Článek
„Myslím, že po neohraničenou dobu budeme mít celkovou bezpečnostní odpovědnost. Viděli jsme, co se stane, když ji nemáme,“ uvedl v pondělním rozhovoru pro stanici ABC News izraelský premiér Benjamin Netanjahu. V podstatě tak připustil obnovení okupace Pásma Gazy.
„Je to výrok, který naznačuje, že Izrael zřejmě bude chtít po nějakou dobu zůstat vojensky přítomný v Gaze, aby zajistil, že během několika málo měsíců nedojde k obnově Hamásu,“ okomentovala v rozhovoru pro Seznam Zprávy jeho slova Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií v Praze.
„Na druhou stranu, jakási znovuokupace Gazy také není z izraelského pohledu dobrou zprávou, protože je jasné, že pro Gazany to bude naprosto nepřijatelné a bude to pouze prohlubovat jejich radikalizaci a nenávist,“ dodává analytička.
Redakce Kalhousovou oslovila přesně měsíc od předchozího rozhovoru, který 7. října bezprostředně reagoval na začátek teroristického útoku hnutí Hamás na Izrael. Požádali jsme ji o zhodnocení vývoje konfliktu i o vysvětlení, proč si myslí, že současná situace brzy vyústí v politický pád Benjamina Netanjahua.
Jak se za měsíc od útoku Hamásu proměnila nálada v Izraeli?
Myslím, že izraelská společnost prošla za ten měsíc celým spektrem emocí. Od strachu a velkých obav přes vztek až po pocit, že teď je potřeba se spojit a celou tu krizi nějak překonat společně.
Připomeňte si rozhovor z prvního dne války:
„Hamás mohl ucítit, že je Izrael kvůli politické krizi slabší než obvykle, a využil toho,“ myslí si Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií v Praze. Masivní útok ze strany Hamásu bude podle ní přirovnávaný k jomkipurské válce, která proběhla před 50 lety.
To je možná jediný pozitivní faktor celé té události. Pocit solidarity je teď v Izraeli opravdu velmi silný. Každý, kdo může, pomáhá a snaží se pomoci nejen vojákům, ale hlavně těm přeživším masakrů, těm, kteří se (kvůli útokům nepřátel Izraele a probíhajícím vojenským operacím, pozn. red.) museli evakuovat z jihu i ze severu Izraele, a samozřejmě rodinám unesených. Pocit jednoty je teď v Izraeli, myslím, opravdu hodně silný.
Jak izraelská veřejnost reaguje na skutečnost, že se měsíc po útoku nejedná o propuštění rukojmích?
Já myslím, že se o tom jedná.
Samozřejmě je otázkou, jestli je to pro izraelskou vládu prioritou, nebo jestli je prioritou zničení Hamásu. To je něco, co kritizují právě rodinní příslušníci přeživších, kteří chtějí, aby se propuštění rukojmí stalo prioritou za jakoukoliv cenu.
Hlas těchto rodin, které protestují proti tomu, že vláda nedělá v tomto ohledu dost, je v izraelské společnosti slyšet a často se promítá do přímo protivládních, respektive protinetanjahuovských zvolání. Ale izraelská vláda jednoznačně vyjednává.
Změnily se za poslední měsíc výrazně politické preference Izraelců? Jak vysokou podporu nyní má vláda Benjamina Netanjahua?
Kdyby se nyní konaly volby, původní koalice by neměla šanci získat většinu v parlamentu. Preference jí výrazně klesly.
Vztek lidí z napadených kibuců vůči vládě roste
Mnoha Izraelcům, kteří přežili brutální útok Hamásu, dochází trpělivost s vládou. Jsou naštvaní proto, že je neochránila, i proto, že teroristé stále drží jejich blízké. „Přiveďte mé děti, je mi jedno, jak to uděláte,“ volá Hadas.
Je vidět, že Izraelci za toho velkého, ne-li hlavního, viníka považují Benjamina Netanjahua. Jeho popularita je velmi nízká i mezi pravicovými voliči. Mezi středovými a levicovými voliči, kde nebyl populární ani předtím, se pohybuje na nějakých čtyřech procentech.
Vztek a zklamání z toho, že stát nebyl schopen zajistit bezpečnost, které mezi Izraelci panují, se určitě promítnou i do výsledků voleb.
Může to vyústit k odstavení Netanjahua od moci?
Jsem hluboce přesvědčená o tom, že Benjamin Netanjahu tohle bezpečnostní fiasko nepřežije. Otázkou teď spíše je, jestli vůbec, pokud by ta vojenská operace trvala týdny, neřkuli měsíce, vydrží až do konce. Jeho popularita je opravdu nízká a tlak na jeho odstoupení, si myslím, bude spíše stoupat než klesat.
Uvažuje se už nyní v Izraeli o nějaké reformě zpravodajských služeb? S ohledem na to, že mnozí považují skutečnost, že se jim nepodařilo zabránit útoku Hamásu, za jejich obrovské selhání.
Na to je ještě brzy. Izrael bude samozřejmě vyšetřovat, co se stalo špatně, kde byla chyba a kdo konkrétně ji způsobil. Bude to pravděpodobně jedno z nejdůkladnějších vyšetřování v historii země. Jsem přesvědčena, že povede k nějakým reformám v rámci těch jednotlivých institucí, ale teď je Izrael uprostřed války a je potřeba všechny zdroje zaměřit na válku.
Takže momentálně se o žádných změnách nejedná, protože ani není jasné, jaké změny je třeba udělat. Na to přijde čas po válce.
Kam se za měsíc ode dne, kdy ozbrojenci Hamásu zaútočili na Izrael, posunul samotný konflikt?
