Izrael čeká operace, která nemá v dějinách válečnictví obdoby, míní expert

„Nyní je čas na válku,“ prohlásil ve večerním projevu izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Smetl tak ze stolu výzvy mezinárodních organizací, včetně OSN, volající po příměří.

Jeho rozhodnutí je v souladu s deklarovaným plánem zničit během operace v Pásmu Gazy celou „teroristickou mašinérii“ i politickou strukturu palestinského hnutí Hamás. Jde o odvetu za krvavé teroristické útoky na Izrael. Podporu Netanjahuovi vyjádřily i Spojené státy. Izrael o víkendu zahájil pozemní ofenzivu v severní části oblasti, kde se základny Hamásu soustředí.

Jak se Izraeli zatím daří dosáhnout vytyčených cílů, hodnotí v rozhovoru pro Seznam Zprávy britsko-izraelský bezpečnostní analytik Rob Geist Pinfold. Kromě britské Univerzity v Durhamu působí i v českém Peace Research Center Prague, které spadá pod Univerzitu Karlovu.

„Bojovníci Hamásu jsou v tuhle chvíli ukrytí v síti tunelů pod Pásmem Gazy. Izrael o ní ví jen málo, neví, kudy tunely přesně vedou, neví, jak hluboko sahají, a proto je většina sil Hamásu na útěku. Izrael čeká opravdu velmi složitá operace, jakou jsme v dějinách válečnictví ani v současném moderním válečnictví ještě neviděli,“ uvádí Pinfold. V úterý izraelská armáda uvedla, že její vojáci už bojují i v některých tunelech.

Izraelští představitelé slíbili, že Hamás vymažou z povrchu zemského a zlikvidují každého jeho člena. Jsou tyto cíle realistické?

Ano i ne. Hamás jako organizaci nemůžete zničit vojenskou silou. Hamás je hnutí, které má okolo 20 až 25 tisíc bojovníků. Můžete snížit bojové schopnosti jeho ozbrojeného křídla, pořád je tu ale 80 až 90 tisíc jedinců, kteří vykonávají další činnosti. Tuhle část organizace nemůžete zničit vojenskou silou. Nemůžete zničit myšlenku, na které stojí.

Co udělat můžete, je odstavit Hamás od moci v Pásmu Gazu. Izrael Hamás označuje za teroristickou organizaci, ale koneckonců Hamás řídí všední, byrokratické a každodenní aspekty správy v Gaze, řídí ministerstvo školství, zdravotnictví, policejní jednotky.

Izrael ho může odstavit od moci tak, aby nebyl v čele každodenního vládnutí v Gaze. Pak ale vyvstává klíčová otázka: Co přijde po tom? Někdo tam vládnout musí. Když se zbavíte Hamásu a odstraníte ho z vládnoucích pozic v Pásmu Gazy, kdo ho zastoupí?

Izraelští představitelé předpokládají, že druhá fáze války, která začala o víkendu pozemní operací, bude trvat dlouho. Podle ministra obrany Joava Gallanta dokonce celé měsíce. Jakým překážkám izraelská armáda při operaci v Pásmu Gazy čelí?

Hlavně překážkou je změna režimu. Tu nemůžete provést ze dne na den. Izrael musí jít do Pásma Gazy, odstavit Hamás od moci, bude ale muset také na nějakou dobu prodloužit kontrolu nad oblastí, aby zlikvidoval všechny buňky Hamásu a ozbrojené skupiny, které tam působí, a Hamás přestal být pro Izrael vojenskou hrozbou.

Mluvil jsem o všech těch problémech s vládnutím, o budovách a ministerstvech, které jsou na povrchu, ale bojovníci Hamásu jsou v tuhle chvíli ukrytí v síti tunelů pod Pásmem Gazy.

Izrael o ní ví jen málo, neví, kudy tunely přesně vedou, neví, jak hluboko sahají, a proto je většina sil Hamásu na útěku. Izrael čeká opravdu velmi složitá operace, jakou jsme v dějinách válečnictví ani v současném moderním válečnictví ještě neviděli.

