vzrostlo riziko války, ze strany USA, evropských i arabských států okamžitě začala silná diplomatická aktivita zaměřená na to, aby k širší válce nedošlo. Určitě vzrostla pravděpodobnost nějakého většího úderu Izraele, nicméně rozsáhlejší válka stále ještě není stoprocentní.

Zasažené město Madždad Šams obývají drúzové. Dá se říci, jaký má toto etnikum pohled na konflikt Izraele a Hizballáhu?

Je třeba rozlišovat mezi různými drúzskými komunitami. Izrael se často chlubí tím, že drúzové slouží v armádě a jsou integrovaní do izraelské společnosti. Útok ale směřoval na Golanské výšiny, což je okupované syrské území a velká většina tamních drúzských komunit principiálně odmítá izraelské občanství.

Je také zajímavé, že v minulosti došlo ke sporům mezi Hizballáhem a drúzskou komunitou jak v Libanonu, tak i v Sýrii. Podle některých analytiků stojí za vehementním popíráním Hizballáhu odpovědnosti za útok právě snaha nevyhrotit vztahy s drúzy.

Libanonská vláda volá po mezinárodním vyšetřování útoku, vůdce libanonských drúzů Valíd Džumblát pak vinu Hizballáhu za útok odmítl. Je možné, že by za ním stála nějaká jiná skupina?

Až dosud jsem viděl silné argumenty pro to, že šlo o Hizballáh - izraelská armáda poukazovala na trajektorii střely i typ použité rakety, slyšeli jsme i potvrzení Američanů, jejichž zpravodajské informace mluví také o akci Hizballáhu.

V jižním Libanonu sice působí i další ozbrojené skupiny, například palestinské a sunnitské skupiny spojené s Hamásem, případně šíitské spojené s Hizballáhem, ty ale nedisponují sofistikovanými raketami, a navíc většinou působí v koordinaci s Hizballáhem. Argumenty proti raketám Hizballáhu pak mluví spíše o tom, že Hizballáh v minulosti chybný úder přiznal, nebo spekulují o výbuchu rakety z protiraketového systému, ale zde zůstává spíše u dohadů.

V obrovském množství útoků, ke kterým mezi oběma stranami dochází, se chyby stanou. V tomto případě zasáhla raketa dětské hřiště, což je obrovská tragédie. Je třeba připomenout, že izraelské údery v posledních měsících cílily na velitele raketových jednotek Hizballáhu i na jejich stanoviště. Je tedy možné, že se Izraeli podařilo degradovat schopnosti Hizballáhu s raketami pracovat a chyby v zacílení mohou být jedním z výsledků.

Jak moc je reálné naplnění rezoluce OSN o demilitarizaci jižního Libanonu? To by podle izraelské diplomacie mohlo válce zabránit.

Někteří libanonští politici, mezi nimi i ministr zahraničí, deklarovali, že Hizballáh je na toto řešení, odpovídající rezoluci 1701 z roku 2006, ochoten přistoupit. To by znamenalo, že by Hizballáh stáhl své jednotky za linii podél řeky Lítání, tedy do vzdálenosti asi 20-25 kilometrů od izraelské hranice.

Ďábel je ale v detailech - jak se ukázalo po válce v roce 2006, Hizballáh tvoří i místní šíitské komunity, které v té oblasti žijí. Tito lidé jsou tam doma, a dokud tam budou, bude tam i v nějaké podobě existovat i Hizballáh.

Libanonští reportéři v poslední době mluví o tom - a objevila se k tomu i analýza v The Finantial Times -, že Izrael nečeká na diplomatické řešení, ale už se snaží měnit situaci na místě. Pohraniční pásmo je už prakticky kompletně vylidněné, domy jsou zničené, pole spálená a Izrael se snaží lidi vytlačit od hranice a vytvořit tam nárazníkové pásmo. Z jižního Libanonu už uteklo asi 100 tisíc lidí a probíhá tam humanitární krize.

Další dimenzí je, že součástí rezoluce o demilitarizaci jižního Libanonu je i zákaz porušování libanonské suverenity ze strany Izraele. Ta byla opakovaně porušována přelety izraelských letadel nad libanonským územím. Na to zase upozorňuje libanonská strana a je otázka, zda by Izrael přistoupil na omezení svých aktivit a kdo by je měl kontrolovat.

Mise OSN UNIFIL, rozmístěná v regionu již od 70. let a posílená po válce v roce 2006, v realitě nemá a nemůže být schopná zasahovat jak proti Hizballáhu, tak proti Izraeli.

Jakou očekáváte odpověď Izraele? Zatím byla spíše symbolická.

Dosavadní reakce - dronové útoky na cíle spojené s Hizballáhem - nijak nevybočila z toho, co už jsme viděli dříve. Spekuluje se o tom, že to nebude plný vojenský konflikt jako v roce 2006, ani okupace jižního Libanonu, jakou jsme viděli v 80. a 90. letech.

Mohlo by spíš jít o silnější úder uvnitř Libanonu, ať už na některý z opěrných bodů Hizballáhu v jižním Bejrútu, nebo ve východním Libanonu, nebo se také mluví o útoku na bejrútské letiště. V minulosti bylo právě letiště častým izraelským cílem. Nicméně je otázka, k čemu by takový útok měl vlastně sloužit.

Mohli by Izraelci provést i nějaký cílený atentát na vedoucí představitele Hizballáhu včetně šéfa hnutí Hasana Nasralláha?

Útok na Nasralláha by byl de facto vyhlášením války. Nechtěl bych být cynický vůči nevinným civilním obětem na Golanech, ale nevím, zda jsme na eskalačním žebříčku až tak vysoko, že by Izrael chtěl toto riskovat.

Osobně jsem ale na druhou stranu také nečekal, že by Izrael zaútočil na íránský konzulát v Damašku. To byla také silná eskalace konfliktu s Íránem, která Izraeli nepřinesla posílení vlastní bezpečnosti. V současné době není úplně jasné, co by měl úder Izraele dokázat – zda by mělo jít o odstrašení Hizballáhu, nebo o jeho výrazné poškození. Odhadl bych, že právě od vyhodnocení této otázky se bude odrážet i odpověď.