Konflikt se přesunul do Pásma Gazy. Teroristé Hamásu už nepůsobí na izraelském území, což je z pohledu Izraele zásadní. Konflikt se v tuto chvíli koncentruje v severní části Gazy, kde má Hamás svoje vojenské základny a velení. Tam zřejmě Izraelci budou zaměřovat svoji ofenzivu, ale ani jižní část Gazy není mimo boje. I tam se Izrael snaží cíle Hamásu zasahovat.
Rozhovor o izraelské pozemní ofenzivě
„Může se stát, že Izrael bude prodlužovat okupaci Pásma Gazy donekonečna,“ podotýká v rozhovoru pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert Rob Geist Pinfold. Izrael totiž neví, kdo bude oblasti vládnout po svržení Hamásu.
Ta ofenziva sice možná pro někoho z vojenského hlediska pokračuje pomalu, ale zřejmě poměrně efektivně. Izrael se mohutnou vojenskou přítomností postupně dostává až do města Gaza. Ty boje se nevedou úplně napřímo, protože Hamás nechce otevřený boj. Izraelci se spíše snaží zjistit, kde přesně jsou tunely, kde přesně se nachází teroristé, a potom ta místa ničí, často ze vzduchu.
To je jedna dimenze, ta vojenská. Pak je tu ale samozřejmě druhá dimenze, humanitární. Výsledkem války mezi Hamásem a Izraelem je, že více než milion Palestinců přišlo o střechu nad hlavou a velká část palestinských civilistů se ze severu evakuovala na jih, kde panuje zoufalá humanitární situace. Důležitou stránkou konfliktu proto bude zlepšit či ulehčit situaci palestinských civilistů na jihu.
Problémem je samozřejmě to, že Hamás v podstatě využívá Palestince jako živé štíty a počty mrtvých de facto využívá pro svoji propagandu. Aktivně také brání třeba v tom, aby se Gazané ze severu mohli přesunout na jih.
Jsou tady také obavy, aby Hamás nezneužil humanitární pomoc pro své potřeby. Víme, že se Hamás například pokusil evakuovat některé své bojovníky do Egypta, když se otevřely hranice pro zraněné Palestince. Ta situace je opravdu složitá.
Izraelský premiér Netanjahu v rozhovoru pro americkou televizní stanici ABC News řekl, že Izrael přijme po skončení války s Hamásem celkovou bezpečnostní odpovědnost za Pásmo Gazy. Jak si tento výrok vykládat?
Je to výrok, který naznačuje, že Izrael zřejmě bude chtít po nějakou dobu zůstat vojensky přítomný v Gaze, aby zajistil, že během několika málo měsíců nedojde k obnově Hamásu, jeho tunelů a vůbec celé té teroristické infrastruktury.
Na druhou stranu, jakási znovuokupace Gazy také není z izraelského pohledu dobrou zprávou, protože je jasné, že pro Gazany to bude naprosto nepřijatelné a bude to pouze prohlubovat jejich radikalizaci a nenávist. Takže v ideálním případě by potom zodpovědnost měla převzít nějaká mezinárodní koalice a později palestinská samospráva.
Zároveň lze předpokládat, že po té zkušenosti, kterou Izrael zažil 7. října, bude v zemi velmi silné volání po tom, aby to byl právě Izrael, kdo bude zajišťovat v oblasti bezpečnost, alespoň po nějakou dobu.
Jak dlouho by taková situace mohla trvat?
To netuším, mohu jen spekulovat. Já bych si moc přála, aby netrvala dlouho. Ale zůstává otázkou, kdo jiný by převzal kontrolu nad bezpečnostní situací. To je otázka pro mezinárodní společenství. Já doufám, že se nějaká koalice podaří vytvořit, ale je to samozřejmě velmi složité.
Rozhovor s kurdským analytikem
„Když bude silný Írán, nelze počítat se stabilitou regionu, který Západ potřebuje kvůli energetice,“ poznamenává v rozhovoru pro Seznam Zprávy kurdský analytik Ziryan Rojhilati. Za vítěze útoku považuje vedle Íránu a Hamásu i Rusko.
Zabývá se Izrael otázkou toho, kdo by mohl v Pásmu Gazy vládnout, až válka skončí?
Plány na dny po válce příliš konkrétní nejsou, protože s řešením Gazy si nikdo moc neví rady.
(Palestinský prezident) Mahmúd Abbás řekl, že palestinská samospráva je připravena po válce kontrolu nad Gazou převzít. To je prohlášení, které je určitě na jednu stranu dobré. Na druhou stranu palestinská samospráva v tuto chvíli nekontroluje ani všechny části na Západním břehu, které by měla kontrolovat, protože její pozice je velmi oslabená. Je otázka, jestli vůbec je schopná zvládnout kontrolu nad Gazou, kde je popularita palestinské samosprávy a Fatahu (hlavní politická skupina na Západním břehu, pozn. red.) opravdu velmi nízká.
Lze očekávat, že Izraelci nebudou mít jistotu a důvěru v to, že palestinská samospráva bude schopna zabránit opětovnému vyzbrojení Hamásu.
Bude se Izrael nějakým způsobem podílet na tom, aby si palestinská samospráva získala respekt obyvatel Pásma Gazy?
Izrael je v očích Gazanů zásadním nepřítelem a po tom obrovském traumatu, které si prožívají a prožijí během války, bude Izrael asi poslední, komu budou věřit. Samozřejmě bude muset proběhnout nějaká obnova zevnitř a doufám, že v tom sehrají pozitivní roli arabské země jako Egypt, Jordánsko a Saúdská Arábie.