K tomu je třeba dodat, že Hamás drží zhruba 240 rukojmích, kteří se pravděpodobně nacházejí v těchto tunelech. Je otázkou, jak se s tím IDF (zkratka pro izraelskou armádu, pozn. red.) vypořádá. Budou obléhat tyto tunely, dokud se jí nepodaří Hamás vyhladovět? To je jedna varianta. Druhou variantou je proniknout dovnitř a pokusit se získat rukojmí zpět. S tím se ale pojí nejrůznější taktické operační problémy a těžké ztráty.

Bude Izrael v osvobozování rukojmích úspěšný?

Izrael zatím osvobodil jednoho rukojmího, což je samozřejmě uvnitř Izraele důvodem k oslavám. Je ale třeba si uvědomit, že je to jeden rukojmí, dohromady jich Hamás drží okolo 240. Pro rodinu tohoto jednotlivce a všechny, kteří ho znali, je to samozřejmě obrovská úleva, jde ale jen o kapku v moři.

Nevíme také, kolik z těchto rukojmích je naživu. Hamás k nim odepřel přístup třetím stranám, jako například Červenému kříži. Víme tedy, že v Gaze je 240 potenciálních rukojmích, nevíme však, kolik z nich je už po smrti, kteří z nich například zemřeli při izraelském bombardování, nevíme, jestli byl někdo z nich do Gazy odtažen nemocný nebo zraněný a krátce na to zemřel, ani to, kolik lidí zemřelo již v Izraeli, ale jejich těla dosud nebyla identifikována.

Číslo 240 není definitivní. Předpokládám, že těch lidí, kteří jsou stále naživu, bude bohužel méně.

Jak může Izrael ochránit civilisty, kteří zůstali v Gaze? Jak víme, síť tunelů Hamásu leží pod civilními oblasti, velitelství a základny Hamásu se často nachází v blízkosti civilních objektů.

To je něco, co je mimořádně komplikované a obtížné. Pásmo Gazy patří mezi jednu z nejhustěji obydlených oblastí na světě. Je to opravdu velmi malé území, jeho rozloha činí okolo 360 kilometrů čtverečních, žijí v něm ale zhruba dva miliony Palestinců. Převážná většina z nich jsou mladí lidé, jelikož Pásmo Gazy má opravdu velmi mladou populaci. Proto vidíme spoustu tragických záběrů mladých lidí, kteří byli zabiti během konfliktu.

Izrael prohlásil, že bude dodržovat pravidla války. Myslím ale, že lze říci, že Izrael používá v probíhající operaci širší parametry cílení než v minulosti, jednoduše proto, že byl tolik šokován a pobouřen útoky, které se odehrály 7. října, a měl pocit, že musí odpovědět rozhodně a velmi rychle.

Některá z omezení, která v minulosti platila, například, pokud je na místě příliš civilistů, je třeba zastavit letecký úder, byla rozvolněna, od některých ustoupili úplně. Jednoduše proto, že má Izrael pocit, že musí postupovat mnohem komplexněji a rozhodněji než v minulosti.

Izrael nicméně tvrdí, že se snaží vyhnout útokům na civilisty. Shazuje například na území Pásma Gazy letáky a říká civilistům, aby oblast opustili. 1,1 milionu civilistům řekl, aby opustili sever Pásma Gazy, kde se podle všeho soustředí prostředky Hamásu a kde Izrael utrpěl největší ztráty při invazi do Pásma Gazy v roce 2014.

Snaží se v podstatě snížit počet civilistů v Pásmu Gazy, aby bylo méně civilních obětí. Není v tom ale vždy zcela úspěšný, protože není zřejmé, kam mohou tito civilisté jít. Otevírají se například humanitární zóny na jihu, ale zase je nutné zmínit, že Pásmo Gazy je opravdu velmi malým územím, takže je pro izraelskou armádu téměř nemožné vyhnout se civilním obětem.

Ovlivňuje situaci v Pásmu Gazy přerušení internetu a mobilního spojení, kterému oblast čelila?

Jednoznačně komplikuje evakuaci civilistů, protože nemohou komunikovat. Palestinský Červený kříž řekl, že začal posílat sanitky ve směrů explozí, protože neví, co se kde děje.

Komunikace se nyní do Pásma Gazy pomalu vrací, vrací se i omezené dodávky vody.

Předpokládám, že komunikační blackout bude dočasný. Izrael může na některých místech odstřihnout komunikaci, aby Hamásu ztížil koordinaci reakce. Ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by se příliš protáhlo, protože by to jen zhoršilo utrpení civilistů v Pásmu Gazy a Spojené státy by pravděpodobně zakročily a tlačily na Izrael, aby zmírnil utrpení civilistů.

Můžeme věřit počtům obětí, které zveřejňuje Hamásem řízené ministerstvo zdravotnictví? Americký prezident Joe Biden zpochybnil jejich přesnost, orgán OSN je ovšem označil za věrohodné.

To je velmi těžké říci. Ano, v Pásmu Gazy je ministerstvo zdravotnictví, ale, jak jste zmínila, je to úřad, který kontroluje Hamás. Je proto zřejmé, že má zájem počty obětí nadsazovat a obviňovat Izrael.

Dosud nebyl důvod pochybovat o číslech, jelikož ta, které Hamásem vedené ministerstvo zdravotnictví zveřejňovalo v minulých konfliktech, byla poměrně reprezentativní.

Zároveň je ale těžké říci, koho administrativa Hamásu počítá jako civilní oběti, jelikož záznamy nejsou veřejné. Počítá mezi civilní oběti i bojovníky Hamásu? V minulosti mělo tendenci počítat zabité muže ve vojenském věku mezi civilní oběti, mnozí z nich přitom byli bojovníky Hamásu. Počet lidí, kteří zemřeli v Pásmu Gazy, tak může být správný, mohou v něm být ale směšovány civilní a vojenské oběti.

Pak jsou tu také lidé, kteří zemřeli v důsledku útoků Hamásu. Jedná se o chybné odpálení rakety či rakety, které byly vypáleny z Pásma Gazy a omylem v něm přistály, jak například naznačují důkazy v případě bombardování parkoviště u nemocnice, ke kterému došlo nedávno. Hamás má tendenci připisovat tato úmrtí Izraeli.

V mnoha případech existují omezené důkazy o zaměňování počtu obětí. Jde například o útok na nemocnici, při kterém mělo být zabito 500 lidí, počet úmrtí byl později revidován. Výrazně se zde projevilo, že nezávislé nebo externí zpravodajské agentury začaly provádět vlastní analýzy.

Jaká čeká Pásmo Gazy budoucnost po tom, co Izrael skončí se svou operací?

To je opravdu velmi těžké říct. Nevíme, jak to tam bude přeměněno, jak bude Izrael při své velké invazi postupovat. Bude usilovat o rozsáhlou okupaci celého Pásma Gazy? Pokusí se tyto městské oblasti v podstatě obléhat z dálky? A podaří se mu odstranit Hamás? To všechno jsou otázky, na které zatím nemáme odpověď.

Nejoptimističtějším scénářem by byl jakýsi posthamásovský scénář, ve kterém by figurovala mnohonárodní koalice vedená v ideálním případě arabskými státy, jako je Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty a Egypt, které by spolupracovaly a vytvořily mnohonárodní mírové a vládní síly v Pásmu Gazy a nakonec vydláždily cestu k volbám.

Problém je v tom, že je velmi, velmi obtížné toho dosáhnout. Nejdřív bychom museli přesvědčit všechny arabské státy, aby s tím souhlasily, aby spolupracovaly. Pak jde o obtížné provedení obnovy Gazy a zároveň její demilitarizaci, tak aby bylo vyhověno bezpečnostním obavám Izraele.

V tuto chvíli je tu mnoho „a co kdyby“. Máme nejlepší možný scénář, ale je to zároveň utopistický, idealistický scénář. Je tu příliš mnoho proměnných.

Předpokládám, že to bude trvat dlouho, než se podaří situaci v Pásmu Gazy nějakým způsobem stabilizovat.

Je to tak. Jediné, co víme, je, že Izrael nechce prodlužovat okupaci Pásma Gazy. Mnoho okupantů však nechce dlouhodobou okupaci, ale stejně nakonec okupaci prodlužují, protože nemají plán, co dělat pak, jak odejít, komu předat moc. Mohli jsme to vidět například v případě Spojených států v Afghánistánu či Iráku. Izrael možná udělá v Gaze stejnou věc.

Možná bude mít ty nejlepší úmysly, nebude chtít okupovat území po příliš dlouhou dobu, ale může se stát, že se mu bude zdát, že ho nemůže opustit a okupaci bude prodlužovat téměř donekonečna.